Je to až skoro taková tradice - pokud v německu vznikne nějaký dungeon, bude to bezpochyby dílo té nejlepší kvality, vzpomeňme třeba jen na "Amberstar" či "Arkan" (u nás je spíš znám pod názvem Walls of Illusion). Pozadu nezůstává ani hra Der bann von Doodebroode 2 s podtitulem Drobar's erben. V roce 1993 ji vytvořil Marcus Pukropski, což je navzdory svému jménu zřejmě němec jako poleno, protože jeho program se jinou řečí nedorozumívá.
Zprvu tím hra v mých očích leccos ztratila - angličtinu mám přece jenom radši. Ale nebyl bych to já, abych z boje utíkal tak brzy.
Volně šiřitelnou verzi hry, kterou jsem měl tu čest zkoušet, je nutné nejprve nainstalovat. Hrát se dá z harddisku i z disket, tady zřejmě problém nikomu nevznikne. Na startu si vyberete čtyři postavy (nelze vzít míň), jako v každé správné RPG. Volit lze ze čtyřech povolání - válečník, paladin, kouzelník, mág. Výběr omezen není - můžete mít klidně skupinu složenou ze čtyřech paladinů. Já vzal ze studijních důvodů od každého povolání jednoho, což se ale během hry neukázalo být příliš vhodné. Takový mág má sice hodně many na sesílání kouzel, ale neseženete pro něj žádnou zbraň, kterou by uměl používat a když mana dojde, stává se z něj pouze přívažek skupiny, který je naprosto k ničemu.
Když se konečně spustí samotná hra, objeví se vaše skupina uprostřed malé vesničky. Zatím nevidíte z "vlastního pohledu", ale nahlížíte na skupinu shora a vidíte i její nejbližší okolí.
Grafika nepatří zrovna mezi nejhezčí, ale znám i jiné dungeony, které dopadly mnohem hůř. Co mě zpočátku zděsilo, bylo obrovské množství německého textu, které se na vás valí - je tu totiž textové okno, kde je komentován doslova každý váš pohyb. Naštěstí jsem po chvíli zjistil, že okno je tu tak nějak "navíc". Informace v něm jsou většinou nedůležité a není nutné je číst. Je smutné, že ačkoliv si můžete nastavit rychlost posuvu textu a jemnost scrollu, nelze toto okno vypnout - hra by se tím jistě výrazně urychlila.
"Myšo" ovládání je příjemné, je tu systém ikon s obrázky. Lze ale používat i klávesové zkratky. Pokud budete například používat kurzorové klávesy pro pohyb, zjistíte že se skupina pohybuje mnohem rychleji, než když klikáte na ikony myší. Akce, které tu můžete dělat jsou v jádru stejné jako v každém jiném dungeonu - můžete rozestavět členy vaší skupiny podle svého uvážení, uložit je k spánku, prohlížet věci, případně sesílat kouzla, pokud už je někdo umí...
První problém se točí okolo odchodu z vesničky samotné. U východu do divočiny číhá had, kterého se vám holýma rukama nepodří zabít. Musíte obejít všechny domečky, mluvit s lidmi a najít i obchod, kde nakoupíte zbraně a jídlo. Rozhovorů s lidmi si užijete opravdu do sytosti. Vyhnout se jim nelze, mnozí lidé s vámi budou chtít vyměňovat věci, nutné pro další postup (jednomu z nich například věnujete hřebíky a on pro vás opraví most).
Až zabijete hada, ocitnete se v divočině. Herní svět je velice rozsáhlý a to i v této PD verzi. Jeho průzkum vám jistě zabere několik dní. Důležité je v něm objevovat vstupy do "dungeonů" - jsou tu čtyři. Do třech vstoupit lze, do čtvrtého už ne. Jeho objevením PD verze hry končí.
V dungeonu se hra konečně přepíná do "vlastního pohledu" a začíná klasické objevování chodeb, tahání za páky, shánění klíčů ke dveřím, atd, atd...
Co se týče soubojového systému, sáhl autor po takzvaném "tahovém" systému. Pokud vaši skupinu přepadnou nepřátelé, přepne se obraz na pohled shora a ukáže jakousi "arénu", kde lze postavičky volně přesunovat (každý charakter zvlášť), ale nelze ji opustit. Čas stojí, dokud jedné z postav nepřikážete co má dělat. Pak to okamžitě provede a "iniciativa" přechází na další, nebo na některou z potvor.
Při soubojích uslyšíte hodně samplovaných zvuků. Každá příšerka má svůj vlastní výkřik a také úpění při zásahu :-)
Systém magie, který hra používá je poměrně originální. Kouzla se postavy naučí ze svitků, které mohou najít, koupit, nebo vyměnit. Každé kouzlo má čtyři síly seslání, ale po naučení kouzla lze použít pouze jeho nejnižší obtížnost a to ještě s určitým procentem úspěšnosti seslání. Každé seslání kouzla (ať už úspěšné, nebo neúspěšné) tuto pravsěpodobnost zvyšuje. Když dosáhne 100%, je teprve možné začít používat vyšší sílu kouzla.
Hra je pěkná a opravdu mě zaujala. Je tu však i pár nedomyšleností. V dungeonech je například automapping, ovšem pokud někde přehodíte páku či sešlápnete spínač, nelze mapu po nějaký čas vůbec otevřít (to byl od autora opravdu nesmyslný nápad). Mrtvé postavě se nelze dostat do batohu (další). Pokud na povrchu použijete mapovací krystal, přestává fungovat "load" pozice (opět, autor chtěl zřejmě zabránit podvádění s mapou, krystal totiž po použití mizí a není levný, jenže si nevšiml, že každý počítač má i reset tlačítko :-)
Plná verze hry je prý na dvou disketách a má tam být větší herní prostředí, mnohem víc potvor i věcí...
V roce 1993 stála plná verze 63 DM a dostali jste k ní i tlustý ilustrovaný manuál. Jak je tomu dnes ještě nevím, protože autor mi zatím nestačil odepsat na můj dopis :-)
JIRI