Několik myšlenek na téma Narsil a tak zde s jistým úsilím vypotil Jiří Suchánek:
Příštím číslem diskmagazín Narsil končí. Pochybuji, že by se u nás našel nějaký šílenec, který by chtěl třeba v nějaké jiné formě (například na internetu) na tradici Narsilu navázat a pokračovat dál. Myslím, že skončit číslem 50 je vzhledem k naší situaci velmi rozumné rozhodnutí.
Atari ST byl a samozřejmě ještě je velmi dobrý 16ti bitový počítač. Pro mě bylo STčko delší zastávkou a velkou školou při pomalé cestě od 8mi bitového Atari k PC.
PC je dnes asi nejlepší řešení pro lidi, kteří chtějí efektivně na počítači dělat náročnější práci. U mne to znamená hlavně kreslení v truecolor barvách, digitalizace a komprese zvuku, záloha dat na CD-ROM, tvorba www stránek atd. Staré dobré STčko však mám stále k dispozici a kdykoli se k němu můžu vrátit a používat důvěrně známé programy (např. CyberPaint), což je pro některé úkoly rychlejší a jednodušší než dělat to samé v PC programech. Ve volných chvílích si můžu navíc spustit některou z tisíců ST gamesek a chvilku si jen tak hrát a nemusím se při tom bát, že se z počítače začne za chvíli kouřit v důsledku toho, že hardware pracuje na hranici svých možností jak je tomu u valné většiny nových PC her.
Samozřejmě je to STčko virtuální. Díky emulátorům totiž používá PC hardware. Dva počítače v jednom. Jak elegantní řešení a k tomu více volného místa na stole, méně kabelů, disket atd.
Lidé bez velkých nároků, kteří mají zájem jen o hry a nic jiného je nezajímá, mohou však klasické reálné STčko dále spokojeně používat jen jako herní zařízení. Ti náročnější skončí nejspíše u PlayStationu.
Mnohým lidem může STčko dobře sloužit k nejrůznějším dalším účelům i v tomto století. Jejich okolí je však v drtivé většině na PC. Počítač PC je dnes stále běžnější vybavení domácnosti a pro děti školou povinné již skoro samozřejmost. Komuniace s okolím se vám totiž velmi usnadní, když jste na stejné platformě.
Díky Narsilu jsem se naučil spoustu nových věcí. Nejprve jen četbou článků. Později jsem pro Narsil nakreslil množství grafiky, čímž jsem se neustále zdokonaloval v dovednosti kreslit na počítači. Nakonec jsem pro Narsil začal i psát. Vždy jsem se přitom snažil psát o tom, co znám. Ale při minimální zpětné vazbě (jakákoliv reakce na články z řad čtenářů) nemusí mít autor i při nejlepší vůli vždy docela pevnou půdu pod nohama. Dokonce i do této rubriky původně otevřené pro číkoliv názory píšu po celou dobu její existence jen já. V tomto směru jsou na tom asi lépe on-line magazíny či diskusní skupiny na síti. Těžko si představit nějakou rozumnou diskusi vedenou v intervalech dvou měsíců.
Jak se mi jevil Narsil v roce 2001. Myslím že předposlední ročník měl ze všech nejlepší grafickou úroveň. Šéfredaktorovi se taktéž podařilo většinou vybrat kvalitní MODovou hudbu. Na druhou stranu však ubylo článků (autorů) což bylo vyváženo množstvím animací a soutěžními obrázky z her. Nedostatek článků by bez toho zcela jistě šéfredaktor vyvážil větším množstvím přibaleného herního softu (moje domněnka). V tomo směru dosáhl maxima Narsil 47 s přibaleným Lektvarem. Škoda, že dosud ještě nikdo nevyužil skvělou nabídku autorů a neposlal do redakce svůj návod (jednoduchý popis) na úspěšné dokončení hry Lektvar (hru lze dohrát několika způsoby). Že by nikdo nestál o hezký obrázek od JS? Ani zadarmo?
Jsem rád, že se podařilo rozjet literární experiment s povídkou na pokračování jak jsem to navrhoval v minulém echu. Můj dík patří Maje i Siddii za jejich odvahu a nezlomné úsilí v příběhu pokračovat a nějak rozumně to celé dokončit. Škoda, že nebylo víc času.
Od čísla 45 jsem přestal dávat při kreslení screenů s obsahem pozor na pořadí barev v paletě. Barva textu má být tuším druhá v pořadí. Při přehazování barev v šéfredaktorově počítači došlo potom k mírným změnám (zkreslení) obrázků v N45 a N48.
Head napsal jakýsi prográmek k přehazování barev v obrázcích pro editaci článků, ale já takové věci dělám radši ručně v CyberPaintu. Možná, že by někoho zajímalo jak na to. Tak tedy, pokud obrázek neobsahuje všech 16 barev palety je to celkem snadná záležitost. Trochu složitější je prohození dvou barev v paletě pokud obrázek obsahuje všech 16 barev. A ještě složitější je to pokud je jedna z přehazovaných barev barva průhledná (v paletě na prvním místě). Slovní popis by byl asi těžko srozumitelný, snad to pochopíte lépe z obrázku. Dodávám jen že princip celé akce je tento: obrázek zduplikovat do dalšího framu, vymazat tam z něj všechny pixely obsahující ostatní barvy, přehodit jejich barvy v paletě (registrech) tyhle pixely pak nalepit do původního obrázku (modes Xrax copy) a použít na něj jejich paletu (color/ palette/ use clip).
V minulém Narsilu (48) se mi moc líbil obrázek čarodějnické chaloupky v článku o Super Cauldron. Díky Neznámému vojínu se kupodivu dočkala znovuvzkříšení rubrika Internet news, nejspíš ne na moc dlouho. Nejvíc mě ale překvapil obrázek v úvodníku 48čky. Tak daleko jsem se ve hře Wrath of the Demon nikdy nedostal, dokonce jsem se domníval, že překonat cestu od bažin není vůbec v lidských silách a hra je určena pro nadpřirozené bytosti. Je vidět že Narsilu šéfuje opravdu schopný hráč.
Kdyby v budoucnu kdokoliv z redakce, či bývalých čtenářů Narsilu ode mě něco potřeboval, musí si zaskočit na mojí WWW stránku (E-mail). Minigalerii budu muset ostatně tak jako tak malinko předělat. Odkládal jsem to pořád kvůli Narsilům, ale teď už se nebudu mít na co vymlouvat. Tak tedy nashledanou v Minigalerii.
S pozdravem: Dosť bolo Narsila...
Jiří Suchánek