PŕÍBĚH O HŕE SKRULL
PROLOG
Budu vám vyprávět jeden příběh, příběh o hře Skrull. Je to dlouhý a smutný příběh. A pokud nejste, jak říká Empty Head "gameři" (zajímavý klon slova "lamer"), nemá zřejmě smysl, abyste ho četli...
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Někdy v roce 1987 vydala anglická firma Psygnosis hru s názvem Barbarian. Byl to opět jeden z předělů vývoje počítačových her, protože se jednalo o první 2D chodičku s postavičkou, která se ovládala pomocí myši a ikon. Ve své době vzbudila hra slušný ohlas, i když byla naprosto nehratelná.
V roce 1988 se francouzská firmička 16:32 edition rozhodla, že z uhasínající slávy Barbariana vyrazí ještě nějaký ten peníz. Vznikla tak hra Skrull, která se prvnímu Barbarianovi podobá jako vejce vejci.
Protože krekování her bylo tehdy v módě, netrvalo dlouho a světlo světa spatřila verze od krekerské "firmy" Blade Runners, která se ovšem mě dostala do ruky až kolem roku 1993/94, přesně se už bohužel nepamatuji.
DĚJSTVÍ DRUHÉ
Pokusil jsem se tehdy spustit hru na svém 1040STE s 4MB RAM, TOS 1.6 a obdržel dvě "bomby". Neklamný důkaz, že něčemu vadí rozšířená paměť. Pomocí resetu odolnému ramdisku jsem tedy snížil obsah paměti na 2MB a pustil se do boje.
Kdo jste někdy Skrulla hrál, víte, že to není procházka růžovým sadem. Ovládání zlobí, je pomalé a vaše kliknutí na ikonu je mnohdy zcela ignorováno. Hratelnost je nízká, pořád někam padáte, každý si do vás sekne a celé to ještě máte zkomplikováno tím, že v pěti ze šesti spuštění hry odmítne fungovat ukazatel energie - je tam místo něj jen prázdné pole.
Asi tak po dvou dnech tvrdé pařby jsem se konečně trochu zorientoval a zjistil jak ve hře přežít. Za každého zabitého nepřítele vám totiž přibude ždibec energie. V některých obrazovkách se nepřátelé rodí, takže stačí jen obrazovku opustit, vrátit se tam zpět a zabíjet toho samého nepřítele tak dlouho, až energie vyběhne na maximum. Také jsem nalezl dvě fontány, ze kterých se dalo pít. Jedna zdraví ubírala, druhá přidávala. Příjemné bylo, že čerpání zdraví z fontány nebylo ničím omezeno.
Dále se tu v jedné z obrazovek nacházela kolonie hub, z nichž některé také přidávaly energii, ale museli jste si zjistit jaké. Nové houby se "narodily" opět při pouhém opuštění obrazovky, ale vzhledem k tomu, že energie přidaná za jednu houbu nebyla nijak vysoká, nevyplatilo se je ani sbírat.
Posledním fenoménem byly tvz. "keříky". Nad jejich funkcí mi zůstával rozum stát. Při prvním pokusu sníst plod keříku vám energie přibyla, při druhém ubyla. Tak to fungovalo beze změny u kteréhokoliv keříku ve hře - přidá, ubere, přidá, ubere. Rozhodl jsem se je ignorovat.
Díky systému neomezeného čerpání zdraví jsem brzo došel do kamenné svatyně s koulí na stěně. Seknu do ní - koule zmizí, ale nic se neděje. Pokusím se tedy z místnosti odejít. A hle - program se "kousnul". Stále je vidět obraz svatyně, ale postavička zmizela a nefunguje ovládání.
Stiskl jsem tedy reset a vyrazil na návštěvu svého přítele BEA. Zapojili jsme jeho mašinu (MEGA ST, TOS 1.4, 1 MB paměti, tehdy ještě bez turbokarty a jiných vymyšleností :-) a já znovu došel do místnosti s koulí, seknul do ní a obdržel naprosto stejný výsledek. Poučen již z několika jiných her, jsem proklel všechny nesvědomité krekery až do sedmého kolena a vyrazil k domovu. BEA se za mnou smutně koukal - sám se totiž pokoušel tu hru hrát a docela se mu líbila.
DĚJSTVÍ TŕETÍ
Asi tak rok nato, vyrazil BEA autobusem do německa na bombastickou Atari akci jménem PROTOS. Zpátky mi mimo jiné přivezl i malou krabičku s mohutným nápisem "Skrull". Nedalo mu to a koupil originální verzi, abysme konečně viděli konec.
Už při spouštění hry jsem měl jakési divné tušení - ovládací ikony totiž najely na startu hry do obrazovky jiným způsobem. Zatímco u krekované verze najížděly do obrazu po celých lištách, v té originální pouze jednotlivě.
Po chvíli hraní už jsem měl před očima temno. Desítky změn se na mě vyvalily z obrazovky a totálně mě zdeptaly.
Změny byly ve všem: v grafice (plody na keřících mají jinou barvu), v nástrahách (např. v jedné místnosti je o jeden pár bodců vyjíždějících ze země víc), ve stavbě hry (v jedné části bludiště chybí celé dvě obrazovky !), v ovládání (přibyla možnost ovládat postavičku klávesnicí), ale hlavně - v hratelnosti.
Zasáhnout mečem jakéhokoliv nepřítele se stalo téměř nemožné. Tam, kde jste byli zvyklí prostě jen seknout a nepřítel zmizel, musíte přesně na pixel provést výpad a i tak to program v 50% případů neuzná jako zásah.
Možnost dobírání energie odpadla. Ždibec energie přibude pouze při prvním zabití nepřítele, pak ho můžete zabíjet až do aleluja a nic (znovu upozorňuji, že on se vlastně ani zabíjet nedá - každý druhý sek je neúspěšný).
