Jak to bylo s Narsilem...

Tak jsem letos (2024) opět navštívil Atariádu v Olomouci. Byl jsem zde osloven KRUPKAJem, který zjistil, že jsem byl jedním z autorů diskmagu NARSIL, k napsání vzpomínek na tento skvělý disketový časopis.

Ze svých vzpomínek na NARSIL se už tady vyzpovídal CHAOS, se kterým jsem se (asi) nikdy nesetkal.

Jak jsem to tedy měl s NARSILem já - RADO?

Jak to začalo?

Začalo to stejně jako u CHAOSe, v tištěném inzertním časopise Avízo jsem objevil inzerát s nabídkou disketového časopisu NARSIL. V té době jsem vlastnil ATARI 520 STM asi 3 roky a hltal jsem cokoliv, co se pro tento stroj naskytlo. Neváhal jsem tedy a časopis objednal. Za několik dní skutečně dorazila obálka s disketou uvnitř. Večer jsem tedy zasedl ke svému ATARI připojenému k obrovské televizi TESLA COLOR a vložil disketu do externí meachaniky SF314... Načetl se diskmag se seznamem článků. Musím říct, že formát tohoto časopisu mě hned od počátku naprosto uchvátil. Ten večer jsem pročetl všechny recenze, skvěle doplněné grafikou z her a podkreslené čipovou hudbou. Okamžitě mi začalo vrtat hlavou jak to vlastně ten EMPTY HEAD všechno vytvořil, jak dostal do článků ty obrázky her atd. Prokaticky ihned mě napadlo, že bych taky chtěl psát podobné recenze, takže jsem oslovil HEADA a ten mi následně poslal tzv. editor Narsilu, ve kterém se články psaly a další informace. Naučil mě ripovat obrázky z her, tvořit vlastní fonty pro články atp. Bylo to skvělé! Za napsání recenze mi dokonce vyplácel honorář ve výši 20 - 40 Kč, což jsem striktně odmítal, nicméně HEAD neúnavně dvacetikoruny za články posílal dál...

Mé první setkání s EMPTY HEADEM

V roce 1995 jsem narukoval na vojnu. Spolupráce s Narsilem byla hezky rozběhnutá a zahlcoval jsem Empty Heady novými nápady. V té době byl už do projektu NARSIL zapojeni můj bratr WORM, který HEADA zásoboval především grafikou pro homepage a etikety. Musím říct, že měl na jejich tvorbu velký talent a trpělivost a několik těchto grafik s v Narsilech postupně objevilo. V té době jsem rovněž objevil ve svém okolí dalšího z redaktorů - TM Dyka. Byl na střední škole v Ostravě a TM Dyk bydlel nedaleko, takže jsme se v jeho doupěti často setkávali. Určitě si pamatujete na jeho rubriku Game Master, kde se porovnávaly skóre z nejrůznějších ATARI her a soutěžilo se o nejlepší výsledek.Ale zpět k mému setkání z HEADem. Hned druhý opušťák z vojny jsem směřoval místo domů tak do Brna, kde byla svolána tzv. "Narsil párty". Místo konání bylo v nějaké garáži jednoho z redaktorů, Head to nebyl, a já se tam naslepo vydal. Vystoupil jsem z vlaku na nádraží v Brně a neznaje tohoto divného města jsem se vydal hledat místo konání akce. Po krátkém bloudění jsem potkal skupinku osob a tak jsem se jich optal na adresu, kde se měla zmíněná párty konat. No, náhoda jak prase, "...jo víme, my tam jdeme taky, já jsem HEAD a Ty podle mundůru budeš asi RADO co?". Takže jsme společně došli do místa konání - garáže, kde jelo několik počítačů ATARI a také ATARI JAGUÁR, kterého jsem zde viděl poprvé. Celá akce se nesla v duchu hraní her a hlavně programování nějakého dema Emty Headem a spol či co. Spali jsme na zemi a kde se dalo a ráno jsem odjel zpět do kasína. Více si nepamatuji.

Zlaté časy...

