Minule jsme si řekli něco o internetu jako takovém a dnes se podíváme trochu více na jeho technickou stránku. Nemusíte se však bát, nezahrnu vás odbornými termíny, na to ostatně nejsem ten pravý. Jen nastíním jaké možnosti a jaká úskalí na nás při surfování čekají.
PŕÍSTUP x PŕIPOJENÍ
Nejprve pro pořádek správné definování těchto dvou pojmů. Přístup k internetu je možnost využívat jeho služeb - např. elektronické pošty nebo brouzdání po síti www. Naproti tomu připojení k internetu je konkrétní technické řešení zajišťující propojení vašeho počítače s jinými počítači. IP protokol z rodiny protokolů TCP/IP je tím mechanismem, který v celém internetu zajišťuje potřebný přenos dat. O přístup tedy všichni uživatelé žádají, chtějí mít přístup na různé služby internetu. Připojení je nezbytnou podmínkou pro získání přístupu k internetu. Čili kdo chce získat přístup, musí si pořídit nějaký druh připojení. K tomu si musí najít vhodného poskytovatele (ISP), který mu skrze připojení do své sítě poté poskytuje i přístup ke službám internetu.
KOMUTOVANÉ PŕIPOJENÍ
Pevnou účastnickou přípojku k veřejné (jednotné) telefonní síti lze využít i pro připojení k internetu, přesněji pro propojení uživatelova počítače se vstupním bodem sítě jeho providera. Potřebné spojení je zde vedeno přes místní smyčku na straně uživatele, a dále skrze telefonní síť - přes jednu nebo několik telefonních ústředen - až k místní smyčce, na kterou je napojen provider. Celé toto spojení je pouze dočasné. Vytváří se pouze v případě momentální potřeby, kdy se uživatel "dovolá" na telefonní číslo svého ISP a ruší se ukončením tohoto volání.
Další zajímavostí je to, že celé toto spojení je vlastně "hlasové" (z pohledu koncových účastníků analogové a fungující na principu přepojování okruhů). Proto každý z účastníků musí na svém konci používat vhodný modem; dnes nejlépe faxmodem, čímž se vám otevře i možnost posílání a přijímání faxů.
OMEZENÍ KOMUTOVANÉHO PŕIPOJENÍ
Komutovaný (vytáčený, dial-up) způsob připojení k internetu má poměrně výrazná kapacitní omezení, která vyplývají z vlastností analogové telefonní sítě. Jde v prvé řadě o to, že na účastnické přípojce je uměle omezena šířka přenosového pásma, a to na interval 300 - 3.400 Hz, což podle dosavadních zkušenností stačí pro srozumitelnost vedeného hovoru. Hlavní důvod pro zavedení tohoto omezení byl ten, aby "silnější" spoje propojující jednotlivé ústředny mohly přenést co možná nejvíce hovorů současně. Jelikož tyto spoje u původní analogové sítě přiřazovaly každému hovoru určitý výřez širšího frekvenčního pásma (princip frekvenčního multiplexu), bylo pro ně důležité, jak velký tento výřez bude - čím užší pásmo připadalo na jeden hovor, tím více jich bylo možno přenášet mezi ústřednami současně.
Umělé omezení frekvenčního pásma na účastnické přípojce však zůstalo dodnes a existuje i v dnešní telefonní síti, která již uvnitř sebe sama přechází na digitální způsob fungování. Toto omezení je vždy v místě, kde místní drátová smyčka ústí do telefonní ústředny a funguje jako jakási pásmová propusť - signály mimo rozmezí frekvencí 300 - 3.400 Hz jsou silně tlumeny a propouštěny jsou pouze signály v uvedeném frekvenčním rozsahu.
