Tajemná disketa
aneb
Jak jsme bojovali o planetu
Je noc, tmavá jako veškeré noci na druhé planetě Veliké soustavy, je tma, která by se dala krájet. Ještě k tomu všemu dneska ani nevyšel ten věčně nespolehlivý Reunion, aby bylo aspoň trochu vidět! No jo, Oni si sice naplánovali pravidelný třicetikvartový den nasvícený umělým Ronokem, ale aby poručili svému Reunionu, aby laserem obíhal obzor Dunivé plochy, to ne! Je to prostě k vzteku....
Jak je to vlastně dávno, co vznikla Strážní planeta? Sám nevím, ale můžu se podívat, stejně to další den potřebuju na zkoušky ve škole. Nic moc zábavného, ale přežít se to dá. To víte, když dělám teprve stý stupeň inteligence, není to příliš obtížné....
Sedám k počítači a zapínám ho - naštěstí Reunion právě vyšel a já můžu pracovat s disketami. Vkládám do mechaniky jednu, ale tam je jenom nějaký náčrt na galaktické vrty, to už mě dávno nezajímá. Hledám po stole a protože už zase není nic vidět, jenom po hmatu tam dávám další, takovou divně hranatou - po pravdě řečeno, ani nevím, kolik těch disket mám, některé jsou ještě po dědovi, teď už se ani příliš nedovážejí, dokonce ani počítače. Je to prostě přežitek doby, teď stačí mít nástěnnou plochu, kde se promítne všechno, po čem toužíš. Nebo vbudovaný přístroj do těla.
Malá obrazovka počítače se osvětluje a nabíhá jakýsi zvláštní program, který jsem dosud nespouštěl - obrázky neskutečně zelené krajiny s krátery a vyvýšeninami a s postavičkou mimostrážnína. Brzy pochopím, že je to jakási hra, která spočívá v tom, že dotyčný mimostrážnín musí projít a probojovat se mnohými krajinami, aby se dostal k truhle plné nežáruvzdorného kovu. Je to velmi primitivní, není problém to vyřešit, ale mě více zajímá, jak se sem zrovna tahle disketa dostala.
Vytahuju ji z mechaniky svého Atariho /pojmenovaného na přání svého dědy/ a v záři laseru si ji přetáčím před tykadly. Má barvu nízkofrekvenční vlnové délky a je na ní cosi napsáno písmem, které mi nejde rozluštit. Chvíli nad tou záhadou dumám, ale potom se rozhoduji, že hned jak vyjde Ronok, proletím se za svým přítelem Profesorem, který se zabývá pradávnými i současnými mimostrážninskými jazyky. Ale je dost času, zatím půjdu regenerovat, už se mi pletou myšlenky....
Konečně vypustili Ronoka z věže a já se po pořádné obživě vydal na cestu do Vědeckého území. Dneska je hustý provoz, no, snad se tolik nezdržím a vrátím se do další noci! Nerad létám za tmy, i když Oni tvrdí, že vás paprsek laseru sám naviguje. Blbost, tak dokonalí nejsou! Už aby byla ta revoluce a Oni prohráli!
Znám tuhle trasu dobře a naštěstí mě do Vědeckého území pustí bez přezkoumání trysek - vědí, že nic nepašuju. Jsem vážně rád, že nenašli disketu, nevím, co bych si vymyslel.
Vědecké centrum je obležené Strážníny, takže si mě nikdo nevšímá, každý se stará o svoje věci. Vcházím do podzemního prostoru a ptám se po svém příteli. Ochotně mi ho volají.
"Zdravím tě, Pátrale," vítá mě:"Co tě ke mně přivádí?"
"Mám pro tebe jednu věc," podávám mu disketu a sleduju ohníčky, které z něho vyšlehly, když sjel po písmu.
"Kdes to našel?" ptá se tiše a ohlíží se za sebe, jestli nás někdo nesleduje. Kdepak, všichni jsou v poklusu a nemají na nás náladu!
"Ani nevím, měl jsem to na stole," krčím zobanem a nechápu, proč takové tajnosti.
"Je to hrozně vzácné a mohlo by nám to pomoci k pochopení zbraní, které potřebujeme ke svržení Vládců," šeptá a já znejistím:
"Jak to myslíš? Co je tam napsáno?"
"Jenom název hry, ale to není podstatné. Přehrál jsem si ji na tom novém přístroji, který mám zabudovaný v levém tykadle a mám pocit, že tohle je to pravé, co potřebujeme. Jestli dovolíš, vezmu si tu disketu a promluvím se svým spolkem. Dám ti vědět, jestli se vzbouříme o něco dříve, dobrá?"
"Dobrá," souhlasím a uvažuju, co by na té hře mohlo být naučného:"Tak já letím, abych stihl konec dne."
"Měj se, Pátrale, a připrav se," usmál se Profesor tajuplně a opět zmizel ve své pracovně.
Stihl jsem to, ale o zelený chlup! Brány věže se právě zavíraly, když jsem přistával na střeše svého Bydliště a chválil Talířek, jak krásně to zvládl. Vymáčkl jsem z něho co to šlo!
Po půlkvartu regenerace mě probouzí pískající čip a já chápu, že mě volá Profesor. Je na tajné lince, což značí něco moc důležitého....
"Akce volá, akce volá," slyším:"Za třetinu čtvrtkvartu se sejdeme před palácem Vládců, máme vše připraveno."
Potvrzuji zprávu a zhluboka se nafotosyntezovávám - tak jsem se dočkal, Oni budou svrženi a Strážní planeta zase bude moci navázat kontakt s odlišnými rasami po celém Kosmolitu. A to všechno kvůli jedné tajuplné disketě ze staré Země, nověji pojmenované Strážní planeta. Píše se rok 9420 bývalého pozemského data....
***
Tisíce Talířů a Obručí si dalo dostaveníčko před palácem Vládců a v jejich čele hrdina Profesor. Profesor vyzval přes Dalekoslyš osazenstvo paláce, aby se vzdalo své vlády a opustilo Strážní planetu, ale dlouho se nic nedělo, jenom malé věže kolem budovy zlověstně mrkaly. Potom zčistajasna zablýskla hlavní věž a vyletělo z ní spousta malých Talířů.
Revoluce však byla připravena a nepřátelské osobní Talíře s Podvládci neměli žádnou šanci - vzbouřenci je zasáhli blýskajícími holemi a praky, takže se brzy stáhli zpátky do bezpečí. Profesorovi věrní si poradili i s většími Oblouky a také s Hliněnými Obručemi a Železnými Raketami.
Vládci se vzdali až ke konci denního kvartálu a radující se Strážninští je doprovodili daleko za hranice své orbity, aby se již nikdy nemohli vrátit. Potom slavnostně zvolili Profesora vrchním dohlížitelem na věci týkající se chodu planety a okamžitě změnili umělý způsob života nastolený Vládci. Chtěli svoje staré dvojslunce a orbitální satelity, které zaručovaly jejich spokojenost. Ano, svoboda je nade vše....
***
Když jsem se s Profesorem po jednom západu dvojslunce konečně v klidu sešel, podal mi zpátky moji disketu:
"Schovej ji na bezpečné místo - do budoucna...."
"Myslíš, že ji ještě budeme potřebovat?"
"To nevím, ale je to možné. Víš, co tam je napsáno kromě toho názvu hry? Ať se zjeví tehdy, bude-li jí třeba."
"Jakoby to děda tušil," řekl jsem a vyletěl do záře právě vybojovaného dvojslunce:"Schovám ji pečlivě, neboj se."
Siddie
Ilustrace JS