Zima daleko, zimním sportům navíc vůbec neholduji, tak mě napadlo, proč si nepořídit pro svého Jaguára něco právě z této oblasti :). A jelikož pro něj existuje pro každý typ hry jeden maximálně dva exempláře, byla volba vcelku jasná, tj. Val d'Isére Skiing and Snowboarding to jistí.
Celé dílko se dá v podstatě rozdělit na dvě části, klasickou, tedy lyžování a nebo, zvláště dnes, ultra moderní, Snowboarding. Musím se přiznat, že já zvolil téměř pokaždé Snowboarding, domnívaje se, že díky tomu budu hnedle vypadat před všemi vrstevníky, zdravím domov důchodců v Nových Hvězdlicích a Vyškově :), mnohem víc cool.
Ať už se hráč rozhodne pro cokoliv, objeví se na jakémsi kopci, odpočítají ho a začne jízda dolů. Cestu, která na každého čeká, můžeme z větší části označit jako dosti drsnou, různé stromy, barely, rolby, snežné skůtry a naprosto nezodpovědní lyžaři, ti všichni jsou rozestavěni především kolem samotné tratě, tudíž několikerá fraktura různých končetin je pravděpodobně nevyhnutelná. Naštěstí, terminátor, kterého ovládáme, se ihned po pádu dá zase do kupy, neváhá a sebejistě pokračuje v sebevražedné jízdě. Má-li štěstí, dojede do cíle ve slušném čase a jeho umístění bude zapsáno mezi nejvíce cool hráče všech cool dob ;).
Teď však přece jen trochu vážněji, volit se dá mimo jiné i počet hráčů, typ tratě a hry. ŕekneme-li to jednou větou, je to asi takhle, 1 nebo 2, sjezd, giant, slalom, volná jízda, trénink a soutěž.
Rozdíl mezi tratěmi spočívá samozřejmě v počtu branek, kterými musí závodník projet. Co se týče freeride, tak tam se jezdí kromě času také na check-pointy, tudíž úkolem jízdy je prostě sjet celou sjezdovku až dolů do stanoveného limitu na každé kontrole. Compete mód zase podporuje soutěživost, díky čemuž se konci každého závodu dozvíte umístění mezi osmičkou nejlepších. Dojede-li váš terminátor až dolů, přesunete se na další, ještě obtížnější trať.
Volba počtu hráčů má však přece jen jednu chybku, ačkoliv Jaguár dovoluje standardně připojit dva joypady, tato hra podporuje pouze jeden, takže vás čeká příjemná čendžovaná s vašim protivníkem. Možná se jedná ze strany autorů o jakousi nahrážku podlých triků, kdo říká, že musíte joypad pokaždé předat, ostatně vytáhnout šňůru v nejnevhodnější chvíli také není zrovna špatný nápad.
Obraťme tedy list a skoukněme hratelnost toho všeho, tady nelze Virtual Studiu, potažmo Atari upřít v žádném případě snahu, ačkoliv téma je víceméně ohrané a nápaditost nemůže být o mnoho větší než u lyžaře pro Atari 800, tak naprosto šílené sjíždění kopce v rychlosti 90 mil v hodině provedené v pseudo 3D perspektivě opravdu dosahuje kýženého efektu a bezpečně zahání epileptiky a lidi se zpomalenými reakcemi od obrazovek. My ostatní se můžeme radovat, jak jsme těm starším ty počítačové hry opět znechutili :).
Grafika vypovídá o tom, jak ideálně si zimní atmosféru autoři představovali a především jak pěkně se lidé ve Val d'.... oblékali v roce 1994. Jinak se k ní nedá ani nic namítat, ale více méně ani nic chválit. No snad by se dal pochválit titulek, který tak trochu ukazuje, že ani free style napisů nemusí být až tak špatný.
Zvuk ani hudba nezklamou patrně nikoho, bohužel, opět se pohybují možná až v příliš konvenční rovině. Tady nezbýva, než říci, bohužel, demo skupiny více méně zmizeli a autoři her pro konzole, ale i počítače jsou rekrutování z absoloventů vysokých škol a univerzit, tudíž jediné co jím z tvurčí invence zbylo je vytvoření intergrálu na výpočet plochy javorového listu.
Ačkoliv v jednotlivých pasážích jsem Val d'..... přece jen mírně zkritizoval, musím na závěr opravdu říci, že se jedná o výborný kus softu a pro nadšené majitele hry Whipper-Snapper's Race patrně i o nutného pokračovatele jejich ságy o lyžování. Takže všichni vzhůru na kopec a dem si namlátit držky :))).
Děd