LITERÁRNÍ EXPERIMENT
A máme tu další část (tentokrát už pátou) našeho literárního experimentu, tj. psaní na pokračování několika různými autory.
Autorkou dnešního textu je MAJA, příště by na ní měla navázat SIDDIE.
Zároveň se jakoby zeleně zablesklo a celá krajina se začala hroutit do kruhů, jaké vytváří kámen, hozený do vody. Za tímto efektem se plížila černočerná tma. Sama už to ani nepřekvapilo a v posledním světlém momentě jeho vědomí zachytilo cosi důvěrně známého, ale už tento signál nestačilo zpracovat.
Prvním dojmem nového vědomí bylo příjemné teplo. Sam se pohnul, začal se protahovat a pomalu, opatrně otevřel oči. Očekával všechno možné, jen ne to, co ho čekalo. Seděl na lavičce v prosluněném parku a u nohou mu ležel krásný ovčácký pes.
Sam nevěřícně zamrkal a vztáhl ruku k psovi. Pes mu vnořil čenich do dlaně a čekal na polaskání. Z hloubi parku se ozvalo zapraskání větviček a pes se rozběhl za zvukem s radostným vrtěním ocasu.
Po chvíli se vracel v doprovodu štíhlé dívky, která se usmívala a posadila se k Samovi na lavičku.
"Ahoj, Petře." pozdravila.
Sam se rozhlédl, ale nikoho neviděl. Koho zdraví ? Snad ne mne ? Já přeci nejsem Petr ? Nebo jsem ? Kdo vůbec jsem ?
Pes se dožadoval pozornosti dívky, a ta ho oslovila "Same". Je snad pes Sam a já Petr ? Mozek tuto informaci obracel ze všech stran, ale řešení nikde.
V tom se dívka zvonivě zasmála zřejmé nejistotě muže a ukázala mu na kapsu. Sáhl do ní, vytáhl destičku s tlačítkem a nápisem info. Stiskl tlačítko a četl: "Ničemu se nedivte, jste dobrovolným účastníkem psychologického experimentu. Po padesáti hodinách se vrátíte do reality bez dalších následků. Psychoústav."
Chvíli sbíral odvahu a pak se zeptal: "Promiňte, vy také ?"
Pak se zadíval lépe a zdálo se mu, že dívku zná.
Já hlupák, vždyť je to moje žena Iveta. Že jsem ji hned nepoznal ? A pes je opravdu můj Sam. A já jsem Petr Suk a sedíme v parku kousek za naším domem. Hrozně se mu zachtělo Ivetu políbit a tak se chystal vstát, ale pes se mu nějak připletl pod nohy, muž se zapotácel a padal, padal, padal.
Rázem bylo všechno pryč. Dívka, pes, pak i myšlenky.
Zatím někde úplně jinde seděla jiná dívka na kameni na skále a studovala na mapě okolí. Dnes dlouho chodila a cítila se unavená. Podložila si batoh pod hlavu, lehla si a zadívala se na plynoucí oblaka.
Náhle v mracích spatřila jako na filmu, že se k ní blíží muž se psem. Bylo to tak skutečné, že vyskočila, udělala neopatrný krok a už se řítila ze skaliska. Snažila se něčeho zachytit, ale rostlinky byly slabé a kameny zvětralé. Dívka vykřikla, že se to skalami rozlehlo jako skřek nějakého velikého ptáka. Ale nikdo výkřik neslyšel.
Nebo snad ano ?
Pokračování příště...