Jak jsme prohráli válku.
--------------------------
Jak? Normálně. Byli jsme tenkrát obklíčení asi trojnásobnou přesilou. Ale měli jsme také výborný opěrný bod, malý plácek mezi několika keři na kopci. Za pozorovatelnu nám sloužil osamělý strom hned vedle.
Zatímco se nepřítel připravoval k ofenzívě, my vzhlédli v očekávání přesných rozkazů k našemu veliteli. Věděli jsme, že něco vymyslí, byl nejlepším stratégem naší jednotky. Velitel chvíli dumal, pak se mu však rozjasnila tvář. Ale zrovna když už otvíral pusu, aby nás seznámil s parádním nápadem, ozvalo se od našeho paneláku volání: Jardóóó, domů.... Jarrdóóó!!!
No nedalo se nic dělat a tak jsme tedy přišli o velitele a následným zmalomyslněním mužstva i o vítězství. Díky nezodpovědné mamince, která nedokázala projevit minimum vlastenectví a odvolala pod nějakou bezvýznamnou záminkou vrchního velitele našich vojsk v pro nás nejkritičtějším okamžiku domů, jsme teda prohráli.