Divoký hrdina

Týda týdy týda a to je vše přátelé!!! (Hm, že bych něco popletl? Už vím, to je teprve ZAČÁTEK!!!!)

Už jsme se dlouho neviděli, že? JAK SE MÁTE? ŠPATNĚ? Nevadí, já se mám fajn. Dnes jsem se rozhodl že napíši o skvělé, báječné, úchvatné KNIZE, honosící se jménem, které vám prozradím na samém konci článku.

Děj příběhu je plný napěťí, děsu a není pro slabé povahy. Knihu, jak jinak, napsal jeden z mých nejoblíbenějších českých autorů SCI-FI. Asi sami tušíte, je to opět JIŕÍ KULHÁNEK. Neznám nikoho kdo by psal stejně.

Od začátku, kterým kniha začíná (ha ha ha ha) cítíte, že toto bude opravdu skvělý príběch, který vás chytí a nepustí dokud ho nedočtete.

Zemi napadli mimozemšŤané, kteří skoro všechny lidi proměnili na své otroky a zbytek na MRTVÁKY (tak je toťiž pojmenoval hlavní hrdina románu). Čirou náhodou pár lidí nebylo zajato ufouny a ani nebyli proměněni (ale to se ještě nedalo mluvit oštěstí). Musí se totiž přizpůsobit novým podmínkám, to znamená naucit se zabíjet a skrývat před mimozemskými útočníky. Náš hrdina je jeden z těch šťastlivců, kteří se musejí postavit těmto nájezdníkům z cizích planet. Galaxie Emc2567890 (vlevo za Jupiterem, pak rovně za nosem...).

Možná se vám to zdá jako velice ohrané téma, ale jste na velkém omylu, protože autor dává tomuto tématu nový rozměr, který vás doslova uchvatí. Nyní vám konečně prozradím jméno této skvělé knihy je to "CESTA KRVE ". První díl se jmenuje DOBRÁK, druhý díl CYNIK. Osobně si myslím, že by neškodilo přidat alespoň díl třetí.

Na závěr opět krátká ukázka z tohoto napínavého dílka.

Nepravidelný kruh tanků a pancéřáků se sice svíral, ale žádný nestřílel. Počítač na okamžik přibrzdil, aby mohl mířit, a vypálil jednomu tanku průbojný granát pod věž. Bohužel, s krátkou hlavní střela neměla dostatečnou energii prorazit dovnitř - zbyla po ní jen kouřící jizva. A aby nám některý ze strojŮ nastavil zranitelnější místa, na to byli řidiči příliš dobře vycvičeni. Pancéřáky se na nás začali tisknout; jsou obratnějši než tanky, takže počítač vyrazil na kruhovou jízdu. Od kol létala hlína a rozemletá tráva, a odstředivá síla mi mačkala opěrku sedadla do boku. "Nechte toho prosím", řekl RUFFUS. "Budeš mě muset usmažit, protože dobrovolně ti nedám nic". "Nechte toho, rozkazuji to!", zařval najednou RUFFUS. "Jsi nějak nervozní, na to, že tady jen tak kroužím", řekl jsem. "Utok", řekl nevrušený hlas počítače. "Jak chceš proboha úto...!", zmlkl jsem, a nejen proto, že jsem si znovu prokousl jazyk. SVĚT SE OTŕÁSL, VYBUCHL A ZMIZEL V PEKLE.

MLOK