V prvním z podzemních hangárů dal zvonek telefonu signál ke startu. Feldwebel, který rychle zapsal údaje o americkém náletu, odnesl v běhu papír s poznámkami Gollobovi, který seděl pod křídlem svého letadla.
O dvěstě metrů dál je už usazen v kabině svého Me 262 nadporučík Hans. Necítí se nijak skvěle a pozoruje svého velitele. Překáží mu speciální padák pro velké rychlosti s vrchlíkem sestaveným z pruhů umělého hedvábí a do stehna ho tlačí plochá duralová láhev na kyslík, která slouží jako pomoc v nouzi při seskocích z velké výšky. Je už příliš pozdě na to, aby ji uložil nějak pohodlněji.
Když Hans uviděl Golloba, jak rychle přelétl očima předanou zprávu a jak rychle navléká padák, pocítil, jak všechna dosavadní podvědomá úzkost mizí. Poprvé od rána se mu konečně napjaté nervy uvolňují.
Když nedávno přistával na letišti Lechfeld, byl sestřelen a zázrakem ho vyprostili nezraněného z trosek Me 262. Večer byl prožitým šokem tak vyřízený, že dlouho nemohl usnout. Když pak konečně usnul a spal spánkem plným divokých snů, o půlnoci ho podplukovník nemilosrdně vytáhl z teplíčka a bezpečí postele. Generál ho žádal, aby se k němu neprodleně dostavil. Tak se mu dostalo v té době již dost sporné cti, že byl vybrán na speciálni úkol.
Kolem jeho stroje se točí mechanici. Kontakty malého dvoutaktního motorku Riedel, kterým se roztáčí turbína, jsou zapnuty. Jeden z mechaniků zasune do otvoru pro sání vzduchu dlouhou železnou tyč, pak s ní prudce trhl a motorek se rozběhl.
Nepravidelné praskání dvoutaktu potvrzuje Hansovi, že se blíží delikátní okamžik. Jakmile motorek dosáhl čtyř tisíc otáček za minutu, spojka plynule zapíná těžký rotor. Lopatky turbíny vydávají zvuk sirény, který rychle stoupá do ječícího crescenda. Otevírá tedy kohouty pro přívod potroleje a okamžitě cítí zápach odpařeného paliva. Startovní magneta vrčí a jekot sirény se postupně mění na hluboký hukot, který uvádí Hansův organismus do nejvyšší pohotovosti k akci. Oddechl si - nedošlo k zpětnému prošlehnutí plamene a za křídly jeho stroje, který svítí novotou, vzniká pruh spálené země a hořící trávy, způsobený žhavým vichrem z tryskových motoruů JUMO 004 B.
V klidu opakuje celý postup i u levého motoru. Tlaky přívodu paliva ke vstřikovacím tryskám spalovacích komor se ustalují. Jemně seřizuje nastavení kužele na výstupu spalin z motorů a rychle pohlédne na letadla svých kamarádů, kteří, jak se zdá, spustili motory také bez problémů, na první pokus.
"To je zázrak," říká si Hans v duchu s dávkou hořkosti, "kdybychom u letky měli takhle dokonale připravené mašiny!"
V Lechfeldu se podařilo málokdy nastartovat dva Me 262 ze čtyř bez nějakých zádrhelů.
Gollobova dvěstěšedesátka se pohnula. Teď je čeká obtížné pojíždění.
Problém je v tom, že musí rolovat víc než kilometr po spojovacích cestách poškozených bombami. Tady, v těcho podmínkách, nepřichází v úvahu, že by se ke vzletové dráze nachali táhnout traktory jako obvykle, protože by v každé chvíli mohli být překvapeni a postřelováni skupinou spojeneckých stíhaček.
Hanse vedou mechanici, z nichž jeden drží tyč vidlice, nasazené na přední říditelné kolo podvozku, a pomáhá mu při manévrování. Roluje opatrně jemným přidáváním plynu a dává pozor, aby nepřekročil otáčky 5000 za minutu, které jsou povolené při pojíždění. Přijíždí k řadě spálených smrků, ze kterých ještě stoupá kouř. Občas zastavuje, aby mechanici mohli z cesty odhodit doutnající větve a různé trosky. Přestože má pilotní kabinu zavřenou a kyslíkovou masku nasazenou, zápach spáleného dřeva smíchaný s prachem spali petroleje je nepříjemně cítit.
Teploty turbín stoupají - 450 stupňů ve výfukovém kanálu, 550 ve výstupu kompresoru. Hanse to zneklidňuje. Motor se nesmí přehřát, aby bylo možné startovat na plný výkon a neriskovat přitom poškození rotoru turbíny.
