Ve vzdálené galaxii, ve čtvrtém tisíciletí, postavili lidé na třetím měsíci planety Shara základnu pro využití geotermální energie. Tento obrovský, plně automatizovaný komplex, fungoval po stovky let naprosto perfektně.
Funguje tak dál, jenže třetí měsíc je již naprosto vyčerpán a další získávání energie z jeho nitra ohrožuje jeho stabilitu. Pokud nebude činnost základny okamžitě ukončena, roztrhne se měsíc na kusy a zničí lidskou civilizaci na Shaře.
Je třeba najít hrdinu. Hrdinu, který pronikne do základny, jejíž ovládácí kódy dnes již nikdo nezná. Hrdinu, který se nezalekne dokonalého obranného systému. Hrdinu, který dokáže vyhledat a zničit všech 25 podzemních generátorů...
Hra Power cut (česky přibližně asi něco jako "Odříznutí energie") pochází z roku 1993 a jejím autorem je jediný člověk - Paul Abraitis. Její distribucí ( jedná se o licenceware ) se v minulých letech zabývala skupina Power fist, která byla součástí anglického zásilkového PD obchodu jménem "Budgie UK".
Dnes, kdy Budgie i L.A.P.D. ukončili svojí činnost, je hra volně ke stažení na internetu.
Dílko je to svěží a chytlavé. Joystickem ovládáte malého kosmonauta, který volně poletuje v podzemní jeskyni. Působí na něj gravitace - tedy pokud nehýbete joystickem a kosmonaut zrovna letí někde prostorem, začne pomalu padat dolů. Figurka má také určitou setrvačnost v pohybu, ale naštěstí nijak velkou a hlavně - neškodí jí dotyk s pozadím.
Hra neskroluje, ale přepíná se po jednotlivých obrazovkách. V každé obrazovce je určitý počet obranných mechanismů - děla, která střílí různou municí v různých úhlech, když s kosmonautem prolétáte poblíž nich. Kolize se střelou ničí kosmonautův štít. Standartně vydrží štít tři zásahy, pak následuje výbuch a ztráta života.
Všechna děla, tedy pokud nejsou někde šikovně "utopena" ve skále (takových ale moc není) může kosmonaut sestřelit. Používá dva druhy munice: rotující hvězdice pro vodorovnou střelbu a bombičky pro střelbu směrem dolů. Bohužel počet střel je omezen, na startu jsou k dispozici pouze tři náboje od každého druhu, je tedy nutné dobře promyslet, které dělo je skutečně potřebné zničit. Navíc je munice zapotřebí při ničení generátorů - když někde naleznete generátor a chybí střelivo, máte prostě smůlu...
Power cut patří k hrám, které vám na začátku připadají strašně obtížné, ale asi tak při třetím čtvrtém spuštění zjistíte, že ve skutečnosti to nic není. Stačí si zapamatovat, které dělo jak střílí a pak už se střelám vyhnete s přehledem. Podzemní komplex není přehnaně velký a navíc si můžete při přechodu z obrazovky do obrazovky zapnout přehlednou mapu.
Na mnoha místech leží nové střelivo, doplnění štítů a nové životy. Jen energie (aby se mohl kosmonaut pohybovat) tu občas chybí, ale při dostatku nových životů je to jedno.
Jedinou věcí, která mi na hře vadí je časové omezení - ne, že by času bylo málo, když jsem hru dojel, ještě ho docela dost zbývalo, ale ne každý musí být tak rychlý. Osobně dávám vždy přednost hrám bez jakýchkoliv časových limitů.
I po technické stránce nelze hře nic vytknout. Hudba je jen čipová, ale dá se vypnout, grafika je ucházející. V zkratce: Power cut je záležitostí, která vám může pomoci příjemně vyplnit jedno deštivé odpoledne. :-)
JIRI