SPACE HARRIER 2
(větší, delší a nesestříhaný :-)
Ten podnázev, který jsem si vypůjčil ze South parku, absolutně přesně vystihuje, o co vlastně ve hře jde. O prodloužení prvního dílu, v poněkud bombastičtějším stylu.
Jak známo, hra Space harrier 1 mě pronásleduje. Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbila a to je zřejmě důvod, proč se mi z každé zahraniční Atari akce podařilo přivést si nejméně jednu její verzi domů. Vždy nechtěně - byla přikládána do krabic s jinými hrami, nebo maskována jako "bonus game".
Že k ní existuje i datadisk s novými deseti levely (mimochodem absolutně nehratelný), to jsem ještě překousl. Ale na poslední Atari messe v Hannoveru jsem skutečně zůstal jako solný sloup, když jsem zjistil že existuje i druhé pokračování.
To, že tenhle nesmysl má dvojku, mě rozhodilo natolik, že jsem ji okamžitě ze studijních důvodů koupil :-)
Už po pár minutách zkušebního hraní jsem mohl s překvapením konstatovat, že jsem udělal dobře.
Kdo první díl zná, ví automaticky, jak vypadá i díl druhý. V základním zpracování se totiž nic nezměnilo. Pomocí myši pohybujete po obrazovce postavičkou bojovníka v overalu, který pod paží drží jakési pulzní dělo. Může běžet po zemi, ale i levitovat vzduchem. Pozadí a nepřátele vidíte jakoby z vlastního pohledu - objevují se malincí uprostřed obrazovky, postupují k vám a zvětšují se, což vytváří dojem rychlého pohybu směrem kupředu. Když jsou k vám nepřátelé (nebo pozadí či střely) nejblíže, musíte jim s postavičkou uhnout z cesty, jinak do ní "narazí" a přijde o život.
Druhý díl má ovšem oproti jedničce mnohá zlepšení a je technicky propracovanější.
První věc, které si všimnete je rozšíření obrazu. Konečně se můžete pohybovat postavičkou po celé obrazovce (standartní ST výřez 320x200 bodů). Barvy pozadí navíc přestupují z obrazu ven a vytváří tak dojem "overscreenu". Stále se používá přepínání několika barevných palet v jedné obrazovce a tyto palety se navíc během "letu" průběžně mění, takže graficky to vyhlíží opravdu bombasticky. (Obrázky v této recenzi to bohužel vystihnout nemohou - jsou pouze šestnácti barevné).
Změnilo se i zacházení z grafikou - převýšení "obzoru", kde se stýká země s nebem je mnohem výraznější než v jedničce - když s postavičkou vylétnete k hornímu okraji obrazovky, obzor se sníží, jakoby jste dohlédli dál a naopak.
Pokud s postavičkou zalétnete k jednomu z okrajů (vpravo vlevo), celý obraz i nepřátelé se začnou posouvat na opačnou stranu. Tímhle způsobem se dá i vyhýbat překážkám v pozadí, což v jedničce vůbec nešlo. Tam jen obraz trochu scroloval do strany, ale dál se neposouval.
Nepřátelé jsou různorodější a je jich tu víc druhů ve velice solidní grafice. Nechybí ani koncové potvory, tentokrát je každá jiná a někdy dá skutečně práci vymyslet způsob, jak se jim dostat na kobylku.
Doprovodná hudba zůstala čipová, ale je tu víc skladeb a dobře se poslouchají. Kromě toho je tu několik samplovaných výkřiků. Za zmínku stojí, že výkřik "Ňachňahň!" z jedničky, byl v druhém díle nahrazen výkřikem "Get ready!", kterému je dokonce i rozumět ! :-)
Jediným mínusem tak zůstala opět hratelnost. Tentokrát už nelze vytknout technické nedostatky - hra se hýbe svižně, grafika nelže a nepřátelé jsou jemněji animováni, takže se jim dá vyhýbat s větší přesností. Ale ta obtížnost!
Hra je delší - dvanáct levelů + hlavní koncový nepřítel, do toho několik bonusových podlevelů. Můžete sice začít v kterémkoliv z dvanácti levelů, ale koncový nepřítel (Dark Harrier, který tyranizuje Fantasy Land) se objeví jen když je dokončíte všechny. Na startu máte pouhých pět životů a žádné "continue". Protože o životy přicházíte velice rychle, dá se říct, že smrtelně se hra snad ani dohrát nedá.
Poslední změnou je přítomnost malého "option" menu, kde si můžete nastavit autofire (konečně nemusíte klikat myšítkem jako blázni) a přehodit směry nahoru/dolů na joysticku.
Hra je na dvou disketách, ale pokud máte oboustrannou mechaniku, není druhý disk zapotřebí. Jako autor je tentokrát uvedena výhradně SEGA Enterprises Ltd a jako distributor pro evropu firma Grandslam Entertainments Ltd. Podle manuálu vznikla hra v roce 1989.
Druhý díl Space harriera je sice obtížná, ale pěkně vypadající hra, kterou bych si dovolil rozhodně doporučit vaší pozornosti.
JIRI