Variace na téma:
GHOULS 'N GHOSTS
Nostalgie není nikdy dost, proč si tedy dnes nezavzpomínat na další z už téměř zapomenutých her - Ghouls 'n ghosts.
Tahle hra, původně vytvořená pro hrací automaty, existuje v bezpočtu variací snad na všech platformách. Na Atari se dočkala minimálně tří zpracování, o kterých si dnes povíme a to možná existují ještě další, o kterých nevím :-)
První "Ghouls 'n ghosts" pochází z roku 1988/89, distribuoval ho Capcom/U.s. gold a v licenci Irem corp. (vlastnícím práva na hru z automatů) ho naprogramoval Software creative. Hrál jsem ho jako jednu z mých prvních her na ST a hodně jsem se jeho absurdnosti nasmál.
V hlavní roli tu vystupuje jakýsi rytíř, na startu hry ozbrojený kopím. Umí docela dost vysoko skákat a velice dost rychle běhat. To je nutné, protože boj mu moc nejde. :-)
Jako v každé správné skákačce se běží zleva doprava, s občasným vylezením nebo slezením ze žebříku, občas je možné se i kus vrátit, zvolit jednu ze dvou cest (které se však zase velice brzy sejdou). Obraz scroluje, ale rozhodně bych sem nenapsal "plynule".
Hra je rozdělena na několik levelů, v polovině každého je "záchytný bod", kde se postavička objeví po své smrti, na konci každého je pak velká koncová potvora.
Střílet je možné doprava, doleva, nebo rovně nahoru, což je ale téměř nepoužitelné. K dispozici jsou tři životy a tuším asi čtyři continue. Rytíř startuje vždy oblečen do brnění. Pokud se dotkne jakéhokoliv nepřítele, brnění praskne a dál běží už jen v trenýrkách. Každý další dotek s potvorou je smrtelný. Ztracené brnění se dá teoreticky znovu získat z bedniček, které se objevují cestou, ale je to opravdu jen teorie, protože v první bedničce je vždy jen schován kouzelník, který hrdinu promění na okamžik v zcela bezbrannou kačenku a dožít se další bedny je téměř vyloučené.
Tím se dostáváme k dalšímu důležitému aspektu - tahle hra je totiž absolutně nehratelná. Já sám mám ve smrtelném módu problém doběhnout do druhého levelu a znám lidi, co se nikdy nedostali ani k prvnímu "záchytnému bodu" v polovině levelu 1.
Příklad za všechny: V prvním levelu jsou hlavními nepřáteli smrtky s kosou, které vylézají ze země. Vylézají velice rychle a vždycky běží hned směrem k rytíři. Ten tedy musí během běhu neustále střílet (zastavit se nemůže na moc dlouho, protože mu také ubývá čas). Smrtky mohou vyrazit ze země úplně kdekoliv, tedy i přímo na místě kde stojí postavička hrdiny ! Dále: V cestě stojí hrdinovi nějaká překážka, přes kterou se nedá projít. Musí se tedy přeskočit, jenže když se hrdina vymrští do vzduchu, vyrazí ze země smrtka, klidně proběhne onou neprůchodnou překážkou a rytíř bezmocně dopadne přímo jí na hlavu. A ještě: V jednom místě musí rytíř proběhnout skrz smrtící gilotinu a pak se hned otočit a sestřelit několik ptáků, kteří letí za ním. Pokud je zrovna ostří gilotiny dole, střely hrdiny se o ně zastaví, ovšem ptáci z druhé strany klidně ostřím prolétnou bez jediného problému...
Zkrátka a dobře - absurdnost. Bez nekonečných životů nemáte šanci. Na hru prý existuje cheat, ale nepovedlo se mi ho rozchodit, i když jsem se snažil. Naštěstí na naší platformě koluje několik verzí s trainerem od krekerů. Ono ale ani tak není hraní bez nebezpečí - v jednom z vyšších levelů existuje koncová příšera, která se dá sejmout jen jednou ze zbraní, které cestou můžete získat (je to ohnivá bomba, která jako jediná zasahuje cíle pod sebou). Pokud k potvoře doběhnete se zbraní jinou, máte smůlu - dál se nedostanete...
Zbraně vetšinou vypadávají ze zabitých potvor, ale nikdy nevíte, kde se dá jaká získat. Pokud se vám náhodou podaří sebrat brnění z bedničky a máte na sobě ještě to staré, získáte speciální zbraň navíc - při delším stisku fire se aktivuje nějaká speciální funce té zbraně, kterou hrdina právě používá.
Grafika je poněkud "toporná", alespoň mě nijak zvlášť neoslovuje. Hudba jen přes čip, poměrně strašná, ale vlezlá. Tím narážím na tu vlastnost, že po chvíli paření se přistihnete, jak si onen strašlivý nápěv pobrukujete spolu s repráčkem vašeho televizoru :-)
Suma sumárum, hře Ghouls 'n ghosts bych přidělil v hodnocení tak 40% a nikomu bych ji nedoporučil.
