epilog: konec experimentů
----------------------------
...
-To je všechno?
-Jo ...
-Hm, zajímavé. Tomu se myslím říká otevřený konec.
-Jo, tak nějak. Je to zatím jen první verze, ale jak se ti to líbí?
-Nevím, podle mě je ten tvůj scénář nějak moc moderní.
-V jakém smyslu?
-Není mi jasné co je sen a co skutečnost a ...
-V tom je právě ta finta, ani film není vlastně skutečnost, chci tímhle filmem prostě vyjádřit situaci člověka v současném světě, kde je už skoro nemožné rozeznat fikci od reality. Ze všech stran se na nás valí útržkovité obrazy světa. Interaktivní televize, virtuální realita počítačů plus film, reklama, masmédia manipulující lidmi ...
-No, dobře, dejme tomu "autorská výpověď", metafora současného světa, ale co dál. Ten tvůj film jen rozmnožuje veškerý ten zmatek. Čeho se má člověk teda chytit. Co například ta dívka, padající ze skaliska, kdybys aspoň naznačil nějaká řešení, východiska ...
-Ale tys mě vůbec nepochopil, ta nedokončená scéna s padající dívkou má v divákovi vzbudit znepokojující pocit napětí a nejistoty, přesně to, co chci. Neukotvenost, neustále vzrůstající roztěkanost doby ...
Tak se nám jeví současnými médii zprostředkovávaný svět. A člověk? Jen neustále přepíná mezi stovkami televizních programů a snaží se někde zachytit. Ztrácí se v množství dějů vytržených z kontextu, klouže po povrchu událostí a nechápe jejich smysl. A když se mu konečně zdá, že něco pochopil, tak si nemůže být nikdy zcela jistý jestli s ním někdo nemanipuluje a jestli si nemyslí právě to, co někdo chce aby si myslel ...
Z toho není žádné východisko, s tím se musíme naučit žít.
A můj film říká: vemte na vědomí, že jste v každém okamžiku nějak ovlivňováni, snažte se tudíž řídit svým vlastním rozumem ať už je jakýkoliv, třeba omezený, to je jedno, ale je to "váš" rozum.
-Dobře, ale to je pořád jen tvoje interpretace. Mlátíme tu prázdnou slámu. Někdo jiný si přece může tvůj film vysvětlit úplně jinak.
-Ale to já právě chci, svůj výklad nikomu nevnucuju. Celý film je jen sled několika volně spojených scén i když připouštím, že se snažím něco málo aspoň naznačit. Snad mě znáš a víš, že polopatismus není a nikdy nebyl moje parketa.
-Haló, slečno... Dejte nám prosím ješte dvakrát to samé.
No dobrá, dobrá, nerozčiluj se, snad máš pravdu. Může to být dobrý film. I když asi osloví hlavně intelektuály ...
Všude okolo nás je ale také spoustu jiných, zdánlivě nezajímavých témat, která by si zasloužila zpracování spíš ...
-Co máš konkrétně na mysli?
-Opravdu tě to zajímá?
-Jo!
-Díky slečno, dnes tu máte plno, co ...?
...
-Tak kde máš to svoje "téma"...?
-Jestli tě to teda opravdu zajímá, tak poslouchej:
Všiml sis těch novejch mobilů, co se v poslední době mezi lidma objevily? Asi ne, viď?
-Abych řekl pravdu, tak ne.
-Nic zvláštního na nich na první pohled není, docela obyčejný mobil. Displej, pár tlačítek, ten nejlevnější a nejobyčejnější mobil vedle něj dokonce vypadá jako mercedes vedle trabanta. Při podrobnějším zkoumání objevíš drobné nepřesnosti plastových výlisků, tlačítka občas moc nefungují, nekvalitní displej. Ale to jsou maličkosti. Horší je, že se s ním nikam normálně nedovoláš...
-Počkej, cha, cha ...
To je ňákej podfuk né ...
No jo už je mi to jasný. Když o tom mluvíš zrovna ty, tak v tom musí bejt podfuk, a ty to zrovna vyšetřuješ ...
-Jo, tak nějak. Dostal jsem to na starosti. Zabejván se tím u nás na ministerstvu teprve měsíc. Ale už jsem za tu dobu přišel na spoustu zajímavejch věcí ...
-No tak mluv dál, poslouchám tě ...
-Jen klid, snad se můžu taky trochu napít, ne?
...
Tak teda, ty mobily u nás nikdo oficiálně neprodává, sehnat je můžeš jen přes různý známý, na tržnicích u vietnamců a tak, však to znáš. Všechno se sem pašuje.
-A proč to teda nezatrhnete.
-To není tak jednoduché, oficiálně o tom nikdo nic neví. Všechno se drží pod pokličkou. Tradiční výrobci mobilů se navenek tváří, jako by se nic nedělo. Prodejci mobilů mlčí. Ale ve skutečnosti to v týhle branži pod navenek klidným povrchem doslova vře aktivitou. Tyhle nový mobily můžou v krátké době pro ně znamenat konec.
