Videokid je originálkou, za kterou jsem kdysi na Atari messe zaplatil hříšných 25 marek. K jeho koupi mě vedla hlavně samolepka na obří krabici, která hlásala že "další kompletní hra Kid gloves je přiložena uvnitř" a že tedy rozhodně neprohloupím, když získám "dva Kidy za cenu jednoho". Nu, reklama prodává.
Uvnitř krabice byla skutečně vedle manuálu a dvou disket ještě menší krabička a v ní hra. Svádí to k myšlence, že Videokid asi bude nějaké "béčko", když se musel prodávat v "paklu", ale naštěstí tomu tak není.
Chlapec obsazený do hlavní role hry je živou (:-) reklamou na tvrzení: "Kluku nezdárná, ty budeš tak dlouho čumět na tu bednu, až z toho úplně zblbneš !". Billy zkoukne v televizi úplně všechno. Když jeho otec přinese domů nové video a pár kazet, nelení a láduje je tam.
Ale co to ? Rána, záblesk, maniakální smích v dálce... Člověk by si řekl: "Televize odešla a opravář už se těší", ale není tomu tak. Billy zjišťuje, že vypadá jako nakreslený. Má na sobě oblečení kouzelníka a na krku veliký, bezpochyby magický talisman.
Hlas z dálky ponuře bručí: "Billy, jsi polapen. Pokud se dokážeš prostřílet pěti filmovými světy, můžeš se vrátit k normálnímu životu. Ale jestli ne..."
Ha, ha. No nic, přejděme od úvodního příběhu ke hře samotné.
Screenshoty na zadní straně krabice můžou člověka svést k mylnému názoru, že Videokid je chodička skákačka. Všude jsou totiž klasické "plošinky", po kterých chodí nepřátelé. Při bližším průzkumu si ovšem všimnete, že postavička našeho hrdiny nechodí, ale létá.
Je to tak. Hra je ve skutečnosti poměrně netradičně řešenou střílečkou. Veškteré pozadí je skutečně kresleno tak, jako by se jednalo o skákačku, ale pohybuje se zcela samo (může všemi směry). Po celé viditelné obrazovce můžete pomocí joysticku pohybovat naším hrdinou. Střílíte na různé potvory a zároveň se snažíte kličkovat mezi neprůchozími překážkami v pohybujícím se pozadí, protože pokud se jim podaří vytlačit postavičku z obrazu, ztrácí pochopitelně život.
Dotykem potvor ubývá energie, ale nijak zvlášť rychle - dá se to snést. Ze zabitých nepřátel pak padají peníze. Započítávají se sice jen jako bonus, ale za body vám přibývají nové životy, takže je dobré je sbírat.
Jako každá správná raketa může i Videokid (co to proboha melu ?) posilovat své zbraňové systémy. Obyčejné střely se dají postupem času vyměnit za ohnivé obláčky, blaster, drone a nakonec laser :-)
Bohužel, ty výkonnější zbraně se objeví až v posledních levelech. Kromě toho se dá (při sebrání správného bonusu) nastavit zda bude postavička sřílet dopředu i dozadu, nebo jen nahoru a dolů, či šikmo před sebe. To se sice může zdát výhodné (při šikmé střelbě máte totiž tři střely místo dvou), ale časem zjistíte že rozhodně nejvhodnější je střílet dopředu a dozadu zároveň.
Jako doplněk lze používat kouli obíhající postavičku (odborný název "destroyer" :-) nebo malé padající bombičky, nebo megabombu čistící celou obrazovku.
Grafika je na úrovni a každé dětské oko určitě zaujme. Máme tu pět filmových světů - fantasy, western, sci-fi, mafiány a horror. Každý svět má čtyři levely, jednoduchým výpočtem tedy zjistíme, že k dosažení konce je nutné proletět 20 levelů. Hudba a zvuky nestojí za řeč, ale hratelnost to má. Dosáhnout konce není lehké, ale není to nemožné.
Hra pochází z roku 1992 a naprogramovala ji skupina Twilight. O distribuci se tentokrát postaral Gremlin graphics. K technickému řešení je nutné poznamenat jen jednu věc. Hra nemá disketovou ochranu proti kopírování, ale zadávají se čísla stránek z manuálu. Pokud použijete numerickou klávesnici, program vždy hlásí, že jste se spletli. A navíc chce občas identifikovat obrázek, který v manuálu vůbec není. Fuj!.
Pokud máte doma děti, které se vám zdají být na Lethal Xcess ještě trochu malé, opatřete jim Videokida ! Neváhejte, dva jsou za cenu jednoho...
:-)
JIRI