To ale není všechno. Přichází rok 1990 a na Atari ST se objevuje hra s názvem:
Ghosts 'n goblins
Tentokrát ji má na svědomí firma Elite. Mám shodou okolností originální verzi, takže jsem si mohl přečíst i manuál. Tvrdí se v něm, že hra je vytvořena podle hry stejného jména z hracího automatu. No, je to možné, západní civilizace, řízená mocí peněz, zná různé triky, jak ušetřit na licencích. V každém případě, i když odhlédneme od podoby jména, každý kdo si hru zkusil zahrát, okamžitě poznal staré dobré Ghouls 'n Ghost.
Jsou tu pochopitelně rozdíly, ale malé. V prvním levelu například nevylézají ze země smrtky, ale zombíci :-)
Zmizely bedničky s přídavným brněním a s nimi i speciální zbraně, ale nazbrojování nových zbraní (nůž, sekera, oheň...) zůstalo stejné. Zmizelo jen to, tak jako tak zbytečné, střílení směrem vzhůru.
Ale... už je to o něco hratelnější. U Ghosts 'n goblins dojede první level asi každý. Jenže to je tak všechno. Dojet až do konce zůstává i nadále nemožné. Zmizela totiž možnost použít "credity" a na tři životy toho moc nezmůžete, i když je hra kratší než její předchůdce (jen pět levelů).
Zachovány zůstaly i jiné nesmysly, jako například to, že nepřítel projde skrz náhrobek a hrdina ne.
V této hře se mi podařilo cheat modus aktivovat. Na obrazovce s credits autorů napište na klávesnici slovo "DELBOY" (pokud máte německou klávesnici, pak "DELBOZ"). Získáte neomezený počet životů a možnost skákat do libovolného levelu pomocí funkčních kláves.
Hudba je opět jen čipová a nic moc. Grafika je lepší než u předchozí hry. Já bych dal hře tak 60% a doporučil ji skalním pařanům 2D skákaček.
No, a to stále není všechno.
Přibližně o rok později si přichází přihřát svoji polívčičku firma Code masters a vydává hru s názvem:
The sword and the rose
Tahle hra už není otrocky podobná dvěma předchozím, je to "variace na téma". A je lepší ve všech směrech.
Prvním rozdílem je hned stavba hry - má jen jeden jediný level (bez koncové potvory). Obraz nescroluje, ale přepíná se po jednotlivých obrazovkách. Úkolem je jen proběhnout většinu obrazovek a na konci zachránit princeznu.
Rytíř už není jen na dva zásahy, ale disponuje slušným energetickým sloupcem, který se dá navíc doplňovat nalezeným jídlem. Na startu má tři životy, ale za body přibývají další. Opět zůstala možnost nazbrojovat jiné zbraně, tentokrát ale leží vždy na stejných místech a nemusíte je vystřílet z potvor.
Jako novinka přibyla nutnost sebrat občas klíč uložený za "tajným" průchodem (ale většinou není vůbec obtížné ho nalézt) a odemknout nějaké ty dveře.
Hratelnost je skvělá a do konce se nedostane snad jen úplný začátečník.
Nevím, jestli existuje nějaký cheat modus, ale pokud postavíte rytíře na nějaké místo, kde se přímo na něm nemůžou rodit potvory a budete s ním střílet nepřátele, kteří se rodí v okolí, budou vám za získané body přibývat životy rychleji, než vám budou ubývat vlivem časového omezení. Pokud vydržíte na onom místě dostatečně dlouho, vystřílíte si devět životů (maximum) a ty musí na cestu hrou stačit každému.
Hudba je čipová, ale tomu, co hraje, se už dá opravdu říkat hudba. Ve hře je pak možné zapnout samplované zvukové efekty. Ty jsou velice povedené - je opravdu legrační vidět postavu v temné kápi, která vyleze ze země na hřbitově a procítěně pronese: "Óóó, black death !" :-)
Grafika je perfekní a mnohem rozmanitější. Mimochodem - jsou tu smrtky i zombíci.
Zatímco Ghosts 'n goblins používá jen klasickou šestnácti barevnou paletu, v Ghouls 'n ghosts se paleta přepíná, herní pole používá jinou než panel s body a počtem životů. The sword and the rose zašel ale v tomhle směru nejdál. Přepíná barevný rastr v celém pozadí obrazu (takové ty klasické duhové pruhy) a mění nejen barevnost, ale i šířku pruhů, no vypadá to velice pěkně. V screenshotech, které jsou u tohoto článku, nic z toho pochopitelně neuvidíte.
Celkově bych hře The sword and the rose přidělil 95% a doporučil bych ji všem hráčům bez rozdílu věku, pohlaví a přesvědčení.
A to je pro platformu Atari zřejmě všechno.
Pozitivně vím, že Ghosts 'n goblins existuje i ve verzi pro Amigu, The sword and the rose kromě toho i ve verzi pro C64. Na gamesystému Nintendo jsem hrál hru "Super Ghouls 'n ghost", nejpodobnější asi svému jmenovci, s naprosto perfektní grafikou, ale opět kvůli obtížnosti téměř nehratelnou.
JIRI