Jen sám pánbůh ví, jak moc bude potřebovat každý kilogram tahu motorů, aby utrhl přetíženou mašinu ze země.
"Schnell, schnell, Jaguar!"
Gollobův hlas je naléhavý.
Konečně se Schwarm srovnal na konci dráhy.
Hans je tak soustředěn na palubní přístroje, že si nevšiml, že první dvě Rotten odstartovaly. Spustil sedačku do dolní polohy a zkontroloval zajištění částečně vzduchotěsné kabiny. Mechanici mu pomáhají najet do osy vzletové dráhy a opírají se o křídla.
Teď přichází ta chvíle osamění při startu.
Brzdy sešlápnuty, plynule přidává plyn a roztáčí turbíny až na osm tisíc otáček, spěchá, protože teplota už vystoupila na 600 stupňů, a pak povoluje brzdy.
Stíhačka se urychluje a ječivý hvizd, který bolestivě rozechvíval ušní bubínky, postupně s rostoucí rychlostí slábne.
Sto . . . dvě stě . . . dvě stě padesát . . . dvě stě devadesát kilometrů za hodinu!
Už urazil více než kilometr a půl dráhy a mašina nejeví žádné známky odlehčení. Kdykoli kola podvozku přejíždějí čerstvě zasypaný kráter, otřese celým drakem hrozná vibrace.
Jednu chvíli má pocit, že s těmi čtyřiceti osmi vodicími kolejemi a čtyřiceti osmi nebezpečnými raketami, zavěšenými pod křídly a kladoucími velký odpor, je start předem odsouzen k nezdaru.
Konec dráhy se blíží závratnou rychlostí. Budík ukazuje rychlost téměř tři sta a přesto, kdykoli pokouší mašinu potažením za knipl, aby se odlepila, ta jen zvedne čumák s přední nohou a žuchne dolů. S pocitem beznaděje strčil prstem do seřizování úhlu nastavení kýlové plochy výškovky a nárazy podvozku najednou zmizely.
Odlepil se. Teď zoufale manévruje křidélky, aby udržel stroj ve vodorovné poloze, a řeže to těsně nad korunami stromů. Očima upřeně sleduje čtyři stroje, letící před ním, zatahuje podvozek a pak i klapky.
Rychlost okamžitě vzrůstá - pět set padesát, šest set . . . sedm set - začína ostře stoupat.
Jsou v devíti tisících metrech a přes ledový chlad cítí Hans, jak mu pod vlněným prádlem stéká po těle pot. V bojové formaci v linii vedle sebe, s rozestupy po dvou stech metrech, klouže šest reaktivních stíhaček vzduchem rychlostí osm set kilometrů za hodinu podle pokynů řídícího střediska v Brémách, které je navádí na americké bombardovací svazy.
Při téhle rychlosti mohou být klidní, žádná nepřátelská stíhačka není schopná je překvapit nebo přepadnout. Napětí v Hansovi se uvolňuje, pozoruje letadla s obdivem. I poslední Me 262, která mají novou kamufláž ze skvrn okrové a olivově zelené barvy na šedivém pozadí, si zachovávají svou eleganci. Jemná šípová křídla posazená na dvou turbínách, trup trojúhlníkového průřezu s vysokou směrovkou, který kopíruje dokonalé tělo žraloka . . .
"Noch schneller, Jaguar!"
Dvanáct kondenzačních čar od proudových motorů se mírně zbarvilo do černa. Čára horizontu v čelním skle se posunula nad zaměřovač a ručička rychloměru se ustálila na hodnotě 870.
"Jaguar! Caruso 240 - alle nach links!"
Hlas Schwarmfuhrera ve sluchátkách zazněl doslova jak nečekaný výstřel a Hans sebou trhl. Nasadil hned levou zatáčku; Gollob a jeho Katschmarkt klesají pod něj. V tom okamžiku Hans spatřil nepřítele. Z jeho polohy se formace Létajících pevností nejeví jako plošný útvar lesklých bodů v sevřených řadách, jak se jeví lidem ze země. Vidí obrovský blok letadel roztažený po nebi až do nedohledna, kývající se pomalu zleva doprava a zpět, mezi tmavými chomáčky výbuchů 88 mm flaku. Všude kolem tancují čtverylku stíhači doprovodu.
Hans zapnul EZ 42 a v reflexním zařízení začíná gyroskop vrčet a tancovat. Pak zasunul nálož do mechanismu vystřelovacího sedadla - pro každý přípat . . .
