ATARIÁDA 2002
Na dvacátého sedmého dubna 2002 (byla to sobota), svolal Zdeněk Burian do Prostějovské restaurace "Na hané" zbylé příznivce platformy Atari na setkání s názvem "Atariáda 2002".
Já na to přišel čistě náhodou - bratranec redakčního technologa totiž na akci vyrážel se svými dvěma dětmi. Sháněl adaptér pro harddisky a někoho, kdo by mu pomohl rozchodit scanner (v obojím neuspěl).
Jeli jsme autem a na místo jsme dorazili chvíli před začátkem, takže jsem mohl pozorovat houfování ataristů před vchodem a pokecat i s Petrem Maršálkem, který si to fotil. Dal jsem mu nejnovější Narsil a ověřil si, že cenu za nejlepší místo v herní soutěži z loňských atari hodů mi opět nepřivezl.
Když jsme byli vpuštěni dovnitř, šel jsem se Zdeňka zeptat, jestli si můžeme donést do sálu i náš počítač s již zmíněným scannerem. Zděněk se chmuřil, bál se, že nebude místo pro předobjednané stroje. No nicméně jsme ji tam odnesli a sestavili.
Já jen položil na blízký stolek několik balení svého "Lektvaru" a pár Narsilů a pak, nemaje nic na práci, zavedl hovor s již dorazivšími maniaky, tedy Pájou ze Zlatých hor a jeho otcem, Tomášem Konečným z Prostějova (měl na hlavě úplně nový sestřih), Palem Bartelem ze Žiliny (který dorazil jako již tradičně s výpravou Satantronicu, společně s Mirem Kropáčkem, bývalým redaktorem Narsilu, s kterým jsem nemluvil) a dalšími.
Poté jsem šel ke vchodu konečně zaplatit vstupné. Jako obvykle jsem koupil o několik lístků víc, ale myslím, že Zdeňka těch pár sponzorských korun stejně nevytrhne. Vstupné bylo opět lidové - 10 či 20 Kč na osobu, stejně nechápu, jak z toho dokáže Zdeněk ten sál zaplatit...
Jako další dorazil Martin z Hradce (alias Neznámý vojín, řečený Třetina Narsilu), šokujícně bez svého Falcona. To mě přimělo poočku prohlédnout stoly v sále a zjistit, že některé zejí prázdnotou ! Bylo deset hodin a říkal jsem si: "Inu je brzo".
No a pak bylo jedenáct a dvanáct, ale ty stoly už prázdné zůstaly.
Akce byla sice skutečně s mezinárodní účastí (slovenští ataristé jsou přece taky už ze zahraničí, pak přijeli i nějakou cizí řečí mluvící osmistovkaři a mám za to že jsem zahlédl i Thorstena, se kterým jsme v minulém roce neuvěřitelně pokecali :-), ale tak slabě navštívena, jak snad ještě nikdy.
Přiznám se, že mou účast na téhle akci jsem vzal tak trochu jako rozlučku. Nemohl jsem se ubránit vzpomínkám na to, jak jsem sem před lety přišel jako na svou úplně první atari akci. Tehdy jsem přijel vlakem, sám, jen s batohem na zádech a v něm jsem měl jen svetr a deset prázdných disket. Přijel jsem tam za Empty Headem, protože jsem od něj přebíral šéfredaktorské křeslo Narsilu a potřeboval s ním domluvit pár organizačních věcí.
Letos sem přijel de facto také sám (BEA dal přednost pracovnímu procesu) a měljsem s sebou jen igelitku s nahranými disketami. Protože Narsil končí, rozdával jsem čísla 49 (měl jsem jich s sebou šest, i s registrací) a Lektvary (měl jsem tři i s manuálem) úplně zadarmo. Lektvary jsem musel lidem vnucovat, ale nakonec jsem je rozdal. Narsily mi ještě dva zbyly, dal jsem je pak při odjezdu Palovi, ať je buď někomu věnuje, nebo je zahodí.
Odjel jsem letos dost brzy, nevím jaké to vzalo konce. V paměti mi zůstalo jen pár útržků:
- tak třeba Jirka Bernášek, který předváděl novou síťovou hru pro osmistovku - tentokrát to jsou závody automobilů pro šestnáct hráčů na osmi mašinách maximálně. Nevypadala špatně, rozhodně už obraz tak nebliká jako loni v "Dashovi".
- Martin Bezděčka, který smutně a osaměle seděl u prázdného stolu, před sebou jen pár paměťových simmů, které nikdo nekupoval.
- Maruška, jako vždy s oslnivým úsměvem u kasy a Bohdan, jako vždy s plným stolem literatury pro osmistovky.
- nabídka stroje Silicon graphic za 3900 Kč (a možná, že pak ještě klesala).
- Jarda Šmíd, který mě opravdu potěšil, když chválil Lektvar a poslední Narsily.
- no a pak třeba Jay software, Petr Liebl, Ctirad Feřtr, Petr Svačina a ještě pár dalších lidí, které sice znám, ale nemluvil jsem s nimi. Největším překvapením byl asi Petr Šeba, kterého jsem už dlouho neviděl (ale on mě nepoznal a nemluvili jsme spolu). Nemohu s úsměvem opět nevzpomenout na svoji první Atariádu, kdy jsem k Petrovi jako začínající kreker originálních her tak trochu "vzhlížel". Teprve mnohem později jsem pochopil, že Prague ST Alliance hry jen nakupovala v zahraničí už kreknuté a přepakované je pouštěla na náš trh :-)
Kdo se na akci neobjevil: tak především Empty Head, který to má do Prostějova z Brna příliš daleko. Překvapivě mi tu také chyběl TM Dyk, který mi sice vždycky chce rozmontovat počítač, ale člověk s ním vždycky dobře pokecá. A taky mi chyběl Petr Jandík a jeho Apple.
Zkrátka a dobře - obávám se, že nastal opravdový konec...
JIRI