A tak běžel čas a já pravidelně vyhlížel pošťačku s tučnou obálkou obsahující disketu s novým číslem Narsilu. Byly to krásné časy. V té době jsem už začal pracovat ve firmě, kdy byl přístup k internetu a začal jsem stahovat zajímavé hry, sw a zahraniční diskmagy, které jsem pak prezentoval v rubrice STnews. V té době jsem si také pořídil ATARI MEGA STE a to bylo teprve něco! Harddisk 30Mb mi otevřel nové možnosti a tak jsem zažil TOP časy s ATARI. Bylo to epické. Tiskárna, scanner, video grabber, CALAMUS, hry přes MIDI atd. Monitor SM 144 byl pro práci skvělý a já jsem byl hrdý na svůj stroj!

Po nějakém čase HEAD předal redakci klukům z Berouna - Jirka Sladovník tuším - a NARSIL běžel dál. Vzpomínám si, že jsem v té době s klukama podnikl výpravu na nějakou burzu do Německa za účelem nákupu čehokoliv na ST...

Výlet do Německa...

Ráno cesta vlakem do Prahy, pak do Berouna, přesednutí do dodávky a další ráno jsme byli v německu na burze a já za svých pár marek nakoupil pár her, ale oči mi přecházely z toho, co všechno zde bylo k mání. Vím jen to, že jsem měl s sebou zrovna tolik peněz, co tam stál barevný monitor SC1224, po kterém jsem toužil, ale nakonec jsem to utratil za neorigo myš a několik originál her, což mě pak strašně mrzelo. Mimochodem, obaly od her jsem tenkrát kvůli úspoře místa ve skříni vyházel, takže dneska si je kupuji z nostalgie zase zpět. Kdych to byl tušil... :)

Konec Narsilu

Čas běžel a do mého života intenzivně vstupila práce a také rodina a stěhování, takže už ani nevím, kterým číslem Narsilu moje aktivní spolupráce skončila. Postupně na ATARI nezbýval čas až počítač skončil v krabici uložen pro příští generace. MEGA STE šla bohužel do světe za nějakých 1500,- Kč :( s tím , že už ATARI asi nikdy potřebovat nebudu. Nicméně ATARI mě hodně naučilo a byl to pro mě fenomenální počítač pro práci i zábavu. Jak říkal na Atariádě IGOR, ATARI bylo nepřekonatelné ve svých programech a ty hry byly jasksi navíc... Hodně jsem se věnoval DTP, grafice, digitalizaci obrazu atd. Zkoušel jsem vše co bylo dostupné. Dodnes mám archív cca 1000 ks disket z té doby, veškerý SW okolo Narsilu a samozřejmě i můj první ATARI 520 STM.

ATARI je zpět!

Po době temna přišel rok 2020, kdy jsem na ebay narazil na ATARI 1040STE a řekl jsem si, sakra, STEčko jsem vždycky strašně chtěl a tak jsem ho objednal... a tím to všechno zase začalo. Vytáhnul jsem staré diskety a začal trávit noci objevováním zapomenutých her, software a všeho toho magického z 80. let! Je to skvělé vrátit se zpět do nejlepší doby, kterou jsem kdy zažil. Od té chvíle trávím večery opět s STčkem, repasuji staré stroje, sbírám je a pořizuji si vše, co jsem v minulosti nemohl mít... a taky už mám ten SC1224 :) a také MEGA STE, akorát už nebyla za 1500,- jak jsem ji před léty prodal, no co už. Objevil jsem zároveň mnoho stejně postižených lidí, tak v tom nejsem sám :) Je to fajn relax!

Zajímavé je, že redaktorů Narsilu nebylo mnoho a většina z nich se osobně nikdy nepotkala. HEADa jsem od předání redakce do Berouna už nikdy neviděl. Další redaktory jsem osobně bohužel nikdy nepoznal. Setkával jsem jen s TM Dykem, který bydle kousek ode mně a samozřejmě s mým bratrem Wormem. Bohužel, oba už dnes nejsou mezi námi...

ATARI forever...

Ale na závěr trochu veseleji, jsem rád, že ATARI scéna stále žije a udržuje povědomí o těchto skvělých strojích! Protože jsme všichni naladěni na stejnou vlnovou délku, tak nemusím dál nic vysvětlovat, užívejte života a ATARI ZDAR!

RADO

P.S pokud by někdo chtěl cokoliv ohledně Narsilu, tak jsem k dispozici, co mám to dám :) radekdobes@gmail.com a snad už brzy i na www.atarist.cz