SOUHRNNÁ ZPRÁVA O ATARIÁDĚ 2001 V PROSTĚJOVĚ
Přítel BEA, redakční technolog, letos opravdu překvapil a přinesl reportáž ze zájezdu na Atariádu jako první. Kladl mi ovšem na srdce, abych ji nejprve důkladně prostudoval, protože ji psal ve spěchu a je tam určitě plno hrubek. Stalo se.
Při čtení jsem se ale nedokázal udržet a připisoval jsem k textu vlastní poznámky, textík se rozrůstal, takže nakonec z toho vznikla taková společná reportáž by "BEA and JIRI". Barevně zvýrazněný text vytvořil BEA, mé poznámky jsou to ostatní.
Možná to někoho ze čtenářů Narsilu překvapí (drtivou většinu asi těžko), ale i letos jsme se vydali na pouť do Mekky všech Ataristů v čR - Prostějova. Po nezbytném (a každoročním :-) ) zabloudění na okruhu kolem Prahy, jsme bez dalších potíží dojéchali na místo konání.
Na parkovišti stála dodávka s mohutným znakem "ATARI" na boku a s cizí poznávací značkou, což dávalo už dopředu tušit mezinárodní účast a tedy akci možná mnohem bombastičtější než bývá zvykem.
A hned zkraje nás přepadly dva dojmy: "jejda, to je lidí" a krátce poté "jejda, nemáme stůl". Druhý dojem načas přehlušil dojem první, protože asi ani po 15 minutách, co jsme stáli s taškami uprostřed ataristického hemžení jak tvrdá Y, to nevypadalo, že vůbec kdy budeme mít kam položit počítače. Nakonec se podařilo jeden stůl pořadateli "vyšetřit" a my mohli alespoň jeden (šéfredaktorský) počítač rozběhnout. Kolega s druhým strojem měl smůlu až do konce. (No, ale tu, konec konců, také nemá každý) :-)
Bea zlehčuje, ale já začínal být už skutečně vytočený. První děj, který mě lehce nadzvedl, se odehrál už den před Atariádou, pozdě večer, když jsme se s Bea u mě doma připravovali na odjezd. Zeptal jsem se ho, jestli volal Zdeňkovi (Burianovi), že i letos přijedeme a budeme potřebovat větší stůl. Bea s nevinnou tváří odvětil že ne, že Zdeněk to určitě ví.
Po další kratší, nicméně dost rozrušené debatě vyrazil Bea domů telefonovat do Prostějova. Vysvětlil Zdeňkovi že i když jsme se nepřihlásili předem, určitě přijedeme. Zdeněk mu s klidem sobě vlastním prozradil že "místo určitě bude" a že se "stejně ještě nestačil podívat na seznam lidí, kteří mu po internetu psali že přijedou". Dobré, že ?
Když jsme o den později stanuli dopoledne v Prostějovké restauraci Haná, všechny moje obavy se ukázaly být sudé (ehm). Nevím proč, ale rok od roku se počet stolů uvnitř sálu zmenšuje a zmenšuje, i když lidí přijíždí stejně. Dávno jsou pryč doby, kdy stolky stály ve třech řadách vedle sebe.
Chvíli jsme postávali mezi ataristy, pak jsem se dopálil a šel jsem stát před vchod, aby si mě Zděnek vůbec všiml. Pobíhal totiž stále ven a dovnitř, nosil nějaké věci návštěvníkům z Holandska, kteří také měli nějaké problémy (nemohli najít volný stůl, mám za to).
Možná jsem se trochu utrhl na Marušku, která se mě u pokladny ptala jestli nechci zaplatit vstupné. Jestli ano, tak se omlouvám, ale byl jsem v tu chvíli už skoro rozhodnut že svoji konfiguraci naházím zpátky do auta a půjdu do města najít klidnější restauraci, kde strávím zbytek dne v příjemném alkoholovém opojení.
Menší stůl se nakonec přeci jen našel, ale barva mého obličeje musela být v tu dobu už rudá.
Později se ukázalo, že chronický nedostatek této komodity má na svědomí jakési školení ve vedlejší místnosti (vypadali jako nějací úředníci, brrr). Takže za termín konání bych známkoval (jako ve škole) takto: poprvé jsem si nemusel na Atariádu přehazovat šichtu - za 1* ,kolize termínu se školením vedle - za 5. No, a teď, co se tam vlastně dělo.... :-)
Co se týká strojního vybavení, bylo, dá se říci, klasické. Od různých variant osmistovek přes ST a Falcony po Milana a PC. Na 800 probíhala soutěž, které se zúčastnili i někteří ze zahraničních účastníků. Když už jsem u cizinců na Atariádě: byla to především holandská skupina osmistovkařů a s nimi se vezoucí příslušník něměcké Atari scény. Holanďani prezentovali pravděpodobně nová osmistovková dema, a posléze jedno začali i programovat (alespoň myslím). Se šéfredaktorem jsme dali řeč s Ataristou z Německa, kde jsme všichni žehrali na stav Atari scény a to jak u nás, tak i v Německu. Na tomto rozhovoru mne nejvíce překvapilo, že jsem většinou porozuměl tomu, co bylo řečeno a to i přes mojí extrémní znalost Angličtiny. :-)
Byla to celkem legrace. "Německým ataristou" byl Thorsten Butsche (alespoň doufám, že to píšu správně), člověk, který objíždí mnoho atari akcí na celém světě. Mluvil "školní" angličtinou (bez německého přízvuku !) proto jsem mu rozumněl v jistých mezích i já. Ukázalo se, že zná Empty Heada a byl překvapen, že se tu s ním nemůže setkat. Zároveň si pochvaloval velkou účast ataristů - u nich v německu to prý tak dobré nebývá.
