Filosofie starých her z hracích automatů je jasná a omluvitelná. Většina jich pocházela ze západní zóny, kde stejně jako dnes u nás (bohužel), vládlo "tržní hospodářství". Základní požadavek tedy byl, aby hra byla co nejobtížnější, aby přinutila hráče vhazovat v rychlém sledu další a další mince.
Také nebylo vhodné aby hra měla nějaký "konec". Vždyť pokud by někdo hru na automatu dojel, mohlo by se stát, že už by se k ní nikdy nechtěl vrátit ! To byla pro provozovatele jistě strašná představa. Raději tedy nechme hru bez konce, ať se hráč snaží nahrát ještě o nějaký ten bodík víc, než nahrál jeho kamarád...
Ponechme teď stranou dopady této zcestné filosofie, ale podívejme se trochu dál. S příchodem osobních počítačů (a teď nemyslím PC) tyto důvody zanikly. Na osmibitech ještě můžeme pozorovat doznívání tohoto trendu - ony tehdejší hry byly také ve většině případů pouhými konverzemi her z automatů.
Až šestnáctibity vnesly do těchto poměrů "ozdravění". Bohužel, snad za to může ta strašlivá nostalgie, i tady se vyskytují hry, jejichž zpracování je do nebe volající. Příkladem za všechny může být hra "High steel" od firmy Screen 7.
Hru podobného jména a námětu jsem na automatech nikde nikdy neviděl, přesto má všechny nešvary, o kterých jsme tu už mluvili. Na to, jak je obtížná, má nesmyslně malý počet životů (pouhé tři) a pokud se udržíte v herním poli přes pět minut, můžete si říkat, že jste hrdinové. Navíc nemá žádný konec.
Přitom námět není vůbec špatný. Joystickem řídíte panáčka v montérkách a helmě. S jeho pomocí se snažíte postavit mrakodrap.
Na startu levelu se dozvíte, jak vysokou budovu máte postavit. Je to jednoduché - v prvním levelu bude mít jedno patro, v druhém dvě... Objevíte se na plošince, kde už jsou složeny nějaké cihly. Drapák jeřábu neustále shora dodává nové, a občas přiveze také jakýsi sloupek. Kromě toho občas dodá balíček se svačinou, protože šichta je dlouhá a bez jídla a pití by náš stavař dlouho nevydržel.
Sloupky i cihly se dají zvednout a přenášet. Nejprve se musí vzít sloupek a postavit ho na prázdné místo na podlaze. Potom se vezme cihla a vyleze se s ní na ten sloupek. Tam se položí a tím se vybuduje podlaha dalšího patra.
Chce to trochu uvažovat dopředu, aby nevznikly problémy s materiálem. Všechno má svá pravidla. Neusazený sloupek může být v obrazovce jen jeden. Dokud ho někam nestrčíte, drapák přiváží jen další a další cihly. Cihly se dají stavět na sebe, ale maximálně do počtu čtyř kusů. Neusazený sloupek může stát na podlaze spolu s cihlami, na místo, kde sloupek trvale stojí, se už ale cihly položit nedají. Zrovna tak nelze usadit sloup tam, kde cihly už leží.
Cihly musíte přenášet jen po jedné a dokud nějakou držíte, nemůžete zdvihnout sloupek. Pokud na sloupek položíte cihlu, lze na ní pak vylézt a položit další cihlu doprava a doleva od sloupku (a tedy vytvořit jakési písmeno "T"). Jen jednu cihlu na každou stranu, dál to nejde, dokud o patro níž neusadíte další ze sloupů.
Počet sloupků na patro je dobrovolný, ale aby hra uznala patro jako hotové, musí být uloženo vedle sebe alespoň pět cihel.
Jste z toho zmateni ? To nic, to přejde. Když jsem začal hrát, také jsem se motal na místě a něvěděl co dělat :-)
Aby to nebylo jednoduché, obtěžují našeho pracanta různé potvůrky. Nejběžnější je jakési "oko na kuličce", které spadne na stavbu odněkud shora a pak chaoticky pobíhá, než opět někam zapadne. Když se mu podaří spadnout na naši postavičku, dělník hekne a chvíli se válí po zemi. Když ale dělník zrovna leze po sloupku a oko se do něj trefí, následuje ošklivý pád a ztráta života. Ve vyšších levelech "vyžírají" ještě oka z podlahy cihly, pod kterými nestojí sloupek.
Pak tu máme "zeleného podivňáka". V nižších levelech jen stojí a nic nedělá, ovšem dotknout se ho je smrtící. V levelech vyšších vypouští navíc smrtelně jedovaté housenky, které lezou po sloupcích z patra do patra.
Je toho víc - koule, která požírá cihly, jedovatý rosol na podlaze, padající cihly a další a další nepříjemnosti. Kromě toho časový limit. Každá stavba přece musí být dokončena v termínu, ne ?
Dělník se může většině potvor bránit házením montážních klíčů, jenže se nesmí trefit do "oka s kuličkou", kterých tu pobíhá největší množství. Oka klíč odrazí zpátky. S fatálními následky, jak jinak.
Celé dohromady bych to nazval "hodně akční logický rychlík". Je to zábavné, ale jak už víme, zbytečně obtížné. Smrtelně se dá dostat tak do pátého, šestého levelu. Já mám naštěstí verzi s "trainerem".
Jednou jsem měl dopoledne trochu času, tak jsem k tomu zasedl, zvolil nesmrtelné životy a začal stavět. Strávil jsem u hry asi šest hodin, se zatnutými zuby jsem překonal i obtížnost "absurd", kdy už jsem životy ztrácel po stovkách, vždy jeden po několika vteřinách hry. Dojel jsem do šestnáctého levelu, kde hra při pokusu vyšplhat s dělníkem do šestnáctého patra ohlásila kapitulaci a "vyhodila" čtyři bomby. :-)
Tak nevím. Firma Screen 7 má u mě tu polehčující okolnost, že vždycky programovala "osmistovkárny" (třeba "Steigar" - recenze vyšla tuším v minulém Narsilu). Ovšem námět není vše, pánové a dámy. Díky zpracování přiděluji tedy jen 50%, ale i tak doporučuji hru alespoň vyzkoušet.
JIRI
P.S.:Pět procent navíc je za bájo animaci dělníka, padajícího z nejvyšších pater mrakodrapu na tvrdou zem :-)