Malá čarodějnice aneb Kotel, část třetí
Asi by nemělo smysl uvést hru Super Cauldron jako třetí část trilogie. První dva díly totiž platformu Atari dokonale obešly. Předpokládám, že většina z vás o hrách Cauldron a Cauldron 2 nikdy neslyšela, pokud jste tedy někdy nevlastnili ZX Spectrum.
Na ST si můžete zahrát jen tento díl poslední, a to díky francouzké firmě Titus, která ho v roce 1993 vydala ve verzích pro snad všechny existující platformy.
Na své první setkání s malou čarodějnicí si vzpomínám, jako by to bylo včera, i když to bylo už před hezkou řádkou let. Marcel od Zvonu, můj přítel, mi tenkrát přinesl disketu se slovy: " To je něco pro tebe - klasická skákačka a zatím nikdo neví co s ní. Čarodějnice tam lítá na koštěti pořád dokola a nikam se ní nedá dostat." Nu, zná mě.
Strávil jsem tedy u gamesky několik nocí a čím dál, tím víc jsem docházel k přesvědčení, že je to skvělá hra, kterých na naši platformu moc nevzniklo.
Problém s tím, že malá čarodějka běhá v prvním levelu stále dokola, měl pochopitelně triviálně jednoduché řešení, na které člověk odkojený hrou Titus the fox přišel prakticky okamžitě. V lese (kde se první část hry odehrává) je totiž spousta tajných průchodů. Většinou jsou skryté za pařezy. Na takovém místě se stačí s malou čarodějkou sehnout (joystick sklopit dolů) a objeví se nějaký nový prostor, ať už nějaká jeskyně, nebo třeba jen jiná část lesa.
Tím ale problémy neskončily. Bylo ještě nutné objevit tajný vstup ve vodě, přijít na to, jak proskákat hořícím kusem lesa, jak se protáhnout úzkou mezerou ve skále, jak získat klíč ke dveřím a další věci. Pak bylo teprve možné první level zdárně ukončit.
Pochopili jste mě dobře. Super cauldron není jednoduchá hra. Samotný boj proti nepřátelům (čarodějnice umí na startu jen házet kameny) je těžký, ale nejtěžší je odhalit, jak hrou projít.
Samotný první level obsahuje tolik problémů, že by si s nimi jiná hra klidně vystačila po celou dobu svého trvání. Nejprve musíte v lese sesbírat pro čarodějnici nějaká nová kouzla. Naučíte ji střílet ohnivé střely (musí to umět v další části hry, kdy potvory jsou rozestavěny tak šikovně, že se kameny nedají zasáhnout) a teleportovat se. Pak musíte v hořícím lese tak dlouho házet kameny na ohnivé hady, až je vyhubíte (mají neskutečný počet zásahů - na to, že se dají sejmout jsem přišel více méně náhodou), jedině tak se vám totiž podaří získat kouzlo na rozbíjení stěn. Teprve takto vyzbrojeni můžete v podzemních jeskyních získat klíč od východu...
Hra je sice obtížná, ale má jednu obrovskou výhodu - můžete si uložit pozici na disk prakticky kdekoliv. To z ní dělá hratelnou, ba téměř návykovou věc :-)
Malá čarodějka má určitý díl energie, docela postačující, pokud víte, čeho se nesmíte dotknout, protože například oheň jí škodí mnohem více, než srážka s nějakým nepřítelem. Může také mít až tři nové životy v zásobě. Energie se dá doplnit sbíráním červených lahviček, životy sbíráním malých kotlíků. Příjemné je, že lahvičky i kotlíky se objevují znovu a znovu, pokud přecházíte z jedné části levelu do druhé (program dotahuje z diskety). Pokud tedy znáte jejich polohu, lze promyšleným přecházením z místa na místo doplnit životní zásobu zcela bezpečně na maximum.
Jednotlivá kouzla se jejich používáním "vybíjejí". Některá rychleji, jiná pomaleji, jedině základní bojová zbraň (kameny) zůstávají stále funkční. Doplnit sílu kouzel není jednoduché. Čarodějka musí buď chytat žabky, které zůstávají po sejmutí potvor, nebo nalézt speciální druh malých netopýrů. Ve hře jsou i zvláštní "menhiry" se znakem pentagramu, kde můžete vyměnit kouzelnou sílu za životní energii, ale protože, jak už jsem řekl, se síla kouzel doplňuje nejhůře, asi je jen těžko použijete.
Pokud se dá věřit recenzi, která vyšla v ST computeru, byla originální verze hry distribuována na čtyřech disketách ! To mi přijde směšné, protože po lehkém spakování se vejdou všechna data na jedinou disketu formátovanou na 10 sektorů, a ještě tam nějaké místo zbyde. Předpokládám, že originálky byly jednostranné a rozdělené tak, aby na každé byly data k jednomu ze čtyřech herních levelů.
K tomu ještě poznámka na konec. U Super cauldronu použila firma Titus poprvé (a co se týče platformy ST zřejmě i naposled) několikanásobné ochrany proti kopírování. Přítomnost originální diskety si totiž program ověřuje nejen na startu hry, ale i při přechodu do třetího levelu. Tímto nečekaným tahem zmátl Titus všechny krekery, takže v současnosti neznám žádnou verzi, která by byla plně funkční. Nachytat se dali dokonce i Replicants, od kterých jsem doposud znal jen jedinou špatně kreklou hru - Metal mutants.
Super cauldron doporučuji všem, kteří si dobře rozumí s joystickem a zároveň se nebojí trochu si zapřemýšlet.
JIRI