Pohled ze strany :-)
Co dodat k TM Dykovu téměř výstižnému popisu ?
Ano i letos vyrazilo zdravé jádro redakce Narsilu na Atari hody 2000. Tedy nepočítajíc v to mě, protože se mnou právě cloumalo nejhorší stádium chřipky, takže opravdu nevím jaké zážitky jsou ještě opravdové, a co už je výplodem halucinací.
Naše výprava byla poměrně masivní - čtyři lidé (JIRI, Máca, P.F. a BEA) plus tři kompletní počítačové sestavy. Původně s námi měla jet ještě Siddie, jenže ta dala na poslední chvíli přednost jakémusi Wolleyballu (čert ví, co to vlastně je), což jsem jí pochopitelně neodpustil.
TM Dyk na akci opravdu byl. Jako vždy nás vítal už při příjezdu - mám podezření, že na podobné akce přijíždí vždycky už den předem. A i kdybych si ho nebyl všiml při presentaci, jistě bych si všiml později, kdy se mi, jako každý rok, snažil připojit k mašině nějaké podezřelé periferie.
Hned u vstupních dveří jsem byl odchycen organizátory, respektive Petrem Maršálkem, dozvěděl jsem se, že vstupné je dobrovolné a byl nucen vyplnit svůj životopis včetně čísel kreditních karet do podivné tlusté knihy s názvem "Prezentace účastníků".
Válelo se tu na stole i pár starších čísel časopisu GhoST a když jsem se nesměle zeptal proč tomu tak je, sdělil mi Petr s mohutným úsměvem že jejich časopis zkrachoval a tohle je doprodej. Nekupte to - patnáct kaček za číslo s dvěma cover disky ! Koupil jsem všechna doposud vyšlá čísla časopisu pro svůj archiv (suma sumárum něco kolem 45 Kč) a radost mi nezkalilo ani to, že jsem později zjistil, že na téměř všech cover i bonus discích je (i přes rozdílné samolepky) nahrán obsah cover disku z druhého čísla.
Rozložení našich konfigurací na stoly se neobešlo bez pošťuchování, protože místa přece jen nebylo mnoho. Samotnou restauraci jsem ale shledal v podstatě vyhovující - personál dokázal dodávat kávu rychle a v poměrně snesitelné chuťové kvalitě.
Nejprve jsem vyvěsil pár plakátků s reklamou na Narsil (pochopitelně, že zbytečně - nikdo si žádný nekoupil) a pak zapředl rozhovor s mnoha lidmi.
Většina těch, co teď čte tenhle článek tam se mnou stejně mluvila, takže by bylo zbytečné se o tom nějak rozepisovat... Byly tam všechny legendy české atari scény, které jsou ještě činné.
Díky horečce z toho mám stejně jen takové útržky. Vím, že Tomáš Konečný měl senza matrixovské brýle - ukázal jsem mu ty moje po vzoru agenta Smithe. Petr Jandík se prohýbal pod tíhou obrovského monitoru, který připojil ke svému Jablku - vím o čem mluvím, pomáhal jsem mu ho večer dovléct zpět do auta. Tm Dyk šokoval číšníka, když mu předal sklenici od zavařeniny s nasypanou kávou a požádal o trochu horké vody.
S obsluhou restaurace nebylo pár lidí spokojeno, třeba náš řidič Máca se dost naštval, když si objednal jídlo a byl požádán o zaplacení předem. Já si ale nestěžoval. ŕekl bych, že s obdivuhodným přehledem zvládli ten nápor ataristické zběře - protože podobnou akci ještě nezažili, museli z toho být v šoku.
Co se týče rozhovorů o Atari, převládalo probírání připojení na internet a vypalování CD-ček na ST. Oni vůbec téměř všichni mluvili o užitkáčích. Ještě že tu byl také Petr Svačina (měl bomba nové verze her Knightmare,R- type 2 (plně funkční !!! neuvěřitelné !!!) a Alien blast) a pár mladších pařánků, kteří ale vlastnili jen půlmegové ST, takže jsem jim nemohl nahrát žádné pěkné hry.
Palo Bartel mi až ze Slovenska přivezl CD s vypálenými archivy skupin Elite, Automation a Medway boys, čímž mi skoro vehnal slzy do očí (tedy já je tam z rýmy měl i před tím, ale to se nepočítá). Palo, you save a day !
