Narsil kupodivu stále ještě existuje díky neúnavným nadšencům typu Jiřího Sladovníka a tudíž se můžete opět ponořit do četby této mojí (vaší?) oblíbené rubriky.
Teď čistě teoreticky: Přílišná specializace časopisu způsobuje zužování okruhu jeho čtenářů. Tito čtenáři vyžadují dále větší specializaci (téma jejich zájmu) až vnikne malá skupinka čtenářů a lidí okolo časopisu. Když potom člověk, který je pro fungování časopisu klíčově důležitý, padne únavou, časopis zaniká. Toť jest tedy trocha teorie na úvod, ať máte o čem přemýšlet, popřípadě co vyvracet.
Dle výsledků čtenářské ankety uveřejněných v Narsilu 33 se mi zdá, že je nutno Speciální teorii specializovaných časopisů doplnit o další možnou variantou časoprostorového vývoje událostí na teorii obecnou. Pokud nadšení šéfredaktora překročí totiž jistou mez (navrhuji tuto mez pojmenovat jménem jisté známé osobnosti z Berounska), stane se neúnavným. Nyní dochází k takzvanému paradoxu inverze únavy. Aby celkové množství únavy v systému zůstalo zachováno (nebyl porušen zákon zachování únavy), hroutí se postupně únavou čtenáři. Jak jste už jistě postřehli, takový systém je nestabilní a tudíž i moje Obecná teorie specializovaných časopisů musí být nutně chybná. Není tomu tak vážení přátelé. Systém unavených čtenářů a neúnavného šéfredaktora se totiž dle mé teorie chová podobně jako gravitační kolaps vemi hmotné hvězdy. Velmi zjednodušeně: v závěrečné fázi od sebe šéfredaktor odvrhne spolu s velkým množstvím svých článků i poslední totálně vyčerpané čtenáře. A nyní dochází k poslednímu stadiu - Šéfredaktor vytvoří časoprostorově uzavřenou singularitu. Jako by se množství únavy a neúnavnost dostaly do rovnováhy. Co se děje dál s šéfredaktorem a je-li to ještě vůbec šéfredaktor, nemůžeme žádným způsobem zjistit, neboť singularitu nemůže opustit žádný článek.
Teď už ale dost legrace. Co mě v předchozích Narsilech zaujalo?
Narsil 32 - originální návrh grafického zpracování desktopu. Napoprvé mě to trochu znejistilo, vzhledem k názvům souborů na disketě s Narsilem, které jako by z oka vypadly systémovým souborům na PC. No, že by vtípek na adresu PaCifiSTů?
Narsil 34 - V článku dopisy čtenářů se píše o problému s hraním hry Realms of Reality na ST s jednou disketovou mechanikou. Jedná se o problém s TOSem, který nepozná výměnu diskety v mechanice. TOS si do RAMky zapíše obsah FAT tabulky diskety, vy vyměníte disketu, TOS to nepozná a při přístupu na disk se řídí nyní již neaktuální FATkou (File Alocation Table - informace o umístění souborů na disku) v RAMce a dochází k problémům.
Vývojáři hry Power Up (také dvě herní diskety) se potýkali se stejným problémem a údajně to lze řešit tak, že před každým přístupem na disk od TOSu požadujeme službu - zjisti kolik je na disketě volného místa. Já jsem se s tímhle problémem setkal až po výměně TOSu 1.0 za 1.4. Stálo mě to pár disket s grafikou, než jsem se naučil automaticky při výměně diskety číst (ve fileselektoru) střídavě z mechaniky A nebo B. (samozřejmě že mám jen jednu). Pokud dojde k nejhoršímu a vy si při zápisu přepíšete obě dvě FATky na disku, není ještě vše ztraceno. Já jsem dost věcí zachránil pomocí skvělého diskeditoru KnifeST (build file). Jen pro zajímavost: každý frame animace ve formátu SEQ (CyberPaint), končí ASCII textem FLICKERS plus pořadové číslo framu. První frame má číslo 0. Ovšem pro práci s KnifeST je dobré mít aspoň základní představu o tom co je to stopa, sektor, cluster (jednotlivé clustery v kterých jsou zapsána data hledaného souboru nemusí následovat za sebou, zvláště když jsme na disku předtím mnohokrát soubory mazali a přepisovali). Ostatně vědět jak je organizována FAT tabulka se vám také hodí.
