Nebyl to cvatej člověk
--------------------------
Jednoho dne se voběsil náčelník místní policie. Při vyšetřování se zjistilo, že to byl tajný jehovista a navíc že měl rakovinu jater komplikovanou pokročilou cirózou.
No a tak se stalo, že k nám nastoupil nový velitel Oddílů smrti, jak se tenkrát říkalo policii. Docela sympatický mladý muž, ale šel z něj trochu strach. Měl totiž okolo 160 sentimetů na výšku a tak se nedal jen tak přehlídnout. Zkrátka byl to proti nám úplný obr. Však taky brzo dostal od místních lidí přezdívku Samson. Však víte, podle toho hromotluka z bible.
No a podle přísloví, že nový koště dobře mete, se u nás nějakej čas střílelo po nocích a vobčas se taky na vobecní šibenici zahoupalo ňáký to lotrovský tělo
Novej velitel bral zkrátka svojí práci vážně. Na žádným díkuvzdání v kostele taky nechyběl. Jo teď je u nás pořádek, říkalo se mezi lidma.
Jednou za nim přišel náš farář. To byl chlápek, co dřív dělal okresního tajemnika tý zkrachovalý strany Komunizma. Jo, tak tem za nim přišel a žeprej ať de s nim do kostela. Že mu jako vokáže, něco, co by ho mohlo zajímat. No a tak šel s nim do kostela. Jenže jak tam přišli, tak milej farář vytáh ze skříně pistoli a střelil náčelníka do břicha. Jenže náčelník stačil ještě zapnout vysílačku a za pět minut tam vtrhla banda fízlů. Zastihli toho vypečenýho faráře jak se pakuje. Měl plnej kufr vzácnejch starožitností. Takový ty rudý hvězdy , hlavy ňákýho plešatce a všelijaký ty krámy, co se dřív po krachu rudejch válely všude. Měl to asi ještě zdřívějška, darebák. No co vám budu povídat, rozstříleli ho hnedka na místě na kaši. Pak se zjistilo, že to byl šéf ňáký překupnický bandy, co jsou jedna ruka s pašerákama. Asi si myslel, že když Náčelníka zastřelí , pomstí se mu za překažený kšefty. No každopádně asi nebyl zrovna příčetnej. No a tak sme teďka byli bez faráře a Oddíly smrti bez velitele. Náčelník na tom byl dost bledě, ale stal se zázrak a von se z toho průstřelu břicha vylízal. Akorát má vod tý doby trochu kratší střeva. No bylo akorát načase, lidi už začínali reptat. Kdo bude teď číst v kostele díkuvzdání, když nám vodbouchli faráře. Nikdo to v těch svatej knihách v cizí řeči nejni schopnej přečíst. Ani dochtor. A tenkrát se stal zase zázrak. Přinesli ty knihy náčelnikovi a von je čet. Lidi brečeli radostí, že zas budou dny díkuvzdání. Prosili ho ať nám dělá taky faráře. A von prej povídá: "Tak jo." Vot tý doby sme ho dovopraudějc vzali mezi sebe, už nejni cizej. Je to zkrátka náš Samson. Tož teda, zasejc zázrak.