Toto má vážné důsledky pro možnost přenosu dat to komutovaném spoji. Platí zde, že maximální dosažitelná přenosová rychlost je přímoúměrná šířce přenosového pásma (a také na kvalitě linky). Konkrétní závislost definuje tzv. Shannonův teorém, podle kterého při šířce pásma 3,1 kHz (což odpovídá rozsahu 300-3.400 Hz) a při dobré kvalitě přenosové linky a vhodných modemů lze dosáhnout přenosové rychlosti nejvýše kolem 30 kbps! Vše tedy záleží na daném frekvenčím pásmu. Běžně se již používají modemy dosahující na komutovaných linkách nominální přenosové rychlosti 33,6 kbps. Tyto modemy využívají nedokonalosti již zmíněných pásmových propustí na vstupu k ústředně a používají i část pásma mimo zmíněných 300 - 3.400 Hz, takže si vlastně uměle zvětšují šířku dostupného pásma (nemohou být v rozporu se Shannonovým teorémem). Jdou však již téměř na doraz současných možností komutovaných linek.
Dnes jsou však běžně dostupné i modemy pro přenos rychlostí 56 kbps. Tyto modemy však lze využít pouze proti digitálním ústřednám (tedy mají-li dosahovat rychlosti 56 kbps, lze je připojit pouze na telefonní linku vedoucí k digitální ústředně) a fungují tak, jako kdyby vyřadily z provozu umělé omezení (pásmovou propusť) na vstupu do telefonní ústředny. Právě díky tomu (ve skutečnosti je to o něco složitější) mohou dosahovat zmíněných rychlostí - ovšem pouze v jednom směru - pouze směrem z telefonní sítě ke koncovému účastníkovi! V opačném směru může přenos probíhat nejvýše rychlostí 33.6 kbps!
Jak vidno, existují zde poměrně velká rychlostní omezení. Jednou z možností jak tyto rychlosti zvyšovat, je používání více telefonních linek současně. To ale asi nebude případ většiny z nás.
PŕIPOJENÍ PŕES ISDN
Z pohledu připojení k internetu je hlavní rozdíl v používání sítě ISDN a běžné telefonní sítě v tom, že kanál, který je zřízen mezi uživatelem a providerem, má u ISDN z pohledu obou komunikujících stran plně digitální charakter a garantovanou přenosovu rychlost, měřenou v počtu bitů za časovou jednotku (kdežto v telefonní síti má charakter analogový a garantována je šířka přenosového pásma měřená v jednotkách frekvence). Zjednodušeně se dá říci, že při použití sítě ISDN jsou nyní nezbytné modemy záležitostí provozovatele sítě ISDN a pro uživatele nejsou viditelné. Uživatel nepotřebuje běžný telefonní (tj. analogový) modem, ale pouze vhodnou kartu či adaptér pro připojení k ISDN rozhraní.
Z hlediska připojování k internetu je důležité, že síť ISDN vytváří digitální přenosové kanály s přenosovu rychlostí 64 kbps (označované jako kanály "B"). Kromě nich existují i další kanály, zejména pak kanál "D", jenž se používá pro tzv. signalizaci, neboli pro přenos informací služebního charakteru (požadavků na navázání spojení, údajů o tarifikaci atd.). Uživatelé ISDN si ale nemohou namixovat libovolnou kombinaci kanálů, k dispozici je pouze několik předdefinovaných kombinací, z nichž pro běžnou praxi připadají v úvahu dvě: přípojka BRI (pro domácnosti a malé kanceláře, nabízející 2 kanály B a jeden D) a přípojka PRI (určená pro firmy).
I připojení přes ISDN funguje (jako i komutované připojení) na principu přepojování okruhů, má také dočasný charakter a je typicky tarifikováno. Předností ISDN je jednak samotná rychlost kanálů B - 64 kbps, a pak také garantovaný charakter této rychlosti. Zatímco u běžného komutovaného spojení je skutečná přenosová rychlost závislá na kvalitě spojení, v případě ISDN jde o reálných 64 kbps. Další předností ISDN je rychlost připojování, která je prakticky asi 10x rychlejší než u komutovaného připojení.
To co nám bude hlavně bránit využívat připojení přes síť ISDN, je jeho tarifikace. Platí se totiž stejně jako za běžná komutovaná volání - tedy podle započatých intervalů s délkou v řádu minut.
