Tennis Cup je hra francouzské firmy Loriciel. Jak už samotný název napovídá, půjde tentokrát o tenis.
Po chvilce natahování z diskety se na obrazovce proběhne puma, která je výsostným znakem zmiňované firmy, a posléze se spustí hudba prokládaná nejrůznějšími zvuky, které můžete zaslechnout na tenisovém kurtu. Sténání, údery raketou, jásot diváků atd. Celé to působí velmi zajímavě.
Stiskem FIRE přecházíme k vlastnímu menu hry. Zde připisuji této hře první mínus - menu je ve francouzštině. Naštěstí je dost srozumitelné a dá se jím úspěšně promačkat.
Na výběr jsou standartní volby jako například hra jednoho nebo dvou hráčů, turnaj, trénink, Davis Cup atd. Můžete hrát samozřejmě jak dvouhru, tak i čtyřhru. Po zvolení turnaje proběhne krátká sekvence, kde se před zraky diváků představí oba hráči a pozdraví se stiskem ruky. Po zápase bude jeden z nich na stejném místě skákat radostí. Pokud byste reprezentovali vaši zemi v Davis Cupu, tak vám navíc zahrají úryvek ze státní hymny.
Poté se již nahrává samotná hra a za pár okamžiků se objeví tenisový kurt. Obrazovka je nezvykle rozdělena vodorovnou čarou na dvě poloviny. Každý tedy vidí svého hráče zezadu, což skýtá řadu výhod a nevýhod.
Nejprve k výhodám - nemůžete si poplést hráče při střídání stran, protože pořád hrajete na vaší polovině obrazovky. Při tenisech, kde vidíte celý kurt měl vždy hráč na vzdálenějším konci nevýhodu, což se tady stát nemůže.
Nevýhody - Polovina obrazovky je pro dokonalý rozhled dost málo. Zpočátku budete mít určitě problémy s odhadem vzdálenosti. Zvláště hra na síti je hotovou sebevraždou.
Co se týče grafiky, tak tady se nedá skoro nic vytknout. Taky animace hráče je dosti věrohodná, líbí se mi například, že hráč který přijímá podání se nervózně pohupuje u základní čáry a očekává kterým směrem příjde úder.
Horší už to ale je s reakcí tenisty. Ta je mírně řečeno pomalá. Při hře u základní čáry vám to ani tak nevadí, jelikož je dost času a míček letí dlouho, ale v okamžiku, kdy přejdete na síť, tak se vám většinou nepodaří stihnout více jak dva údery. S tím souvisí i přesun po kurtu tenista běhá na můj vkus příliš pomalu.
Když spojíme tyto dvě negativní vlastnosti do sebe, tak skončíme u dlouhých výměn od základní čáry a čekáním na chybu soupeře (a ten se většinou nemýlí).
Abych nemluvil jen o záporných vlastnostech hry, tak musím vyzdvihnout alespoň jednu věc a tou je zvuk. Celý průběh zápasu je komentován rozhodčím, který hovoří tak perfektní a srozumitelnou angličtinou, kterou jsem ještě v žádné hře neslyšel.
Když k tomuto perfektnímu zvuku přidám úvodní skladbu a hymny před mezistátními zápasy, tak zvuk je tou nejsilněší stránkou hry.
Takže nezbývá než abyste sami vyzkoušeli Tennis Cup a věřte, že se nudit nebudete, zvláště při tréninku na silnější soupeře, protože bez něj nemáte šanci.