Narsil 35 - Zaujal mě článek Ochrany na PC a u nás i když by mohl být trochu podrobnější. Kopírování her, i těch kraklých není vždy věc jednoduchá a rychlá. Mě se například nikdy nepodařilo zkopírovat hru Le Fetiche Maya. Každopádně to chce trochu experimentování. Mě se nejlépe kopírovalo pomocí kopírovacího programu FastCopy III. Pokud jde o ochrany na PC nevím, ale nejvíc mě štvou tzv. trial verze programů. Koupíte si CD-ROM (třeba s Chipem) kde jsou různé demoverze a shareware. Nemusím mít na to co potřebuju zrovna plnou verzi programu, úplně stačí osekaná demoverze. Ale ouha trial verze funguje jen omezenou dobu, třeba 30 dní a pak konec. Nic nepomůže, že si jí z cédéčka znovu nainstalujete. Co vám zbývá? Můžete se zkusit šťourat v registru, ale nejspíš pomůže jen smazat Windows a nainstalovat je znovu z DOSu, což je úmorně zdlouhavá procedůra (vlastní zkušenost).
Jednou z mála her kterou jsem dohrál až do konce bylo i Zimní dobrodružství od FAĹN. U jejich Testu 2 (Narsil 35) se mi to už nepovedlo. Dostal jsem se až ke vchodu do vertikální chodby a tam jsem to vzdal. MC nevěřil, že jsem se dostal tak daleko (on skončil u prvního ukazatele směru - laseru). Musel jsem mu tedy názorně předvést, že jsem větší znalec zvuků z ST her než on. Zpracování testu se mi líbilo, ale myslím že systém Talespinu není moc vhodný pro nějaké větší projekty. Není nad to, když se na obrazovce něco svižně hýbe. U talespinu je to ovšem jen kurzor myši. To kdyby se trošku upravil systém Narsilu (podporu animací už má), šla by udělat pěkná textovka - kdyby (chyby).
Dále jsem si povšiml olbřímího návodu na hru Legend od J. Sladovníka, který už by snad vyšel svojí délkou na samostatnou disketu a ještě mu není konec. Škoda, že se už dlouho neobjevila rubrika Internet news by Rado.
Ještě před vánoci mi přišlo poslední papírové STinfo 2/1999. Do budoucna chtějí autoři STinfo vydávat jako hypertext (ke stažení na ALEF BBS) pro ST-Guide a rozesílat na disketách. V úvodu vyzývá Martin Hejral všechny účastníky ST scény ke spolupráci (vzájemnou výměnu textů apod.) a apeluje v tomto smyslu hlavně na brněnský GhoST, i když o Narsilu je tam také zmínka. STinfo 2/1999 má 64 stran A5 a obsahuje mimo jiné články: Atariáda Prostějov 99, Atari v roce 2000, CENTurbo II, Milan pod lupou, nové operační systémy, Papyrus v.6+7, Geocad, S Atari na Internetu v pohodě, Fast Base, Atari Power pad atd. Podle velmi optimistického vyznění některých článků (např Atari v roce 2000 - Milan II) by člověk řekl, Že během několika nejbližších měsíců TOS stroje zaplaví trh a ...
No nechme se překvapit. Kdo si chce STinfo objednat, může tak učinit na známé adrese Sekce ATARI ST, Box 5, 152 50, PRAHA 5.
Letos organizovala redakce časopisu Pixel soutěž počítačových grafiků, z uveřejněných prací ale nemám dobrý dojem. Skoro všechny obrázky jsou renderované 3D scény. Obrázky jsou bez valné invence, o to více je použito všelijakých světelných efektů apod. Pokud se sem tam objeví 2D obrázek je to slepenec (z Photoshopu) různých fotografií (prolínačky a tak), sem tam něco dokresleno. Opravdu kreslená bitmapa třeba z Fractal Paintu žádná. Celkový dojem - pokud někdo nemá nadání, nepomůže mu sebelepší vercajk. Uznat bych mohl akorát perfektní realistické 3D modely hodinek, telefonu apod. ale proč něco takového posílat do soutěže grafiků - spíš by se hodily do soutěže 3D modelářů.
Konečně jsem měl možnost si vlastnoručně vyzkoušet grafický tablet a to díky ochotě lidí z firmy Sprinter. Mám z toho velmi pozitivní dojem. Hlavně jde o podstatné urychlení práce. S myší už kreslím dost dlouho, ale je to někdy k vzteku. Člověk, který mi tablet předváděl se vyslovil nějak takhle: Doufám, že až se rozhodnete, koupíte tablet u nás. Odvětil jsem, že pokud se mi podaří našetřit potřebných 3000,- Kč tak zajisté s radostí.
-JS-