Úvaha na téma globalizace
Co je to globalizace? Nejspíše je to důsledek velmi rychlého šíření informací mezi lidskou populací na celé planetě a vzrůstající provázanosti světa.
To má zajisté mnoho výhod. Například rychlé šíření nových poznatků, nových technologií. V reálném čase spolu mohou diskutovat lidé, kteří by se jinak nikdy fyzicky nesetkali. Umožňuje to lepší organizaci výzkumu, efektivnější spolupráci velmi vzdálených pracovišť. Zdá se, že tomu všemu napomáhá rychlé šíření informací. Důsledkem je pak ještě rychlejší šíření informací. Svět se rychle unifikuje. Technická řešení, která dříve vznikla na jednom místě planety a která se dále šířila desítky let se dnes díky "globalizaci" prosadí na celé planetě prakticky přes noc. Ohromné investice finančně silných skupin do čehokoliv jen trochu výnosného omezují konkurenci na soupeření mezi několika giganty. Nesmírné náklady do stále nových technologií ve snaze udržet se "in" ve spojení s vleklými cenovými válkami vedou k nutnosti varábět s co nejnižšími náklady velmi velké množství levných výrobků. Pro producenta je životně důležité získat své investice co nejrychleji zpět. Odbytištěm se stává celá planeta, jen se podívejte v kolika jazycích si můžete přečíst návod k použití u vašeho nového spotřebiče. Kvůli nižším mzdovým nákladům se výrobní továrny stěhují mezi kontinenty.
Přijít v takové situaci s něčím principiálně novým je velmi rizikové. Na druhé straně pokud bude věc úspěšná lze získat mnoho a na chvíli pak mít také jistý náskok před ostatními.
Ostatní se pak ze všech sil snaží z nového koláče také něco ukousnout a tento náskok minimalizují. Produkce několika největších výrobců na trhu je proto z hlediska technického řešení kromě občasných výkyvů v určitém okamžiku prakticky identická. Pokud nás zajímá vzájemný odstup soupeřů, mohli bychom to přirovnat k závodům v běhu na místě.
Také distributoři se snaží snižovat své náklady. Výsledek vidíme všude okolo nás. Supermarketům je už pomalu odzvoněno, hypermarkety vzkvétají a nastupují nákupní centra. Vypadá to, že je levnější přivézt spotřebitele ke zboží, než obráceně.
Globalizace jednoho způsobu života (kultury) však s sebou přináší kromě výhod i nevýhody. Jak známo, všeho moc škodí. A jednolitá monokultura je méně odolná k lavinovitě se šířícím jevům. Tak získávají globální charakter i katastrofy.
Lidé, kteří kontrolují velké množství zásob nějaké strategické suroviny mají v rukou mocnou páku na ovlivňování zbytku planety. Napětí, které tak nutně vzniká, je zdrojem konfliktů.
