LITERÁRNÍ EXPERIMENT
Máme tady druhou část literárního experimentu, jehož duchovním otcem je JS. Pokud jste nečetli minulý Narsil tak to rychle udělejte, protože tohle je druhá část povídky psané na pokračování - každé pokračování od jiného autora.
Zatímco v minulém čísle jste četli text přímo od JS, autorkou dnešní části je MAJA. V příštím čísle by v psaní měla pokračovat Siddie, která zřejmě povídku ukončí, pokud se nepřihlásí ještě nějaký další odvážný autor, který by si přál navázat.
...
Chtělo se mu vyskočit a běžet k raketě, ale vtom se mu v hlavě ozval varovný hlas. Ta věc vypydala nějak divně, nepozemsky. A kde by se tu také tak brzy vzal druhý pozemšťan ! A tak místo toho posbíral své nejdůležitější věci a odnesl je za nejbližší kámen a zakryl je několika hrstmi šedé zeminy. I přes stálé varování v hlavě se pomalu začal přibližovat k raketě. Stále mu připadala nějak "jiná", jenže nevěděl, proč.
Asi dvěstě metrů od objektu se zastavil a částečně se skryl za malý pahorek. Ze spodní části rakety se pomaloučku vysouval nějaký drát a plíživě se pohyboval po zemi. Když byl dlouhý asi metr, začal se vysouvat další jiným směrem a pak další a další.
Když jich bylo asi deset, začaly se lehce zachvívat, jako by ohmatávaly něco velmi křehkého a pak náhle se škubnutím zmizely v raketě. Pak se něco pohnulo v horní části a otevřel se vchod. Z něj vystoupila postava, ale nějak zamlžená a nestabilní. Sam litoval, že si s sebou nevzal vysílačku, možná by zachytil nějaký signál.
Postava si vybrala směr přesně k němu a v hlavě mu opět zahučel známý signál. Vystoupil z úkrytu a pomalu šel postavě naproti. Nepochybně to byla žena. Divné bylo, že šla úplně nalehko a tanečním krokem, neohlížela se vpravo ani v levo. Sam jí kráčel v ústrety a když se setkali, chtěl jí podat ruku a snad se i představit. A vtom pochopil, co na ní bylo divného. Je to hologram !
Tak s ním se neseznámí, ani si nepopovídá. Prošla skrz něj a kráčela dál. A to už na nic nečekal a rychle se rozběhl k raketě. Na chvíli se zastavil, a když se nic nepohnulo, nahlédl otvorem dovnitř.
Nejprve viděl jenom tmu, pak zahlédl něco světlého, snad přelud ? Náhle se bez předchozího varování rozsvítilo intenzívní modré světlo a Sama zcela oslnilo, div že nespadl na zem. Po chvíli si oči zvykly na zář a Sam uviděl u řídícího panelu postavu v bílé říze. Seděla tam křehká malá dívka s modrými vlasy a karmínově rudýma očima. Sam se zajíkl a koktavě představil.
Dívka se ani nepohnula. Že by další hologram ? Ale ne, v očích tepal nějaký plamínek a varovný hlas v hlavě bušil a bušil. Sam se znovu pokusil promluvit, ale hlas ho zradil úplně. A to už se raketou začaly linout malebné zvuky nějaké neznámé řeči. Dívka pokynula rukou, aby Sam vstoupil. Otvor byl malý a Samovi se moc nechtělo, ale po dalším pokynu se vsoukal do otvoru a představil se. Vtom si všiml, že se těsně za ním vrací první dívka - hologram. V hlavě mu opět zatepalo, tělo udělalo obrat a Sam se chtěl vrátit, ale už bylo pozdě.
Dvířka se rychle uzavřela a Sam byl uvnitř rakety.
Pokračování příště
MAJA