Nuže, další Atariáda za námi, a ačkoliv jste určitě čekali spíše článek od někoho jiného, kdo by snad přinesl nějaké opravdu přínosné informace, nestane se tak. Čeká vás suché vyprávění otráveného prodejce, kterého nezajímá nic víc, než jeho nadýmající se kapsa plná peněz.
Se svým pacholkem jsem přijel na Atariádu někdy kolem, buh ví, snad 10 hodiny. Stoly už byly hustě osazené a nebýt zkušených harcovníků, tedy RADA a WORMa, nezískali bychom ani obligátní metr čtvereční. Jelikož zde však tito vychytralí šizuňkové už byli, nezbývalo, než je zlehka a pomalu vytlačit z jejich pozic rezervovaných pro samotný slovutný Narsil a zaujmout vítězně několik sedadel. Během této strategicky dobře propracované akce jsem mezitím obhlížel navštevníky a zjistil, že za ten rok se k ataristickému hnutí mnoho krasných žen nepřidalo, nu což, bílé maso budu muset nabrat někde jinde. Po pečlivém ohledání prostoru mi došlo, že ani s distribucí bílého prášku to tady nebude nejlepší, a tak jsem se rozhodl pro jedinou zbývající variantu, tedy komunikaci s ostatními dealery na téma momentálního stavu věcí.
Běhěm rozpravy z mnoha lidí vypadlo mnoho zajímavých věcí, například z PS to, že je mu to sice hrozně líto, ale AB40 prostě dosahuje vyššího výkonu než Milan. Druhý PS zase oznámil, že na prezentaci pornografie se mu zdá být příliš brzy. Celou situaci zase PŠ sledoval sarkastickým pohledem a všem předváděl nějaká, beztak protistatní, dema :).
Na chvíli ponecháme P propagátori jejich práci a podívejme se na bratry Křivánkovi, kteří opět cosi kódovali a v podstatě se dobře bavili, což na jejich tváři beztak moc dobře nepoznáte, protože se neumějí mračit.
Z Plzně přijeli tuším ještě další dva, velice klasičtí uživatelé Falconů, kteří už pokusně přetaktovali uvnitř jejich stroje vše, co bylo jen možné, nejhorší prý bylo přetaktování klávesnice, protože poté nebylo možné dostatečně rychle klapat bez toho, že by se klávesnicový procesor nezahřívali.
Starý druh PS se neobjevil vůbec, protože prý přesedlal na Linux, jelikož jeho Falcon nějakým způsobem vyhořel či co. Beztak se určitě jednalo o nějaký krutý vtip ze strany PS, který když už nemohl přivést Fufina na víru peněz, rozhodl se ho raději zničit.
Posuneme-li se o dva stoly doprava budeme stát přímo před jedním z organizátorů, který nezná větší radosti, než pomocí svého počítače konvertovat mnohé češtiny mezi mnohými. Během prezentace mi také sdělil, že v Polsku tento problém v žádném případě nemají, mají prostě jen jeden formát.
U stejného stolu, jen o kousek vedle, sídlil král harddisků a jiných zničených zařízení tedy Zdeněk Valter a pokud si dobře vzpomínám, utvořil dokonce jakousi kooperaci i se Zděnkem Burianem, která se táhla v duchu co jeden zničí, víme kdo, to druhý opraví.
A na kraji, úplně v rohu sídlila poslední eskadra Ataristů se silnými stroji, kteří celou dobu kutali různé věci, ale já z nich beztak nebyl moudrý.
Něž se přeneseme k tomu hlavnímu dění, tedy k tzv. prodejnímu stánku Narsilu a přidruženě i Headache Projectu, otočme se a pohlédněme pravdě do očí, nacházíme se jako každý rok v restauraci Haná a téměř celá protější strana, je kromě pípy, věnována Atari 800 a jeho nezdolným příznivcům. O těch se snad ale dočtete více ve Flopu či jiném periodiku.
A jsme nazpět, stůl vypadá stále stejně, dvanáctá hodina se blíží a opravdový šéfredaktor nahrazuje záskok, tedy RADA proklamujícího jako záznamník, že Narsil přijede, ať vyčkají signálu.
JIRI je tedy tady a první lapálie s TM Dykovým harddiskem musí být promptně řešeny, dále se dostavují první lapálie s prodejem jedné kopie Power Up, které musí být také bezodkladně řešeny. Po nich následuje chvíle pauzy, kdy nám JIRI předvede opět další lapálie ohledně jeho nového harddisku. A poté se opět musí hrnout do nové vlny řešení problémů jiných lidí a jiných zájmů. Nevím co JIRI, ale já se docela dobře bavil. Dokonce i NED se bavil, zvláště poté, co zjistil, že by jeho Falconní verze přehrávače samplů nemusela tak docela fungovat :).
Moji následující hlavní činnosti se stalo rozdávání reklamních zápalek, no Hofmann to sice nebyl, ale i tak to vyznělo přece jen trochu proti společensky :). Bohužel, naše aktivita posléze začala slábnout. Hodně sil mě také stálo alespoň chvilkové zneškodnění Joyova počítače, tudíž, dá-li se to tak říci, byl jsem na pokraji sil a těšil se domů.
Než však odkráčí tento článek k neumětelům, rád bych zmínil, že jsem byl dokonce dotázán na programování, což mě překvapuje, protože ačkoliv jsem pár věcí udělal, není to zdaleka tak slavné, jako opravdové demoskupiny z Polska či jiných zemí. Dík za tento dotaz tedy patří třetímu osazenstvu našeho stolu a tím byli slovenští přátelé, kterým jsem kdysi posílal i nějaké texty přes I~net, ale na jejichž jméno si nemohu ani za boha vzpomenout.
Uvědomuji si, že mimo jiné jsem nezmínil Atari klub z Brna, RASTERa, kterého beztak znám jen od vidění, ale jelikož mi dal svolení na uvěřejnění obrazů z akce, měl bych ho uvést, dále pak Petra Jandíka a mnoho jiných. Otatně je to tak vždy, prostě si vyberete své oblíbence a o těch potom víte více než o ostatních, tudíž se omlouvám, ale tak už to chodí.
Takže odjíždíme s vědomím, že se možná setkáme už někdy v září v Brně, kdy by měl zdejší Atari klub také cosi pořádat, ale kdo ví.
Na cestu mi ještě Zdeněk Burian přibalil jednoho člověka na přespání, kterému snad nevadili mé lehce připálené kotlety na večeri a můj rychlý odchod do hospody. Jak jsem řekl, tak už to chodí......
Empty Head / Headache