SHADOWS OF THE BEASTS
Zkuste stisknout:
F1 - originální soundrack k Beast 2.
F2 - remix soudracku k Beast 2.
Můj diskbox s pořadovým číslem jedna (ze současných tuším dvaceti tří) je naplněn disketami s těmi nejlepšími herními tituly. Když jsem ho kdysi plnil, byly totiž ještě diskety strašně drahé a člověk si musel setsakra vybírat, co si na ně natrvalo uloží. Většina těchhle titulů by se v současné době dala zrecenzovat v rubrice "nostalgie", stačí jen si vybrat...
Tuhle mě tam zaujaly čtyři disky, se kterými jsem se svého času opravdu "vyblbnul". Jsou na nich hry "Shadow of the beast" a "Shadow of the beast 2".
Je sice možné, že jste tyhle herní legendy ještě neviděli, ale nevěřím, že se najde člověk, který by o nich ani neslyšel. "Stín bestie", jak se u nás název běžně překládá (je to ošemetné, protože slovo "beast" může v angličtině znamenat i obyčejné "zvíře"), vzbudil v době svého vydání velký rozruch a polemiku v různých zahraničních časopisech, zvláště v těch vydávaných pro platformu "Amiga". Díky recenzím jistého Andrewa v prvních číslech Excaliburu se část tohoto "kultu bestu" přenesla i do naší malé země.
Obě hry jsou "platformové" chodičky skákačky a na svědomí je má anglická firma Psygnosis, kterou tu jistě nemusím představovat.
V prvním díle ovládáte joystickem postavu podivného rohatého humanoida, což měl být obyčejný člověk, který přišel o svojí lidskou podobu díky kouzlům démona Malethota. Myšlenka hry byla pojata "úsporně" - doslova se prokopat a proboxovat skrz množství neuvěřitelných kreatur a na konci získat svoji lidskou podobu zpět.
Hlavním lákadlem hry se stalo na svou dobu převratné grafické pojetí. V určitých úsecích totiž vidíte za postavičkami "paralaxní" skroling obrazu, to jest několik na sobě nezávisle se pohybujících grafických rovin, podle některých zdrojů jich tam má být až šestnáct.
Postavička je poměrně veliká a může bojovat buď úderem pěsti, nebo kopem ve výskoku. Tedy - někdy získá i možnost střelby, jenže to jsou speciální zbraně určené pouze pro likvidaci koncových příšer a velice rychle o ně zase přijde. Váš postup je založen na rychlých reakcích. Celá hra je totiž založena vlastně na tom, že běžíte někam s postavičkou a náhle vyběhne zprava nebo zleva nějaká potvora. Musíte rychle provést výpad daným směrem a buď se trefíte, nebo ztrácíte jeden bod energie.
"Beast" patří k hrám, které nikdy nikdo nemůže dojet bez podvodu do konce. Na startu máte dvanáct bodů energie, a i když občas můžete najít nějaký ten bodík k dobru, nebezpečí tu číhá tolik, že přežít nelze. Já kdysi hrál verzi, kde krekeři přidělali možnost nastavení 75 bodů energie a vyšlo mi to na dokončení hry jen tak tak a až na několikátý pokus.
Dnes mám přece jen trochu víc zkušeností a když jsem tahal ze hry obrázky pro tuhle recenzi, zkusil jsem si zahrát jednu hru "smrtelně". S těmi dvanácti body nedoběhnu dál než do poloviny, tedy v případě, že postupuji tak, aby se hra dala dokončit. To je další záludnost - na mnoha místech můžete nenávratně zatuhnout, protože jste něco nesebrali, někam jste zapomněli zajít, nebo jste jen zvolili špatnou cestu. Například lze spadnout do zamčeného prostoru a pokud jste si s sebou nepřinesli klíč z druhé poloviny hry, už se nemůžete dostat ven a nezbývá než umřít a hrát znovu...