-Nefungující mobily otřesou důvěrou zákazníků ve spolehlivost moderní techniky? Lidi začnou masově nakupovat mobilní tamtamy z Afriky? Děláš si legraci ...
-Skoro si se trefil. Podle toho co se mi pracně podařilo zjistit se tyhle zvláštní mobily vyrábějí výhradně v zaostalých státech třetího světa. Teda v těch nejzapadlejších koutech Afriky, Asie a podobně. Veškerá produkce pochází od několika desítek "no name" firmiček. Jejich mobily však kupodivu spolehlivě fungují, ovšem trochu odlišným způsobem než "naše" mobily. Skoro podobně jako ty africké tamtamy. Mobil-tamtam nepotřebuje žádnou SIM kartu, ani pro ní v něm není místo, nepotřebuje sítě operátorů a tak dále, nepotřebuješ znát dokonce ani žádná telefonní čísla. Když chceš někomu zavolat, dotkneš se prstem kovového čtverce na spodní straně mobilu a zmáčkneš zelené tlačítko. Musíš při tom jen v duchu myslet na člověka, kterému chceš volat. Toť vše.
-Jak mám ale myslet na člověka kterýho neznám?
-V tomhle jsou tyhle mobily oproti klasickým zdánlivě v nevýhodě. Lidi kterým chceš volat musíš znát osobně a samozřejmě musí mít také mobil-tamtam. Navíc se musíte všichni navzájem aspoň jednou dotknout kovových destiček svých mobilů-tamtamů.
-To je trochu nepraktický.
-V některých případech se můžeš prostřednictvím mobilu-tamtamu spojit i s člověkem kterého osobně neznáš a tudíž se ani nikdy nedotkl tvého přístroje. Stačí když ho zná tvůj známý. Nebo známý tvého známého a tak dál. Běžné mobily-tamtamy umí devět uzlů. Mobily-tamtamy původem z karibiku, snad z Haiti nebo Portorika, umí prý až 27 uzlů.
-Jak mám ale myslet na člověka, kterýho neznám, ale kterýho by mohl osobně znát známý známýho mýho známýho?
-To ti neřeknu, zkus si tenhle mobil sehnat a vyzkoušet si to sám ...
Nebo se zeptej nějakýho experta na sítě. Mě se tuhle jeden z našich matematiků něco snažil vysvětlit, ale bez úspěchu. Z toho co mi říkal jsem si zapamatoval tohle: Ňákej američan udělal někdy v šedesátejch letech zajímavej pokus. Napsal jistý množství dopisů adresovaných jeho kámošovi do města vzdáleného dva tisíce kilometrů. Rozdal ty dopisy náhodným lidem v okolí a poprosil je aby se pokusili dopis doručit způsobem od člověka k člověku, z ruky do ruky. Dopis si mohli předávat jen lidi, kteří si navzájem tykají. Tenhle američan, byl to psycholog, nakonec zjistil, že každý dopis který se dostal k cíli, si navzájem předalo v průměru šest lidí.
-Hmmm ...
To mi připomíná šuškandu. Takhle se šířily zaručený zprávy mimo oficiální informační kanály. Začíná mě ta věcička docela zajímat. Co za tenhle mobil překupníci chtěj?
-Ceny jsou bezkonkureční a pořád jdou dolů. Pokud vím tak se dá u nás koupit za pár stovek.
Nikdo zatím není schopnej vysvětlit na jakém principu mob-tam pracuje. Neví to nejspíš ani jejich výrobci. Kromě těch několika "no-name" firmiček se fungující mob-tam zatím nikomu jinýmu vyrobit nepodařilo. V laboratořích renomovaných firem mob-tamy samozřejmě detailně prozkoumali a nic. Je tam jenom baterie která napájí displej, mikrofon, reproduktor a pár jednoduchých řídících obvodů. Je to elektronika složitá asi tak jako zapojení žehličky a záhadná kovová destička je jen obyčejný plíšek normálního složení.
Některé tamtamové firmičky renomovaní giganti skoupili, a ejhle, další vyráběné mob-tamy pak ze záhadných důvodů nefungovaly. Ona je ostatně záhada i proč fungují. Jiné malé výrobce se pokusili giganti zničit, ale vždy se pak někde na druhém konci světa objevili další. Zatím je to pat a nikdo neví co dál.
-Slečno! Díky ...
-No tak co? Téma jako hrom, ne.
...
-Něco mě napadá.
-Já vím co chceš říct ...
...
-Myslíš, že nás zatím jenom poslouchají?
...
-Doufejme ...
...
Náhle někde poblíž někomu zazvonil mobil ...
----------------------------------------------------
Zdravím Marii Sladovníkovou (Maju) a Jiřinu Fridrichovou (Sidii). Děkuju jim tímto za aktivní účast v literárním experimentu. Bez jejich přispění by literární věda nemohla být obohacena o další skvěle (experimentem) ověřenou teorii.
----------------------------------------------------
Poslední slovo měl (epilog napsal): Jiří Suchánek (JS)