Pokud už delší dobu pobýváte u strojů Atari, měli byste vědět, kdo je to Jeff Minter. Jedná se totiž patrně o jednoho z nejtalentovanějších programátorů pracujících nějakým způsobem přímo, pro dnes již mrtvé, Atari. Těžko říct, jak se Jeff dostal až do firmy, ale co si vzpomínám už v roce 1984 vypustil pro osmistovku hru The Revenge of Mutant Camels. Pro mě osobně toto dílko sice neznamenalo vůbec žádný převrat, ale přinejmenším udivilo svým tématem. Jakási raketka musela pálit proti zmutovaným velbloudům a tak je ničit.
O mnoho později se Jeff podílel na vypuštění CD mechaniky pro Jaguára tím, že naprogramoval celý systém Virtual Light Machine na který je snad až dodnes náležitě hrdý. Pokud se dnes podíváte na Jeffovu YaK's Zoo stránku, dozvíte se ale, že se podílel mimo jiné nějakým způsobem na konverzích jeho hry Tempest 2000 pro Playstationy, přesídlil do Anglie, hraje hry na N64, pije pivo a pracuje na čemsi novém a naprosto dokonalém.
Avšak mezi rokem 1984 a 1993 naprogramoval Jeff ještě jedno stěžejní dílko. Ano, mluvím o Llamazap, hře, jejíž nejpropracovanější verze byla vypuštěna prakticky současně s Falconem a měla mu pořádně pomoci při uvedení na trh. Bohužel, marketing firmy Atari to, jako vždy, znemožnil a genialita Jeffa Mintera musela být odhalena právě až u Jaguára. O tom, že Llamazap (tuším, že existuje někde nějaká verze i pro Atari ST/TT), není až tak marná hra, se pokusím nyní rozepsat.
Ačkoliv je to v našich krajích nezvyklé, tentokrát přece jen budeme muset začít čtením manuálu. Proč? Protože při spouštění musíte zapsat slovo, které je na určité straně, v určitém odstavci a řádku. Poslední perličkou je, že musíte počítat i slova v již dříve zmíněném řádku, např. hledání sedmnáctého se stává opravdovým zážitkem. Musím přiznat, že zpočátku mě hra několikrát vyhodila ještě před tím, než bych cokoliv stačil zapsat, po čase se však vyhledávání stane rutinou a nikoho nezaskočí ani 3. strana, 10. odstavec, 8. řádek a 15. slovo :).
Když ochranou úspěšně projdeme, ocitneme se v samotné hře a dychtivě začneme hrát. Ale ouha, hru lze ovládat pouze joypadem, jednalo se tehdy o zjevnou podporu zboží od firmy Atari, navíc po minutě hra končí povětšinou neúspěchem, tedy zničením všech tvých raket. Nedá se nic dělat, opět je nutné vzít manuál a pořádně všechno prostudovat.
Scénář (intro)
Počátkem 21. století vědci konečně vzdali zbytečnou snahu a přestali vytvářet nové mechanické roboty obsahující spousty elektrických čidel, jejichž vývoj prakticky nezaznamenával žádný, dostatečně rychlý, pokrok. Věda obrátila o 180 stupňů a začala raději mnohem více pracovat na genetické proměnně zvířat, kterých žilo všude kolem dost. Ta byla 'vylepšena' takovým způsobem, aby vzrostla jejich odolnost, inteligence, ničivá síla, ale viditelně také velikost. Vše vycházelo přesně dle plánů obyvatelstva země. Naneštěstí jednoho dne přiletěli na zem mimozemšťané, technologii ukradli a nyní, na počátku 14. tisiciletí, ji použili proti lidem samotným.
Jak to hrát?
Každá úroveň má svůj úkol, bez jeho dukladného prostudování nemá žádný hráč šanci, přestože způsobů, jak cíle dosáhnout je mnoho. Pokaždé totiž můžete bezmyšlenkovitě vyvražďovat vše co potkáte a máte-li velikou dávku štěstí a ďábelský postřeh, do cíle se také probijete. Druhou možnost nabízí manuál, kde vždy před začátkem každé mise pečlivě pročtete přesný postup, jak bojovat. Poté, po přemístění do úrovně, musíte obezřetně sledovat na radaru, ale i herní obrazovce, neblíží-li se nějaké nebezpečí, které následově vychytrale odpálíte.