Můj soukromý názor: Beast zdaleka není tak dobrá hra, aby si zasloužila všechny ty ovace, kterými ji zasypali recenzenti z herních časopisů. Přiznávám, že jsem ale nikdy nehrál amigistickou verzi, která se asi bude od té naší dost odlišovat. Když jsem totiž používal před lety při hraní návod z Amigy, zjistil jsem podivné rozdíly: nejenže u nás nejsou některé části grafiky (třeba vzducholoď mezi mraky), ale chybí i celé části hry (sebrání jetpacku - u nás ho získáme automaticky). Navíc prý má Amiga verze i úvodní intro. U nás je jen obrázek s nápisem "Beast" (ano, dokonce i kompletní nadpis hře chybí), a ktomu hraje muzika. Perfektní muzika. Škoda, že není v programu jako modul, takže se mi ji nepodařilo rozchodit v systému Narsilu.
U druhého dílu už je vše jinak. Mám důvod věřit, že ten vypadá na Amize naprosto stejně, jako u nás :-)
Ve druhém dílu totiž Psygnosis použili poprvé programový "engine" (jak se dnes říká na PC), který umožnil používání stejných grafických i hudebních dat na ST i Amize. To jim v pozdější době ušetřilo spoustu práce s konverzemi na jednotlivé platformy, ovšem také se to mnohdy odrazilo v kvalitě nových titulů. Ve stejném engine se u nás později objevily například hry "Ork" nebo "Leander".
Ve druhém dílu už nikde neuvidíte paralaxní skroling, je tu jen jedna úroveň grafiky a "za ní" je pouze barevná duha a jednou barvou (černě) naznačené vzdálenější pozadí.
V pěkném animovaném intru shlédneme prolog - démon Zelek, služebník Malethota který v prvním dílu nějakým způsobem nezemřel (asi i autoři si všimli že se to nedalo dohrát) unese z kolébky malé děcko - sestřičku hlavního hrdiny, který už zase vypadá jako člověk (divné). Nezbývá než ozbrojit se těžkým řemdihem a dojít Zelkovi upravit obličej (pokud bude zrovna nějaký používat).
V druhém dílu už se klade mnohem větší důraz na "adventure "část hry. Tím nechci naznačit, že by to snad bylo hratelnější, smrtelně se to opět dokončit nedá, ale přibylo tu obtížných hádanek, rozlehlosti bludiště a možnosti mluvit a obchodovat s jinými postavami.
To poslední zmíněné je bohužel nutné k dojetí hry, takže mnoho pařanů neovládajících anglický jazyk nad druhým dílem zahořklo. Vzpomínám, že i já jsem řešil drobný zátuh v podzemní říši u šneka. Musíte ho přemluvit, aby vás za peníze dovezl zpět na povrch. Andrew mi v Excaliburu poradil, že se ho musím zeptat na moře (sea) - to možná funguje na Amize, ovšem u nás s tím neuspějete. Musíte se ho zeptat na "Karamoon" (název říše, kde se hra odehrává), pak teprve něčeho dosáhnete.
Pokud vás opět zajímá můj názor, pak vězte že druhý díl mi připadne povedenější. Grafika je možná trochu slabší, ale s energií tu vydržíte trochu déle a navíc jsem od prvního spuštění znal kód na nesmrtelnost :-) Je to ta nezapomenutelná finta, kdy se domorodce v lese zeptáte na deset piv (ten pints).
Součástí ságy je i třetí díl, který ovšem Psygnosis vydali jen a pouze pro Amigu, neobtěžujíc se zohlednit "zastaralou" ST platformu... Pokud mohu soudit podle obrázků z časopisů (protože jsem třetí díl nikdy osobně nehrál) je graficky nejpromáklejší a pozor - prý i smrtelně dohratelný až do konce.
Jedno je jisté - ač hrou diskutabilních kvalit, zapsal se Shadow of the beast i jeho následovníci nesmazatelně do historie vývoje počítačových her. Jestli jste žádný z dílů ještě nehráli, měli byste si to zkusit, alespoň ze studijních důvodů. :-)
JIRI