Napsal mi tuhle do redakce George:
...Narsil tedy finišuje ke svému zapomenutému konci, jednou to ale přijít muselo. Posílám ti teda alespoň jednu povídku, kterou jsem chtěl kdysi poslat. Měla by být na pokračování, něco jako je v Narsilu teď (obsahově mi to však nesedlo, tak jsem se do toho nechtěl zapojovat)...
A zde je zmíněná povídka.
....a zase ten zvuk; kratičká expanze po celém mozku. Neutuchající příval informací deroucí se nervovým centrem do každičkého místa lidského těla. Slabé elektrické impulsy vstřebané buněčnou tkání, mizejí v ochabujícím procesu polarity elektronového obalu. Nad tím vším se vznáší vzor. Molekulární struktura buněk se hroutí v nově vznikající vzorce. Příval informací ochabl tak náhle a přerkvapivě, že mozek nestačil okamžitě nahradit sekundární tok prvotních veličin. Tlak se zvýšil a tělesné tekutiny si razily cestu ven. Vyvážení nastalo během několika mikrosekund; pro organismus to ovšem bylo jako celá věčnost. Levá hemisféra podřimujícího mozku zahájila svojí činnost, zatím co ta pravá byla v činnosti po celou dobu transformace. Informační centrum druhé priority odblokovalo podstatnou část sublimačních látek. Symbióza některých buněk byla až zarážející. Výměna genetických informací v deoxyribonukleové kyselině sloučila poslední částečky ztracených kódů.
Doktor Kohll netrpělivě zasunul datové médium do počítače. Inicializace proběhla zcela automaticky. Kontrola všech obvodů dopadla na výbornou. Rychle přelétl prsty po klávesnici a zachmuřeně svraštil čelo, několik dotazů na kompilaci datovaného subjektu a opět úsměv, slabý a vybředlý jako sníh tající při dopadu teplejšího deště.
Zpráva pro stanici NBUA, pátý měsíc koloniální planety THESSA. Výboru pro nezávislé vědecko - disciplinární zkoumání:
Vzorek hmoty, který mi byl u příležitosti odtajnění thesseckého archívu pro výzkum neobyvatelných planet zapůjčen, jsem podrobil řádnému rozboru v příslušné genetické laboratoři. Vaše doměnka o výskytu neznámé formy života byla potvrzena. Během čtyřiceti hodin sestavila centrální počítačová databanka genezi snímaného objektu. Podle sestaveného genetického schématu, vytvořil jsem příslušné látky k absorci získaného kódu.
Vaše předcházející řešení implantace elektrickými impulzy s potlačovanou bází protilátkové inverze, byla z důvodu zachování identity jedince nepřípustná. Naformátování nové osobnosti vylučuje jakékoliv pozdější komplikace s paměťovou amnésií. Na vaše výslovné přání uvádím informace o pokusném subjektu XL-23e/5_y5:
Jméno a příjmení: Bill Sheen
Datum a místo narození: 17.7.2075, Země
Specializace: Průmyslová špionáž, síťové inženýrství
Obvinění: Rok 2096 přistižen při neoprávněné manipulaci s bankovními účty za účelem vlastního prospěchu.
Trest: Odsouzen k dvaceti letům nucených prací. Z měsíční základny Temper deportován do koloniálního systému Rudého A-265, trestanecká kolonie Shawhawk II.
...někde v roce 2096 ve spleti pozemského smetí...
Vskutku kouzelné zatčení pomyslel si Bill, když mu dozorce předříkával jeho práva. Ze slov řinoucích se z dozorcových úst čišela neskrývaná znuděnost. Jenomže já jsem zatčen poprvé, zatvářil se ukřivděně Bill, očekávaje snahu od svého věznitele. Dozorci to bylo očividně jedno; netečný výraz obličeje a nedbale ustrojená uniforma hovořili za vše.
Od doby přeorganizování strážního policejního systému, prý pro blaho a ochranu lidí, to však šlo z kopce. No jistě pro blaho lidí, ušklíbl se Bill, vždyť ty strážníčkové se dali dohromady v celosvětovém měřítku. Nehledě na stávající režimy. Ve východní komunitě to byla hračka, tam totiž stačilo imaginárního bubáka v podobě mezinárodní bezpečnosti proti terorismu a nešťastní vládní činitelé měli hned nahnáno. Ovšem zde, na západní straně, již takto už dost labilního světa, to šlo hůře. Maskovaná korupce se nedala aplikovat v takovém vysokém měřítku jako ve východních provinciích. Naši ochránci si však svoji cestu k moci našli velice brzy. Šli na to od lidské splodiny, spoléhaje na jejich morální úpadek. A teď tu jsou Oni, nachlup stejní jako ten co mě vede po schodech ke svýmu autu. Nikdo už nepátrá kdo za tím vším asi je a odkud se to všechno řídí. Jedno je nanejvýš jasné, ať je to už kdokoli, má pod palcem celou tuhle zatracenou planetu. Chraň bůh nešťastníka, který se dostane do soukolí dnešní policejní zvůle.
