"Yyiipeee!"
(Výkřik barbara vyrážejícího na dlouhou cestu)
Jestli se platformě Atari věnujete už nějaký ten rok, určitě už jste hráli nějakou tu chodičku skákačku s barbarským bojovníkem v hlavní roli. Hra "Torvak the warrior" od Core designu je také jednou z nich.
"Svissshh!"
(První máchnutí obouruční sekerou po nepřátelském skřetovi)
Její grafika vás asi zaujme na první pohled. Nádherná scenerie vypálené vesnice v prvním levelu, svalnatá postava hlavního hrdiny, lesknoucí se ostří smrtící sekery a poletující hmyz v okolí. Postupem ve hře se objevují scenerie ještě zajímavější: jeskyně, bažiny, džungle, vodopády a s nimi i skřeti, rytíři, kostlivci, štíři i nepředstavitelné věci beze jmen.
"Dzzzoiiing!"
(Šlo vedle)
Každý barbar, i ten náš, je příliš tupý, aby mohl ovládat střelné zbraně. Proto mu nezbyde než ohánět se sekerou, palicí, mečem nebo řemdihem. Protože navíc trpí nutkáním vyzkoušet každou zbraň, kterou uvidí ležet na zemi, neustále tyto čtyři druhy střídá. Je dobré, že kromě animačních pozic postavičky se skutečně mění i technika boje s tou kterou zbraní - například palice má velkou sílu uderu, ale nelze s ní máchnout až k zemi. Meč umožní oproti tomu zasahovat i nepřátele pohybující se třeba těsně pod postavou barbara.
"Ouuuuch!"
(Skřet oplácí uder)
Máme tu i něco jako vývoj postavy. Rozbíjením náhrobků, které jsou všude po cestě (asi tudy barbaři procházejí častěji), záskává náš bojovník různé bonusy. Kromě cenností pro lepší bodové ohodnocení a běžného doplnění energie, je tu zvýšení síly zbraně, zvýšení rychlosti pohybu a rozšíření "nádrže" na energii, s možností vyhnat maximální energii až na dvojnásobek té původní.
"Yii-jee!"
(Barbarův pokus o zvrácení situace šermířskou fintou zvanou "sekera těsně pod hlavu")
Dále tu máme dva druhy štítů (na pět a na deset zásahů), které redukují ubytek energie při kolizi s nepřítelem a magické nápoje, díky nimž se dají střílet ničivé kouzelné střely. Občas je tu i nějaký ten život navíc, ale to se nestává často. Když o jeden z životů někde přijdete, ztrácíte bohužel vždycky i jednu sílu zbraně a jeden stupeň zvýšení rychlosti.
"Čvacht, duus, dus, ds!"
(Že by uspěch?)
Na první spuštění vás hra určitě nenadchne. Za prvé je strašně pomalá. Ne že by mašinka nestíhala - ono je to prostě tak naprogramované. Barbar si vykračuje neměnným vycházkovým krokem (u nás na dráze říkáme, že se jedná o krok "režijní") a k rychlejšímu pohybu ho nedonutíte ani příslibem možnosti zprznění krasavic. Na druhou stranu je nutné přiznat, že díky tomu skroluje obraz vždy absolutně bez trhání a to i v případě, že se v obrazu pohybuje několik postaviček najednou.
"Jje, je, jeeéé!"
(Barbar nalezl na těle mrtvého skřeta váček se zlatem)
Za druhé tu hraje svoji roli poněkud "tupé" ovládání. Zpočátku, když barbar nemá zvýšenou rychlost, dokáže se bez nebezpečí postavit jen malým potvůrkám na jeden zásah. Pokud potká třeba skřeta, který vydrží dva zásahy, stačí mu uštědřit jen jednu ránu. Než se vzmůže na druhou, je skřet u něj a bodne ho. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že je nutné seknout a rychle od skřeta odskočit. Ve výskoku se barbar přece jen pohybuje trochu rychleji, takže může dosáhnout bezpečné vzdálenosti, aby se stačil znovu rozpřáhnout sekerou.
"Ha-ííí, ha-ííí!"
(Ze zálohy zaútočilo dalších šestnáct skřetů)
Po dvou nebo třech "zahřívacích" hrách jsem zjistil, že je to nejen docela slušně hratelné, ale i zábavné. Až do čtvrtého z pěti levelů je to vyslovená pohodička. Ve čtvrtém levelu narazíte na bludiště plošinek ve větvích stromů, odkud stále padáte někam dolů a to už taková legrace není.
"Skviiizz!"
(Barbar se prudce otáčí a skokem se vrhá na utěk)
Velké plus má u mě Torvak za "koncové" příšery. Žádný frustrující boj proti téměř nezranitelnému nepříteli, jak tomu bývá v jiných hrách. Ať už bojujete s jednorožcem, štírem, nebo s drakem, zasahovat je můžete kamkoliv a jejich útokům se můžete vždy vyhýbat. Když si k tomu ušetříte ještě nějaké ty magické střely, nemůže se vám nic stát.
"Whuumpff!"
(Nevšiml si, že těsně za ním stojí kamenná stěna...)
Aneb dost bylo citoslovců, protože to je jediná věc, kterou v Torvakovi neuslyšíte. Zvuky chybí (až na občasné cinknutí při sebrání věci), hraje jen hudba a ta za moc nestojí.
Suma sumárum: je to hra průměrná a nechám na vás, zda si jí zkusíte, či nikoliv.
JIRI
Apropo, první krasavice vhodné ke zprznění se nachází ve čtvrtém levelu. Schovávají se ve větvích stromů, ale jsou vyzbrojeny noži a štíty. Pokud barbar nezachová zvláštní opatrnost, může se z toho vyvinout opravdu náročné SM session...