Odvrácená tvář Ataristy I.
Tak nějak to dnes funguje. Šálek dobré kávy pomalu vychládá a pohasínající aroma se postupně ztrácí v bitevní vřavě na blikajícím monitoru. Studené kafe nemám rád, uvědomuji si nevrle a stavím na nové. Několik okamžiků<F9>než se céderomka opět roztočí a vychrlí nový proud dat. Přihlašovací jméno a heslo, ověření a kontrola poslední aktualizace. Nic nového. Blizzardi zřejmě vychytali poslední mouchy a moje přihlášení do battle.net proběhlo bez problémů, ostatně jako vždy. Ještě chvilka a seznam evropských servrů se pomalu vypisuje. Voda v konvici začíná vřít. Nečekám na kompletní výpis a volím seznam aktivních her na servru EUROPE.COM. Zběžně prohlížím seznam připojených her a hledám jednoduchý název s co nejmenším počtem hráčů. Konvice se hlásí o slovo a má ho mít, jdu zalít kafe. Šálek stavím pod 17 palcový monitor a hledám ... konečně. Dva hráči, tak se připojím. Volím název hry a heslo, to je většinou stejné jako název, takže bez problémů. Cédéčko se tiše roztočí v tichém předení načítajících dat. Hotovo. Zhasínám lampičku za monitorem a s rukou na myši se pouštím do hraní. To kafe zase skvěle voní.
Jsou tam opravdu dva, jeden barbar a druhej kouzelník. Volím na klávesnici chat a posílám pozdrav. Je opětován, to že jsem se jim vetřel do hry jim nevadí. Najdu si je později, teď se musím připravit. Sleduji komunikaci mezi nimi. Je zřejmé, že jeden z nich je němec a druhý polák. Našli však společnou řeč, angličtinu, jak jinak. Se svým nekromancerem se vydávám do teleportu a přesouvám se do jednoho z mnoha podzemí ve hře. Potřebuji získat mrtvoly, abych jim mohl vdechnout život. Několik sluhů přijde vhod. Po chvíli procházení a masakru jsme kompletní, já nekromancer, čtyři kostlivci s meči, dva kostlivci kouzelníci a jeden golem. Vracím se zpět do vesnice doplnit zdraví a zbroj. Na klávesnici se nabízím ostatním dvou pro přijetí do party. Jeden z nich se mihne kolem mě, je ve vesnici. Je to kouzelník, jeho namodralá magenergie z něj vyzařuje každým coulem. Po chvíli zmizí v teleportu. V přehledu připojených hráčů si zjišťuji kde jsou a jdu za nimi. Jdu právě vhod. Ještě než se stačím rozkoukat moje malá armáda se pouští do boje. Nic nedělám, jen obhlížím situaci jako generál na bitevním poli. Moje jednotka se činí. Golem pomalu zpracovává řady koster a za úchvatného doprovodu "polského" kouzelníka a jeho sršících blesků řady nepřátel řídnou. Ještě stačím zahlédnout barbara jak se statně prosekává hloučkem Padlých a Kozlolidí. Tam kde jsou Kozlolidé bude i pekelný démon, uvědomuji si. Moje řady z mrtvých vstalých sluhů prořídly. Zůstal jen golem a kouzla sršící kostra. Nevadí, usměji se, mrtvol jest tu dostatek není-liž pravda a povolávám své sluhy z temnot zpět. Spoutávám jejich duše a pouštím je zpět do boje. Po chvilce zápolení, kdy jsem se i já přidal do běsnící vřavy vše utichlo. Posbírali jsme zbroj a peníze a vrátili se zpět do vesnice. Ještě nás čeká pekelný démon, musíme se na to připravit. S barbarem si vyměňuji část brnění a kouzelníkovy prodávám dva kouzelné krystaly do jeho bojové hole. Uvědomují si, že jsem o čtyři úrovně zkušenější a tak nějak přirozeně mi nechávají vůdcovské žezlo. Poslední dotazy na jejich připravenost. Vše je OK. Vstupujeme do teleportu, přesně do nejtemnějších míst v závěru prvního aktu hry. Posměšný hlas pekelného démona se rozléhá po místnosti. Několik noshledů je okamžitě obráceno na pravdu boží, stejně už byli jednou mrtví. Temná sluje najednou ožije. Ti moji pitomci se vrhají do boje aniž bych je mohl zastavit. Démon si snimi jen pohrává. Kouzelník ze zálohy neoblomně masíruje démonovy záda a barbar tomu přidává glanc. S obouručným válečným kladivem se není ani čemu divit. Když i golem padnul na kolena vrhám se do boje sám. No vrhám, lítám po místnosti a zdrhám před démonem. Stačí jeho dva údery a moje energie je v čudu. ŕízený útok se mění v agónii, každý prchá jak jen může. Teleport, vesnice a zpět, tak se to opakuje několikrát. Kouzelníkovo torzo leží bezvládně uprostřed místnosti. Měním zbraň a volím kouzlo zub draka Trag'Oula, spolu s barbarem se vrháme do útoku. Kouzelník se mezitím objevil po reinkarnaci a posbíral svou výstroj a zbroj. Útok je zničující. Už oslabený démon se rozpadne v ohlušujícím výbuchu. Po něm zůstavá jen unikátní předmět, který si beru k sobě.
Jistě<EC>je to jejich hra. Získal jsem pár peněz a cenné zkušenosti pro svého nekromancera. Loučím se s nimi a vystupuji ze hry. Nedomlouvám si další společné dobrodružství, bylo to jen náhodné spojení. Každý musí dospět zvlášť. Přesto vím, že se potkám s mnohem mocnějšími hráči než jsem já a jednou kdo ví, mě někdo zabije. Kafe pod monitorem už je zase studený, nenávidím studený kafe. Odpojuji se z battle.net a končím spojení. Cédéčko s Diablem ukládám mezi ostatní hry. Podívám se na hodinky, je čas vstávat.
GEORGE
---------------------------------------------------
"Kráčel jsem temnými stezkami; stinnými cestami,
jež vedly do srdce hrůzy. Změřil jsem hlubiny
lůna Zášti a zlezl vrchol Zkázy.
Za každé odhalené tajemství,
za každou získanou moc,
byl bych prodal zbytky své duše,
nehledě na žár plamenů.
A přece jsem hledal vyšší moudrost,
již jen nemnozí mohli dosáhnout.
Ačkoli jsem ji našel, zanechala mne tu -
zlomeného, zatraceného a vyčerpaného).
Teď vím, že se tato získaná moc
stala mým prokletím.
Můj duch se spaluje s každým kouzlem a
s každým bezectným veršem.
Navzdory této síle a vyslouženému vědění,
zaplatil jsem vysokou cenu.
Nikdy jsem neměl vyměnit moc
za svou nesmrtelnou duši."
C.Vincent Metzeen