V době kdy se země zbavila svého přelidnění, totálního ekologického úpadku a meziplanetární lety se staly skutečností, bylo možné prakticky cokoliv. Lidé co měli jen trochu zdravého rozumu odcestovali na jednu z mnoha osidlovaných kolonií a zemi nechali jen své minulosti a lidem pro něž budoucnost znamená jen prázdná nádoba bez dna. Proto zůstali jen tací co se naučili přežívat a kličkovat v dnešním toliko umělém a policejním světu. Zůstal jsem tu i já, a proč ne? Se svým uměním to rozhodně nemám špatné, jsem totiž hacker. Nechci se chlubit, ale myslím, že dobrej. Jinak by tu o mě nebyl takovej zájem a platí tu slušně, to jo. Moje poslední zakázka mi mohla hodit slušnej balík peněz, ale něco se podělalo.
Čert ví jak na mě vlastně přišli. Kdybych to tahal přez kabel tak je to jasný. Kdejakej čmuchal mě mohl snadno vytípnout a dozorci by mi funěli za krk než bych řek "podělanej polda". Taky že jsem si to uvědomoval, bylo to průhledný jako ten syntetickej rosol co na mě marně čeká v lednici-asi se nedočká.
Ozval se slabý klokotavý zvuk. Dozorce rozepl jednu z mnoha svých kapes na levé paži a vytáhl malý komunikátor. Problém byl v tom, že člověk nemohl poslouchat jejich rozhovor, protože dozorci měli implantované přijímače přímo za ušním boltcem a tak se obcházelo celé to mechanické ústrojí středního ucha a šlo to přímo do mozku. Podle mého názoru je to však zbytečný, jednak proto, že používají vlastní systémák a taky proto, že ten kdo je slyší obvykle už nedostane možnost s někým se o to podělit.
Dozorce rezignovaně zafuněl a s mručením složil komunikátor zpět. Na jeho pokyn se obrátili na schodech a zamířili zpět k jeho bytu. Slabá záře monitorů jasně probleskovala zatemnělým pokojem, ze stínítka monitoru se dala vyčíst pěkná sumička peněz. Bill si hlasitě povzdechl, byl by to dobrej úlovek, nebejt nějakýho práskače. Dozorce se ledabile rozhlédl a rychlým pohybem z pouzdra vytáhl zbraň. Než mohl překvapený Bill cokoli namítnout, rozstřílel dozorce veškeré zařízení nacházející se v jeho pokoji. Zvuk zbraně se tlumeně rozléhal po místnosti. Když konečně přestal, bylo pouze slyšet sršení spálených drátů z hromady kouřících trosek.
"Ty magore", neudržel se bill a vyjel na dozorce, "řiká ti něco osobní majetek?". Přihlížející zvědavci se při těchto slovech kvapně ztratili z dohledu, padavky, pomyslel si rozhořčený Bill, očekávaje nějakou reakci od dozorce. Ten však na něj pohlédl tím svým znuděným prasečím ksichtem a rozkošnicky si odplivl do hromady rozstřílených trosek. To stačilo za všechny odpovědi. Bill rezignovaně svěsil hlavu a nechal se odvést až k autu. Než nasedl, přiřítila se upocená domovnice s lakonickým výrazem ve tváři a z popraskané jizvy na obličeji což mohla být původně ústa na něj začala ječet, ať prý zaplatí nájem za poslední dva měsíce plus poškozený nábytek. Billovi jen poklesla čelist a už na ní chtěl zařvat o čem to ta zatracená ženská mluví, cožpak nevidí, že ho zabásli. Naštěstí se k tomu snížit nemusel. Dozorce prudce sešlápl pedál plynu a tak na ní Bill jen s povzděkem vycenil zuby. Stačil už jen zahlédnout lamentování provázené šťavnatými pohrůžkami.
Prudké zabočení na hlavní třídu přizdilo Billovo zamyšlený obličej na mastné sklo bočních dveří....
.....pokračování je na dalším z vás.
George