Nejprve si představte kostku. Tak, máte jí ?
A nyní si představujte dál:
Překrásná princezna Yolanda urazila bohyni Heru. Žárlíc na Yolandinu krásu,seslala Hera na princeznu prokletí. Pokud se Yolanda zamiluje do nějakého muže, zemře onen nešťastník během týdne strašlivou smrtí. Prokletí přestane působit pouze v případě,že si Yolanda zopakuje všechny úkoly, které splnil legendární Hercules.
Tváří v tvář pro ženu tak nesnesitelného faktu, jako je žít v osamění, pouští se Yolanda na cestu, vyzbrojena pouze dobrými radami od boha Hermese.
Ok, představili jste si to ? Tak to je úvodní příběh hry v kostce.
Mám rád hry od Steve Baka. Ale nemohu se zbavit dojmu, že tentokrát trochu "ulítl". Nevím čím to je, ale při zaslechnutí jména Yolanda se mi vybavují samé superlativy: šílenost, otřesnost, úchylnost, nesmysl...
Při koupi této hry jsem si zřejmě špatně vyložil podtitul "the ultimate challenge". Zcela evidentně se to má překládat jako "poslední úkol". Žádný další úkol již Yolandě bezpochyby nikdo nezadá. Mrtvoly úkoly neplní...
Pokračujme v představování. Představte si hrací pole o velikosti jedné obrazovky. V něm postavičku téměř nahé princezny, ovšem o velikosti několika málo pixelů, takže podrobnosti zanikají. Přidejte tam několik plošinek, jedny dveře a hodně ohnivých koulí, řítících se balvanů a smrtících nestvůr.
Úkolem je pouze dojít s onou postavičkou k oněm dveřím. A tady můžete klidně přestat trápit svoji představivost. Úsilí, které totiž budete muset vynaložit na tuto jednoduchou akci je nepředstavitelné.
Už zpočátku vás jistě zarazí, že na první pohled není možné dveří dosáhnout. V tom to celé vězí - některé plošinky jsou neviditelné a objeví se teprve když na ně skočíte. Jiné jsou zase vidět velmi dobře, ovšem ve chvíli, kdy na ně skočíte se propadnou, nebo z nich vyšlehnou plameny.
Pochopitelně není možné odhadnout, co která plošinka dělá, musí se to vyzkoušet. K tomu je tu ještě něco jako časové omezení - hned na startu je nutné vyhledat rychle nějakou bezpečnou plošinku, protože na těch startovních během pár vteřin vyrazí plameny. Pokud se vám pak v levelu nedaří a zůstanete tam příliš dlouho, vyrazí plameny úplně na všech plošinkách.
Aby byl chaos ještě větší, nejdou jednotlivé herní obrazovky za sebou, ale při každé hře se náhodně prohodí.
Životů není (narozdíl od herních obrazovek) mnoho, ani když zvolíte nejlehčí ze tří obtížností. Yolanda nemá žádnou energii - každá vaše chybička, mikrovteřinové zaváhání, nebo jen neznalost terénu vám okamžitě ubere celý život a obrazovka se spustí od začátku.
Absurdnější hru jsem už dlouho nehrál. To snad i Rick Dangerous, který je mimochodem námětově dost podobný, je hratelnější.
Grafika je pěkná, ale časem poměrně fádní. Hezká je animace potvůrek - jsou tu různí krabíci, ptáci, pavouci, Yolanda a všichni jsou rozpohybováni opravdu jemně.
Hudbu obstarává Yamaha a moc se mi nelíbí.
Co naplat, Yolandu bych nedoporučil ani těm nejtvrdším pařanům. Pokud si totiž po deseti minutách hraní nezačnou představovat kostku, je to tím, že si představují, jak někoho zkopou do kuličky.
JIRI
Jediné, co mě na Yolandě trochu potěšilo je možnost cheatování. Nahrajte hru. Stiskněte fire a v obrazovce s textem napište na klávesnici slovo "GUPPY". Pomocí klávesy SPACE je pak možné přeskakovat levely, F5 zapne neomezený počet životů a F10 zapne duhování pozadí.
Fungují i další klávesy, ale jejich přesná funkce mi není známa.