Tuhle (čtvrtou) část povídky na pokračování napsal JS. Příště bude v našem literárním experimentu pokračovat opět Maja.
Náhle ucítil náraz. Jeho oči ještě před chvílí oslněné prudkým světlem začaly opět rozeznávat detaily v okolí.
Díval se do tváře neznámého muže a na jeho ruku, která svírala odjištěný blaster. Jeho ústí takhle zblízka ještě nikdy neviděl. Uvědomil si, že se mu úžasem otvírají ústa. Další kopanec už ho definitivně vrhl do reality. Seděl na zemi před svojí prkennou chajdou, na nebi pluly dobře známé šedivé mraky a na obzoru se vypínala silueta štíhlé rakety stíhacího typu.
"Už se probírá, šéfe..."
Sam se ohlédl po hlase a uviděl další dva podezřelé týpky vedle. V hlavě měl náhle úplně prázdno. Co se asi bude dít teď? Hlavně zachovat klid, opakoval si v duchu pořád dokola. Muž před ním, zřejmě šéf těch dvou dalších, mu zamával blasterem před obličejem.
"Vzpamatuj se, hošánku. A hodně rychle. My totiž nemáme moc času, víš..."
Sam ho přerušil: "Co chcete, nechte mě bejt."
"Teď buď hezky zticha, hošánku, a buď hodnej ..." "Já se tě na něco zeptám a ty mi hezky všechno vyklopíš. Nebudeme se přece zdržovat společenskou konverzací, to ti je snad jasný."
Na rameni Sam ucítil tíhu pracky jednoho z týpků.
"Nejsme žádní pitomci, deme totiž po vaší stopě už hezky dlouho a víme toho o vás dost. Takže ty nám teď hezky v klidu řekneš kde to tady máte zašitý a pak se rozejdeme jako dobří přátelé."
Sam teď horečně uvažoval. Co po něm chtějí? A jak se znovu zničeho nic dostal zpět na tuhle zatracenou planetu. Že by spal. Vždyť si pamatuje na přistání rakety. A pak ta dívka, co obchoduje se zářením. To přeci nebyly halucinace. Nebo snad ano?
"Co tady máme mít? Já jsem tady sám, nechali mě tady samotnýho ..."
"Heleď, hošánku, nezdržuj to! My přece dobře víme, že jsi tu sám. Jenom tu hlídáš, viď... No ty si jen takovej vobyčejnej chudáček, že jo. Jenom tu kapitánovi něco hlídáš, von si vobčas přiletí, trošinku toho něčeho si naloží a zas vodletí, viď. Kdypak si zase má přiletět doplnit zásobičku?"
Pracka na Samově rameni tížila stále víc. A další ohromná ruka ho teď začala pomalu hladit po hlavě.
Sam si uvědomil, že potřebuje získat čas. Ta raketa je teď přesně na stejném místě kde přistála ta s tou dívkou ... Ta dívka s modrými vlasy, ten hologram a všechno ostatní bylo přeci tak skutečné jako ti chlápkové tady. Ale snad přece. Ta divná planeta - oceán a pak...
"Kapitán mě prostě vyhodil z lodi a ..."
"A jó, tak ty si vlatně kolonista viď. Zvelebuješ tuhle prašivou planetu pro lidstvo, že ano. Tak to promiň..."
"Ne, chtěli se mě zbavit..."
"Tak, hele. Na to, aby se tě kapitán zbavil má tohle." Zasyčel šéf a strčil mu blaster přímo pod nos. "A na co máš vysílačku, to abys moh zavolat policajty viď? Konec legrace, teď chci slyšet něco rozumnějšího. Tu zásobičku červenýho prášku, co ste nakládali na Solgates Orbital Bay, nemůže kapitán vozit na palubě sem a tam po celým vesmíru. Na to maj policajti moc dobrý skenery. Musel si to tady ulejt pro svý zákazníky, jasný. A ty nám teď stručně a jasně povíš kde to tady má schovaný, nebo..."