Celou planetu si můžeme představit jako celkem prosperující město s chudým venkovem v okolí. Většina obyvatel, žijících na venkově a na předměstí je velmi chudých. Na radnici mají hlavní slovo bohatí měšťané, velcí obchodníci, majitelé továren, elektrárny a několika velkých farem. Venkované mezi sebou obchodují výměnným způsobem. Peníze mohou získat jen na městském trhu. Nemohou však konkurovat produktivitě několika velkofarmářů. Svoje výpěstky tam proto prodávají jen hluboko pod cenou. Hubený výdělek jim ovšem neumožňuje investovat do zvýšení produktivity své práce, například nakoupit stroje, hnojiva a prostředky pro boj se škůdci. Těch několik grošů, které získají ve městě totiž musí investovat do schátralé, nebo dosud neexistující infrastruktury, aby se jejich životní podmínky alespoň dále nezhoršovaly. Peníze, tedy utratí opět ve městě. V horším případě za blbiny pro vlastní spotřebu. Ve městě je totiž plno lákadel, pro městské obyvatelstvo jsou to samozřejmosti. Atributy své životní úrovně ostatně před venkovany nijak neskrývají, spíše naopak. Do města se tedy v naději na lepší život tlačí chudina z venkova, čemuž se radnice všemožně brání. Občas se proto také snaží udělat něco pro své chudé spoluobčany na venkově. Nejjednoduší je poslat na venkov peníze. Veřejné mínění ve městě souhlasí. Podnikatelé akceptují mírné zvýšení daní, neboť vědí, že jejich peníze se jim obratem vrátí. Chytří obchodníci vyráží na venkov s pojízdnými prodejnami. Peníze se skutečně po nějakém čase opět vrátí do města, situace chudých venkovanů se nijak nezlepší. Několik vykutálených venkovanů, kteří využili situace a zbohatli prodejem kořalky, nebo peníze prostě ukradli, se stěhuje do nejhonosnější městské čtvrti. Zbytek venkovanů získal jen frustraci. Před volbami do městké rady se poukazuje na toto nesmyslné plýtvání penězi daňových poplatníků. Těm nevzdělaným mužikům na venkově hotové peníze, a dětem zápalky do rukou nepatří.
Na radnici vznikne komise pro pomoc venkovu. V komisi jsou sice jenom lidé, ale přesto se po nějakém čase tito dobře placení úředníci veřejnosti snaží dokázat, že nejsou zbyteční: Obyvatelé jednotlivých vesnic se musí dohodnout, na projektech, které by jim přinesly peníze. Na investice jim město půjčí peníze. Několik vesnic opravdu zvýší životní úroveň svých obyvatel. Ovšem za cenu daleko intenzívnějšího čerpání přírodních zdrojů ve svém okolí. Město potřebuje suroviny. Tak mizí lesy se staletýmy duby. Motorové pily, které vesničani nakoupili ve městě, jsou daleko výkonnější než jejich ruční. Co na tom, že místo lesa vzniká poušť, vesnice se chlubí novou silnicí, supermarketem, všude auta. Vypadá to tu teď jako ve městě. A investoři z města se začínají hrnout. Máme totiž také levnou pracovní sílu. Dávají nás jiným za vzor, už nejsme vesnice, ale Tygr.
Tygr je teď pro městské investory hitem. Akcie Tygra letí nahoru. V Tygru se objevují první zbohatlíci a je tam dokonce nedostatek pracovních sil. Nevadí jsou tu ještě další vesnice. Tygr investuje v okolních chudých vesnicích. Vše se daří a musí to tak být podle všeho přece pořád.
Město je plné levného dřeva. Nějak už nejde na odbyt. Do mÓdy teď přichází hliník a umělé hmoty. V Tygru zavírají první továrnu. Na burze ve městě to vře. A co to, spekulativní kapitál z Tygra rychle mizí. Honem jinam, někde na severu rolníci vykopali na poli místo brambor hliník.
Tygr se hroutí, místo peněz všude jenom dluhy a bezcenné akcie. A místo lesa plno chátrajících továren na nábytek.
Město, které vzniklo na místě kde byl původně také les a jehož pozůstatek - městský park je úzkostlivě ošetřován a přísně chráněn, poučuje vesničany prostřednictvím svých vzdělaných mudrců: Nekácejte svoje lesy, skončí to pro nás všechny špatně. Pohltí nás poušť.
Načež jim je odpovězeno: to se vám to radí, když si žijete pěkně v pohodlíčku. Vy jste si svůj les taky vykáceli a nikoho jste se neptali. A my si tudíž se svým lesem budeme dělat co uznáme za vhodné. My máme také právo na blahobyt. Lidskou přirozeností je schopnost napodobovat úspěšné chování jiných. Být úspěšný znamená v současné globální kultuře být materiálně zajištěný. V pohybu je tedy ohromné stádo lidí a globalizace je toho jen průvodním jevem. Zeměkoule nám totiž začíná být trošku těsná.