Přikrčil ramena, levým palcem se lehce dotýká tlačítka pro opalování raket, umístěného na plynové páce, pravý ukazováček je na spoušti kanonů, pootočené do odjištěné polohy. Přitom Hans neustále pozoruje manévry Golloba. Celá šestka v řadě se vrhá na spodní část combat boxu, který je sestaven ze šedesáti čtyř Létajících pevností. Hans, který jen s vypětím sleduje vedoucího, kříží cestu letce Mustangů P 51, aniž by mohl vystřelit, a ti se rozlétají a odhazují přídavné nádrže. V zátačce, kterou udělal hodně naplocho a ve skluzu, málem přešel do pádu, a když stroj zase zvládl, octl se přímo v boxu Fortressů. Velké čtyřmotoráky s vlečkami kouře z ohňostroje soustředěné palby velkorážných kulometů se komíhají v jeho čelním skle a zdá se mu, že se mu vrhají vstříc, letí přímo proti němu, jako by se s ním měly srazit. Letí v jakémsi tunelu se spousty bombarďáků a svítících střel.
V divoké křivce jeho letu se mu náhodně jedna B 17 dostala do zaměřovače. Spustil palbu ze čtyž kanonů a odpálil salvu dvaceti raket. Jako šípy vystřelené z luku kloužou po vodících kolejnicích a sledují roj granátů, které míří k pestře pomalované směrovce Pevnosti. V mžiku se ocitá v mračnu hliníkových trosek . . . jedno křídlo bombarďáku hoří a ulomené padá v kormelcích, vrtule motorů se na něm ještě otáčejí . . . padá lidské tělo visící na pochodni hořícího padáku . . . vyhřezlý trup chrlí hustou bílou páru.
Hans roztáčí turbíny nadoraz, protože přímo před jeho očima mezi dvěma křídly zamazanými od oleje na spodku trupu po něm pálí dva kulomety střelecké věže. Rychlým potlačením se vyhnul srážce, vklouzl mezi další dva bombarďáky a třetí minul o centimetry. Ten se pomalu otáčí ve vývrtce a vypouští černý dým. Pak Hans stoupá svíčkou a prolétává smečkou doprovodných stíhaček, které nejsou schopné ho dohonit.
Protože Hansovi zbyla ještě munice, vrátil se k druhému útoku a k vlastnímu překvapení si uvědomuje, že to v něm vzbuzuje jakousi nechuť. Tentokrát voli za cíl horní část prvního boxu, kde letí Liberátory B 24. Dostává přesně do středu kříže krajní pravý stroj, nechává splynout malý bod průsečíku světlého kříže gyroskopického zaměřovače s lesklým trupem a dlouhou salvou se zbavuje posledních zásob střeliva. Se zaměřovačem EZ 42 není možné cíl minout a tak se Liberátor, zasažený několika raketami, doslova rozpadá na kusy.
Hans fascinovaně pozoruje bitvu a přitom se rychle vzdaluje z dostřelu soustředěné palby těžkých kulometů otočných věží, ale nevšiml si čtyř Mustangů, které na něj útočí téměř kolmo shora s motory na plný plyn. Jeho Me 262 se otřásá pod zásahy 12,5 mm střel a vzápětí mu prolétávají pod čumákem stříbrné P 51 s bílými hvězdami na křídlech. Hans provádí únik tak prudce, že sloty na nábřežných hraných křídel se s klapnutím vysunuly, aby udržely proudnice vzduchu na křídle, když se po divokém obratu začaly odtrhávat a tvořily za odtokovou hranou křídla víříví proudy tisíců ledových krystalků.
Byl nejvyšší čas vyrovnat prudký pád, ručička rychloměru překročila červenou čáru vyznačující 950 km/hod. a Messersmitt se dostal do ostrého vlnitého pohybu, který pilotem hází bez ohledu na pevně utažené popruhy od jedné stěny kabiny ke druhé. Hansovi se opatrnými zásahy do kormidel podařilo stabilizovat dráhu letu stíhačky až nějakých sto kilometrů od místa boje.
Hans se rychle orientuje podle řeky Wesery, pak vidí Steihudské jezero - za tři minuty bude na letišti. Sestupuje v mírném piké, snižuje výkon na šest tisíc pět set otáček, protože jeden motor se přehřívá. Zas jednou to přežil, ale tenhle pocit, včetně těch dvou vítěztví , ho nedokáže zbavit obav a stísněnosti. Tyhle sestřely v něm zanechávají hořkou příchuť porážky - budou to zřejmě jeho poslední - všechno, na čem vystavěl smysl svého života, se nezadržitelně hroutí . . .
Úryvek z knihy nejúspěšnějšího francouzkého stíhače Pierra Clostermanna Ohně v oblacích.