V tu chvíli ho ruka přestala hladit, zvedla se a...
Samovi v té chvíli připadalo, že má místo hlavy basketbalový míč. Podání měl ten týpek hodně tvrdé, hlava však seděla na krku a tak doletěla Samovi jen ke kolenům. Jen to trochu zadunělo. Při tom nečekaném předklonu si však čehosi všiml. Na zemi ležela prázdná skořápka. Teď si náhle vzpomněl, že těsně před tím než přistála raketa, když přemýšlel o svém osudu a při tom okusoval ty natrpklé bobule, co rostou na zakrslých keřích okolo... Pár si jich před časem natrhal do zásoby. A tenktrát v tom zamyšlení poprvé rozlouskl skořápku pecky a ochutnal jádro. A hele, co když... Hlavou mu bleskl nápad, vše do sebe najednou krásně zapadalo. Musí teď všechno vsadit na jednu kartu.
"Tak to by už snad stačilo, pánové. Vidím že jste z branže a tak si tady nebudeme nic předstírat. Poslouchejte teď dobře, co vám řeknu. Policajti nejste, to mi bylo jasný hned, ale jestli chcete někomu nahánět strach, jste dost mimo. Můžete nám sebrat pár kilo mrkve, dobře , vyděláte na tom pár babek. Ale co potom? Naši ostří hoši si vás dřív nebo pozdějc najdou. Nebo to chcete v týhle branži někam dotáhnout? Dobře, můžeme se dohodnout na oboustranně výhodné spolupráci."
"Šéfe já ho..."
"Nech ho Bene, ať se konečně vymáčkne!"
"Sami dobře víte, že mrkev není nic zvláštního. Koupíte jí v kdejakým zapadákově za pár šupů. Jo, my jí teď máme slušnou zásobu, to je pravda. Ale naši zákazníci sou lepší lidi. Chtěj kapánek lepší zboží. A my s kapitánem teď právě rozjíždíme novou věc. Mrkev je proti tomu šňupací tabák. A lidi solej."
"No dobře hochu, hezký řeči. Ale co z toho..."
"Nech mě domluvit." Jeden chytrej chlápek náhodou přišel na něco moc zajímavýho když se mrkev trochu upraví. Ten chlápek je kapitánův dobrej známej. Tou upravenou mrkví se to tady na týhle pustině okolo trochu pohnojí. A když víte jak na to, vznikne něco extra super. Lidi nám teď přímo trhaj ruce a my nestíháme. Ňáký šikovný dýleři by se nám proto docela hodili."
"Šéfe, mě to jeho žvanění nesedí, chce získat čas."
"Jo, taky mám ten dojem. Slyšíš frajere? Hezký řeči, ale jenom řeči."
"O. K. Přesvědčte se sami. V kapse mám takovou kuličku."
"Tohle...?"
"Jo. Odloupni dužinu a rozbij pecku. Jádro sněz a pak ti bude všechno úplně jasný..."
"Jožine, udělej co říká."
"Šéfe...?"
"ŕíkám to snad jasně, ne! A ty si dej pozor, frajere, blaster mám nastavenej na total dezinteger."
Všichni teď mlčky pozorovali trochu váhavé počínání Jožina. Konečně poněkud teatrálně ukázal jádro a pak ho vložil do úst, pomalu žvýkal a potom ukázkově polkl.
V tu chvíli začal Sam v duchu pomalu počítat a přitom mu zčista jasna v mysli zazněla dávno zapomenutá a bůhvíkde zaslechnutá průpovídka: Ať se děje vůle alláhova.
Napjaté ticho mezi muži prolomil na okamžik jen vítr. Sam cítil jak mu po zádech stéká studený pot. Šéf otočil hlavu k Samovi, ale dřív než stačil promluvit, se chlápek jménem Jožin začal pomalu rozplývat a mizet.