Kam s tím ?

Kam s tím krámem?

Jistě jste si už během svého hektického života všimli, kolik věcí nás obklopuje, povaluje se všude možně a ba co víc, budí v nás vzpomínky na staré časy. Taková věc má svoji minulost, která nás už ničím neuchvátí. Byly však časy, kdy tu věc někdo nosil v hlavě, tedy pouhou myšlenku na věc, která se vám teď možná někde válí doma. Myšlenka vždy dala podnět ke vzniku nějaké té věci, ať už byla jakákoliv. Člověku jako tvoru tvořivému bylo dáno do vínku tyto věci vymýšlet a konstruovat, tvarovat podle své představy, pohrávat si s jejich využitelností, perspektivitou.

Tak jako tvořivost je však člověku dána i marnivost. S postupem času a neustálým zdokonalováním technik při tvorbě a potřebě tyto věci dělat se však u lidí vyskytla potřeba tyto věci neustále vylepšovat. Tak jak je to lidskému tvoru dáno "minimální úsilý a maximální pohodlí". Doba tedy dospěla do takového stupně vývoje, který se nám už pomalu začíná vymikat z rukou. Chrlíme takové množství spotřebitelských věcí, že je ani sami nestačíme spotřebovat nebo alespoň opotřebovat. Pak to dopadá tak, že jsme zahlceni věcmi, které je nejlepší nahradit novými a výkonnějšími. Co však potom s věcí starou, dnes už k neupotřebení? Vyhodit? Asi ano, dnešní recyklace dokáže divy. A proč taky ne. Není problém zajít do obchodu a pořídit si nejmódnější hit mezi věcmi, ono to nějakou dobu vydrží. Už se pomalu vytrácí vztah, který měli lidé ke svému tvůrčímu majetku dříve. Jinak to vlastně ani nejde, je nás tu všude tolik, že se pomalu ani neznáme, natož si budovat nějaký vztah k věcem z "krámu".

Možná je to tak dobře, vždyť se přece stále vyvýjíme, tak na co se obklopovat něčím co už pro nás postrádá smysl. Výrobci nás v tomto uvažování neustále podporují a předhánějí se svou důmyslností a rafinovaností. A než se člověk rozhoupá už aby začal šetřit na věc, která teď zrovna frčí. Pomalu se vytrácí tvůrčí duch a um každého člověka a k čemu by také byl. Vždyť vše co k životu potřebujeme už máme. A tak se pomalu rozhlížím po svém malém bytě a s nostalgií hledím na věci kolem sebe. Zrak mi mimoděk sklouzává po klávesnici starého dobrého Atari a já se sám sebe ptám, "kam s tím k r á m e m?".

Zamyšlení.

Budu přemýšlet nahlas, abyste mě mohli lépe slyšet ;-). Když si to vezmeme kolem a kolem, tak firma Atari slavila ve svém rozkvětu maximální úspěchy. Počty prodaných modifikací počítačů Atari se pohyboval okolo desítky tisíc. Tehdejší chloubu firmy si zakoupilo nemalé množství lidí i z naší republiky, kteří poznali přednosti těchto strojů oproti tehdy nemotorným počítačům řady PC a jiných, určených pro běžné použití v domácím prostředí. Do poloviny devadesátých let se počet majitelů ještě rozrostl, díky poklesu cen a širokému softwarovému vybavení. Co se však děje dnes? Kde je ta ohromná spousta strojů, ať už 8 bitů nebo 16-ti bitů? Živě už si představuji zaprášené police a spousty krabic v komorách. Kam se to všechno podělo. Když už i dnes malé děti zbožně hledí na dovednosti počítačů řady PC nebo herních zařízeních jako je nejoblíbenější PlayStation od firmy SONY.

Tím nechci říct, že by měl člověk lpět na starých věcech, to zavání fanatismem. I já dnes hojně využívám předností počítačů PC a hraji hry na PlayStationu, ale stále my není jasné kam se poděly všechny ty stroje od Atari. Proč jsou někde zavřené, proč je už skoro nikdo nepoužívá? Chybí nám tu mezičlánek. Dospělí už na to nemají čas a děti už tyhle stroje nevytrhnou, tak kdo? Myslím že je to příkladný úkaz jak zaniká věc ve světě, kde není místo pro poražené.

Ke cti snad může sloužit jen snaha o výrobu TOS klonů a jejich aplikace v dnešním počítačovém světě. Každopádně nechci aby to vyznělo pesimisticky, jsem realista. Berte tento článek jako výzvu k zamyšlení a možná, že na ni najdeme společně odpověď.