ROZVODY KABELOVÉ TELEVIZE
Ano, pro interntet lze využít i rozvodů kabelové televize. Pro možnost využití rozvodů kabelové televize pro přístup k internetu je velmi důležitý konkrétní způsob, jakým jsou příslušné rozvody řešeny. Jistou nevýhodou je i všesměrový charakter šíření signálu v kabelových rozvodech (kdy přenášená data mohou přijímat všechny stanice, přenosové médium má pak sdílený a nikoliv vyhrazený charakter). S tímto se však lze vyrovnat - na stejném nebo velmi podobném principu fungují i nejpoužívanější přenosové technologie lokálních sítí, včetně Ethernetu.
Skutečným problémem však může být pouze jednosměrný charakter rozvodů kabelové televize - pro účel šíření TV signálu totiž stačí pouze jednosměrný přenos. I pokud máme smůlu na toto řešení bez možnosti nápravy, je zde ještě (možná spíše teoretická) možnost asymetrického řešení, kdy se pro přenos signálu jedním směrem použije jedna přenosová cesta (směrem k uživateli tedy třeba právě rozvody kabelové televize) a opačným směrem se použije technologie jiná, např. veřejná telefonní síť, resp. komutované připojení.
Některé rozvody kabelových televizí však pamatují na možnost přenosu oběma směry současně, i když často nestejnými rychlostmi. Takové kabelové rozvody pak mohou být na koncích osazena tzv. kabelovými modemy a použity pro plnohodnotný přístup k internetu. V závislosti na schopnostech kabelových rozvodů i samotných kabelových modemů mohou být koncovým zákazníkům nabídnuty buďto sdílené přípojky, nebo přípojky vyhrazené. Obvyklá je přitom tarifikace připojení podle objemu přenesených dat, což umožňuje dosahovat relativně přijatelných cen i pro domácí uživatele, kteří internet nevyužívají příliš intenzivně. Na druhou stranu tato technologie ale vyhoví i náročným uživatelům (díky vysoké přenosové rychlosti). A zřejmou výhodou je i trvalý způsob připojení k internetu.
Tato možnost je však u nás zatím ve stádiu pomalého rozvoje. Nyní se s novou společností UPC, jež pohltila několik firem v oblasti kabelové komunikace - mezi jinými i Kabel Plus (pro kabelovou TV) a DatellKabel (pro připojení k internetu) - objevila i nabídka na připojení k internetu (samozřejmě závislá na připojení kabelové televize a na placení určité nabídky). Prý začne od nového roku upravovat kabelové rozvody tak, aby mohly být použity pro připojení (nejenom) domácností k internetu (že začne ve velkých městech snad nemusím dodávat). Osobně jsem však skeptik - možná si někdo z vás pamatuje, jak před časem úplně zatuhly kabelové rozvody společnosti DatellKabel, která podcenila množství připojených lidí a objem dat. Navíc jak jsem se dočetl, UPC se podobně jako Telecom začíná chovat monopolně - po ovládnutí velké části trhu tuším že v Praze 14 dní nato oznámila zvýšení cen na služby!
Osobně si myslím, že i tato možnost nebude v dohledné době tarifikována tak, aby si internet kabelem mohl zavést domů každý. Jak už to bývá, zůstane to zase výsadou movitějších, minimálně až do liberalizace telekomunikačního trhu.
ZÁVĚREM
V dnešní době jsou nejrozšířenější komutované připojení (pro menší uživatele) a pevné linky (větš. pro firmy). Ostatní existující technologie jsou teprve na postupu a těžko dnes říci, jak to s nimi bude, zejména u nás. V současnosti si asi většina z nás zvolí komutované připojení a bude nadávat na vysoké ceny hovorů a možná i na pomalost celého spojení. Ti šťastnější možná využijí ISDN nebo časem kabelové rozvody, ale bude to pouze malé procento uživatelů. Ve srovnání s jinými zeměmi, obzvláště na západ od nás, je u nás internet dost drahý. Pak ať se nikdo nediví, že tak málo procent naší celkové populace internet využívá. No každopádně s trochou štěstí se internetit dá, proto našetřte nějaké peníze, kupte modem, a hurá na síť.
Z různých materiálů pro Narsil
Neznámý vojín