Rozesmál mě historkami z různých párty - vyprávěl o "hodu harddiskem do dálky" nebo o tom, jak vysvětloval jistému "uživateli" že k ST se dá připojit i joystick - "je to ten druhý port, ten vedle toho na myš" :-)
Nemohu zapomenout ani na kolegy ze Slovenska, kteří se zůčastnili v zásade v klasickém složení harwaru i lidí :-)
Tedy skupina Satantronic a Miro Kropáček a Palo Bartel. Bea si od nich koupil jeden výtisk časopisu Atarix, kvůli kterému přestal Mikro spolupracovat s Narsilem. Překvapilo mě, že vychází jen jedno číslo ročně. To jsem netušil...
Z české strany se jako každý rok zůčastnilo mnoho Atari celebrit, ovšem, stejně jako každý rok, se jich též mnoho nezůčastnilo :-) . Vyzvednout bych měl asi účast Petra Jandíka, který prezentoval nejnovější verzi DTP programu Calamus, jeho současné ceny i dění okolo dalšího vývoje tohoto skvělého softu. Též Petr Stehlík se blýskl svým novým softwarem s velmi složitým názvem. Je a není to taková emulace Atari na libovolném hardwaru. Tedy vlastně bude, protože vývoj zatím dospěl do verze "pre-alfa" :-)
I tak ale již program funguje docela zajímavě. Napsal bych o něm něco bližšího, ale nepodařilo se mi přes neubývající houf zájemců dostat k autorovi a vyzvědět nějaké zajímavé podrobnosti. Myslím si ale, že podaří-li se produkt úspěšně dokončit, bude to asi docela bomba.
Zminit se musím též o tom, že celou akci filmoval televizní štáb z Prahy z některé z kabelových TV. Jelikož natočil rozhovor s mnoha důležitými lidmi z Atari scény (např.s šéfredaktorem Narsilu :-) ) i celé dění na Atariádě, vřele doporučuji ke shlédnutí. Nebudete-li si vědět rady jak na to, kontaktujte pořadatele Zdeňka Buriana. Ten zřejmě nejen ví, kde a kdy bude reportáž vysílána, ale měl by mít od týmu televize celý pořad na videokazetě. Možná by vám za mírnou úplatu poslal kopii.
Natáčení. To byla další veselá věc. Osobně si myslím, že přizvání filmařů byla taková soukromá akce někoho z účastníků, ale vem to nešť.
Když jsem pochopil, že se nejedná o vtip, nasadil jsem vážnou tvář a pokusil se říct něco o Narsilu. V polovině rozhovoru s reportérem náhle vypadly jističe přetíženého elektrického rozvodu, čímž zhasl nejen osvětlovací reflektor, ale také polovina všech počítačů v sále :-)
Rozhovor jsme dokončili na chodbě. Reportér se usmíval když jsem vykládal kolik předplatitelů má Narsil, ale pohled mu ztuhl, když jsem mu sdělil, že počítač Atari používám na všechno, k čemu mají jiní lidé PC (takové moje malé zadostiučinění). Pochopitelně jsem lhal - na PC si občas pouštím pakované filmy z CDček, což na ST nejde. :-))
I tak jsem ze sebe udělal určitě docela slušného blba.
No, určitě v Narsilu najdete příspěvky i od jiných autorů, kde popíší dění na akci ze svého pohledu a kde se jistě dozvíte o dalších zajímavostech, které tam byly k vidění a slyšení.
Z mého pohledu určitě ne, protože jsem de facto celou akci seděl u komplu a mluvil s několika málo zbývajícími pařany u nás. Kde jsou ty doby, kdy jsem si z atariád vozil domů nové programy, dema, časopisy...
Z úzké redakce Narsilu jste si na akci mohli promluvit jen s Neznámým vojínem, ale bylo tu i několik přispěvatelů (třeba Pája ze Zlatých hor). Několik lidí si prodloužilo předplatné, prodal jsem dvě starší čísla a to bylo tak vše.
Rozloučím se s vámi trochu netradičně zvoláním "podporujte svůj časopis, už jich moc nezbylo" :-) a popřeji vám příjemně vyplněné dva měsíce do vyjití příštího čísla Narsilu.
Nápodobně.
BEA a JIRI