Kašna přidávající zdraví sice někdy zdraví přidá, ale jen málo a pouze jednorázově. Spíš vám zdraví ubere. Funkce kašny druhé - té co energii ubírá, ovšem zůstala zachována.
Zbývaly tedy jen houby, ale nabírat energii u nich - to je na hodiny.
Poslední věcí, kterou přetekl můj pohár trpělivosti byly předměty. Zjistil jsem, že nejsou vždycky na svých místech. Zpočátku jsem si myslel, že jsou náhodně generovány, ale chyba lávky ! Hra na mě zkoušela tři různé druhy polohy předmětů (vždy na každé nové spuštění hry) ,z nichž dva znemožňovaly dojetí hry až ke kouli !!
Vzdal jsem to. Hra putovala do knihovny k ostatním originálkám s tím, že už tam taky zůstane.
Možná od té doby se datuje má bytostná nechuť k různým verzím her.
Protože každá s těhle dvou verzí má něco lepšího a něco horšího, skutečně nemám do dneška tušení, která mohla být vydaná jako první. Označeny nejsou. Snad je novější ta originální - běží totiž i na 4MB paměti bez ramdisku.
Ale odbočili jsme - příběh ještě nekončí.
DĚJSTVVÍ ČTVRTÉ, SNAD POSLEDNÍ
Asi před třemi měsíci mi GEORGE, jeden z kmenových redaktorů Narsilu, poslal recenzi na hru Skrull. Četli jste ji v minulém čísle.
ŕekl jsem si: "Ejhle! Další šílenec mého typu!" a zkusil nenápadně vyzvědět, jak je na tom s koulí. Tedy s tou ve svatyni, pochopitelně.
Ukázalo se, že stejně jako já. Poslal jsem mu proto kopii naší originálky (GEORGE měl, jako já původně, pouze krekovanou verzi).
GEORGE na rozdíl ode mě zatnul zuby a vytrval. Díky tomu se mu podařil husarský kousek. Přišel na to, že část energie získaná z keříků, o kousek převyšuje část energie, která se při druhém použití keříku ztrácí. Stačí tedy použít keřík, odejít z obrazovky kde se nachází, ihned se vrátit, znovu použít keřík a opakovat to tak dlouho, až se energie doplní na maximum. Není to zrovna rychlé, ale je to stále výrazně rychlejší, než při sběru hub.
Díky tomuto triku, který funguje v obou verzích, došel GEORGE až ke kouli, sekl do ní, ta se rozletěla na střepy, obloha v pozadí zmodrala a objevil se nápis "game over".
Skutečně náročné zakončení hry, že?
Rozmýšlel jsem se, ale nakonec mi to přece jen nedalo. Spustil jsem originálního Skrulla a vyrazil se na ten konec podívat.
Opět jen díky keříkům (ta hra je prostě nehratelná !) dorazím do svatyně. Seknu do koule - ale vida, vida: postavička i koule zmizí, hra se "kousne".
Zkusil jsem to s trochu odlišnými postupy ještě třikrát - vždy s absolutně stejným výsledkem. Načež jsem krekery z Blade Runners poprosil o odpuštění, i všechny jejich potomky do sedmého kolena.
Když se mi odprošení zdálo dostatečné, proklel jsem programátory Skrulla do kolena dvanáctého.
Byl jsem opravdu hodně naštvaný a začal experimentovat. Při sedmém pokusu jsem nastavil velikost paměti na 500 KB a zkusil krekovanou verzi - a byl to konečně úspěch ! Seknu do koule, střepy létají, obloha modrá, říkám si: "Nestálo to za to"...
A protože mi to nedalo, vezmu originální verzi, nastavím 500 KB RAM, dojdu ke kouli - a opět zhroucení programu !!
Zcela zdeptán jsem ještě zkusil opakovat předchozí úspěšný pokus. Všechno jsem udělal úplně stejně jako minule. No a výsledek ? Opravdu to musím říkat ? Naprosté fiasko !
EPILOG
Takže malá rekapitulace: přibližně čtyřicetkrát jsem během let dojel Skrulla až do konce a přibližně polovina spuštění byla provedena z originální diskety. Z toho pouze jednou jedinkrát jsem viděl koncové demo (pokud se tomu tak dá vůbec říkat).
Smutný příběh končí. Lze si z něj vzít nějaké poučení ?
Asi ne. Možná jen, že není všechno zlato co se třpytí a že i když vyhodíte tvrdý peníz za originální hru, nemusíte získat kvalitní produkt, jak se vám někteří lidé v dnešní době snaží namluvit.
Také je zřejmé, že psaní návodů může být ošemetná věc. Sepíšete návod v dobré vůli, že jste popsali úplně všechno, ale člověk, který se pak podle návodu pokusí hrát, zjistí že v jeho verzi hry je všechno jinak.
Návod na Skrulla jsme dali dohromady s GEORGEM a najdete ho v tomto čísle. Nevím ovšem, zda má vůbec smysl. Co když existuje dalších šest zcela odlišných verzí ?
Pokud vás ještě zajímá mé osobní ohodnocení hry Skrull, tak tady je: je to nesmyslný paskvil, jehož hraním se pouze marní čas. Hodnocení je 0% protože do mínusu to nejde...
JIRI
Po uzávěrce článku jsem měl ještě možnost zkusit hru na 1040STFM, TOS 1.2, 1 MB RAM. Opět se to bourá, a to i s pamětí simulovanou na 500 KB. Pokud by měl někdo chuť testnout si hru na svém vlastním počítači, napište mi do redakce. Zdarma vám poskytnu kopii té originálky. Ať se jdou autoři třeba bodnout...