Např. Já velmi dlouho krachoval na první úrovni, protože jsem se neustále snažil zničit nepřátelské zmutované velbloudy, podobně jako na Atari 800, tedy zezadu. Jedinou realistickou šancí však bylo, pálit jim těsně pod hlavu, tedy na krk a samozřejmě zepředu.
Ovládání
V Llamazap bych ho nazval malou alchymií, v podstatě si nic nezadá ze simulátory, ačkoliv se jedná o střílečku :). Samozřejmě se naprosto klasicky ovládají pohyby a střelba. Navíc zde existuje tlačítko pro urychlení pohybu. Aby však vše už zpočátku nevypadalo jednodušše, při nepřetržité střelbě se raketa neotáčí, ale logicky zůstává ve stejném směru, tudíž lze vlastně jezdit i pozpátku.
Jelikož joypad má navíc ještě 12 kláves, umístil na ně Jeff přepínání tří různých lodí, každá střílí trochu jinak, dále používání speciálních zbraní, přidávání a zpomalování rychlosti při akcelerované jízdě, a nakonec štíty, zvyšování palebné síly nebo insurance, tedy pojistku, kdy všechny nasbírané bojové vymoženosti zůstanou i po zničení lodě. Samozřejmě, žádná z možností není zadarmo a například zesilování palebné síly má snad 15 úrovní ;).
Zcela po právu tedy bylo do hry přidán treninkový mód, kde se lze loď pořádně naučit ovládat.
Hratelnost lze momentálně jen těžko soudit, protože prozatím tuhnu ve třetím levelu. Navíc bude asi hodně záležet na tom, jak správně hráč pochopí pokyny, které jsou opravdovým řešením jednotlivých úrovní. Každopádně bych Llamazap v žádném případě nedoporučoval začátečníkům, je mezi Ataristy někdo takový ;), ale spíš těm odrostlějším joypadystům :).
Zvuky a hudba jako vždy u Jeffa Mintera překvapí nejen svoji čístotou, ale především totální úletovostí, těžko říct, jestli lze všechny ty zvuky pokaždé prohlásit za hudbu, ale pokud bude v roce 2030 nějaká populární hudba, asi takhle bych si ji představoval. Jedním slovem prostě 'Zajímavé' a svým způsobem dokonalé.
Grafika, tak tady bych se mohl zastavit na dlouhu a stejně bych neskončil. Už úvodním screenu uvidíte velblouda s tvrdě futuristickými brýlemi, helmou pro Yaky (tak nějak jim Jeff říká :) a automatickou puškou. Ve hře se přeci jen drobnosti ztrácí, ale zmutování velbloudi, zabijácké ovce a kozli chodící na dvou nohách, mluví, kromě obvyklých vesmírných plavidel, opravdu sami za sebe. Ačkoliv je to trochu překvapivé, má hra i několik grafických chyb, patrně se ale jedná o to, že ve Falconech, zvláště mém, byly později dělány určité hardwarové změny a Jeff, jako programátor konzolí, se domníval, že vše zůstává stále ve stejných frekvencích a načasováních. Možná je na vinně i samotná Atari Corp., protože první prototypy Falconů nelze zcela zajisté srovnávat s těmi pozdějšími. Ať už je to jakkoliv, občas se na VGA, ale i RGB objeví nějaké problémy se synchronizací a na chvíli vidím jakýsi podivný tečkovaný pruh.
Poslední věc, která stojí ohledné grafiky za zmínku je celá řada demo efektů objevujících se v meziobrazovkách, jakoby se Jeff připravoval na své zázraky, které později provedl na Jaguárech.
Ačkoliv Llamazap nedosáhl zdaleka takového ohlasu jako VLM, Defender 2000 či Tempest 2000, jedná se o něco opravdu výjimečného a i kdyby už nikdo nic pořádného pro Falcony neudělal, stála jeho výroby za to. Protože pochybuji o tom, že někdy dal někdy někdo tolik tvůrčí invence do podobně bláznivého námětu.
Děd