Kolem poledne jsem náhodou vyhlédl z okna a hned jsem začal hledat své prášky proti halucinacím - k restauraci se blížil Empty Head s Nedem. Je to tak, tyto léta pohřešované osoby se přišly pokochat pohledem na mašinky, které už běžně nevídají. Odtáhl jsem je na oběd a povídali jsme si o stagnaci.
Head před námi rozestřel rozsáhlý filosofický náhled na náš život. Postupně jsem z něj vytáhl, že k Atari se již vrátit nehodlá, Bloumu nedodělá a má nad postelí zajímavě řešený strop s mnoha prasklinkami.
Odpoledne už oba náhodní návštěvníci akce odešli a zůstali tedy jen skalní ataristé. Head vzpomínal při jedné gamesce s pluchy na to, jak se mu kdysi podařilo dojet Zimní dobrodružství a já mu za odměnu ukázal pár obrázků z připravovaného druhého dílu. Také přišla řeč na distribuci Power upu v zahraničí. Rozesmálo mě, že verze pro U.K. a Austrálii byly shledány mravně závadné a musela z nich být odstraněna animace svlékající se dívky. MC a JS by to prý nepřežili, tak jim to pro jistotu snad ani neprozradil. Ale já vám to, kluci, taky neřekl. :-)
V závislosti na daném tématu jsem předvedl pár mravně závadných fotografií v 32 tisících barvách na svém STE a byl odměněn pochvalnými pokřiky v sále.
Petr Liebl roznášel letáky a na nich pozvání na novou akci, která se bude konat v Budějovicích v únoru roku 2000. No nevím, jak to bude stíhat...
Protože jsem skrz tu mlhu už neviděl, rozhodl jsem se srazit horečku velkým nanukem Magnum. Seděl jsem s ním na "galerii" uprostřed sálu, ale zdálo se mi, že se na mě jistí ataristé divně dívají. Podobně se díval i číšník, když jsem ho požádal o pátý šálek kávy. Mé vysvětlení, že doma používám korbel mnohem větší, zjevně nebral.
Venku byla už tma a u baru se kymácelo několik zničených postav. Před sebou měli sklenice, prý obsahující lihuprostý nápoj. Při bližším ohledání se dalo poznat že se jedná o Petra Maršálka a přítele BEA. Petr líčil útok hackerů na jeho internetovou stránku, kde byla umístěna informace o akci. Místo map mu tam někdo strčil obrázky chudých slečen, nemajících ani na oblečení.
Zatímco P.F. neustále vypaloval, Máca se rozhodl, že si nechá překonfigurovat svůj systém pro lepší práci s internetem. Snažili se tu odborníci na slovo vzatí - Honza Hodys, Petr Svačina, nicméně systém stále nefungoval :-)
Nakonec se celá Berounská výprava odebrala do vedlejší místnosti, zakončit akci sytou večeří. Jídlo bylo výborné. Náš stolek (ten, co jsme u něj večeřeli) se v tu dobu stal mezi zbylými návštěvníky vysloveně nejzajímavější atrakcí. Chodili se na nás koukat i od těch nejvzdálenějších stolů. ŕetězová reakce na sebe nedala dlouho čekat...
Sbalil jsem svůj počítač, ale protože ostatní ještě pálili, bloumali jsme s BEA jen tak po místnosti. Dlouho jsme s rukama vzadu koukali na obrazovku obřího monitoru Petra Jandíka, který si zrovna někam odskočil.
Když se vrátil a zachmuřeně si také přečetl tu hlášku "Program provedl nepovolenou operaci..." BEA pro jistotu hned křičel: "To my ne, to samo !"
Teprve když jsme odnosili většinu našich věcí do automobilu, vytáhl P.F. z pod svého harddisku svazeček kartiček. Na všech byl nápis "Vstupenka na Atari hody 2000, vstup volný." Ukázal jsem je Petru Maršálkovi, kterému se opět rozzářila tvář: "Vy jste je našli ?"
ŕekněte mi, kde jinde zažijete tolik legrace. A to ještě nemluvím o příjemném odpoledni, kdy zabalen do dek a usrkávající horký čaj píšu tenhle textík. Jak jste správně pochopili, nechal jsem se hned v pondělí po akci zneschopnit.
Tedy berte to s rezervou. Někteří lidé (třeba MAJA) tvrdí že jsem neschopný už od narození.
JIRI