Prostějov 1998
Jaký že byl ten letošní Prostějov? Kdybych řekl, že dokonalý, lhal bych, kdybych řekl nic moc, zase bych kecal. Prostě byl, a byl takový jako každý rok, tedy stálo za to tam jet a přesvědčit se na vlastní oči, jakže to s Atari uživateli v České, ale i Slovenské Republice vypadá.
Opět přicestovali všichni největší drtiči, jako bratři Křivánkové z Plzně, Joy a Fufin ze Zlína, nebo např. Zdeněk Valter odkudsi ze severu. Samozřejmě bych neměl opomenout ani Jay Software z nedalekého Olomouce, nebo jednoho ze spolupořadatelů Zdeňka Buriana z Prostějova. Abych ale jen nejmenoval, podívám se spíš na to, co mně nějakým způsobem zaujalo. I když to nebude zdaleka ucelený výčet všeho, co by za zmínku stálo, doufám, že se mi podaří alespoň zčásti vyjevit, jak to celé vypadalo.
Takže akce začínala jako obvykle kolem 9 hodiny, my s NEDem však z Brna vyjížděli v jakýchsi zbytečně brzkých hodinách, tudíž se nám podařilo pořádně si prohlédnout prostějovské náměstí a počátek jakési akce pro děti s ekologickým podtextem: 'Namalujte vodní zvíře'. Během této příjemně prožité hodiny a půl jsem několikrát NEDovi vyčetl, že to byla naprostá blbost odjíždět tak brzo, pro vysvětelní, předcházející noc jsem trávil na svém oblíbeném místě a nebylo mi díky společenské unavenosti zrovna nejlépe. Dialog však nakonec ustal, NED přišel o všechny své vlasy, prostě mu spadla paruka, která omylem skončila v kanále :), a my se mohli vydat vstříc restauraci Haná.
Přesuňme se tedy opět k deváté hodině ranní a vejděme dovnitř, spousta drtičů už byla na svých místech, zahřívala stroje, koukala, co kdo dělá a doufala, že cesta dobře dopadla, tudíž harddisk i všechna data na něm budou v pořádku. Z pohledu nezaujatého čumila působili nejklasičtěji uživatelé Atari 800, kteří valnou většinu dne kopírovali téměř vše co jim přišlo pod ruku. Už méně nápadně působili již dříve zmínění uživatelé Falconů, kteří sice prováděli naprosto totéž, ale s tím rozdílem, že si předávali svá čerstvě vypálená CD, nebo tajnůstkářsky půjčovala a kopírovala svá EZ média, tudíž zatímco celý den kopírující osmistovkař završil svoji denní dávku na takových 2-5 MB, pohybovali se nekteří Falconisté s přehledem ve stovkách. Každopádně, až na tuto drobnost nebyl mezi Atari nadšenci vlastně žádný rozdíl.
Samozřejmě téměř všichni aktivní uživatelé patří i mezi velmi plodné autory, tudíž Joy opět předváděl nejnovější verze všech svých softů, Fufin se zmiňoval o další spoustě hypertextů, Jay software probíral už nevím co a brněnský Atari klub se snažil prodat svůj Zpravodaj. Samozřejmě jsem tam byl i já s Narsily a pár originálními hrami.
Co se týče redakce Narsilu, tak se jednalo o nejlépe obsazenou akci kromě Narsil Party, byli zde vyjma mě slovy tři redaktoři, jeden z nich zde byl dokonce zcela po zásluze po zdlouhavém výběrovém řízení a znalostních testech v oboru počítačové hry, pasován na nového šéfredaktora tohoto pochybného datového plátku.
Pro úplnost doplním tedy i jména RADO, TMDYK a JIRI, pokud si stále nevzpomínáte, tak byste se měli podívat do Credits z posledních dvou let a pořádně se nad sebou zamyslet :).
Konverzace mezi mnou a redaktory byla víceméně neplodná, avšak i přesto jsme se dobrali přece jen nějakého závěru, který si dnes už díky jistému časovému odstupu a tehdejšímu odpočinkovému vyústění dne, jaksi nepamatuji.
Na Prostějovské akci se po dlouhé době objevilo i JRC se zakladajícím členem, vynálezcem Turba 2000 a i bývalým hackerem, Jiřím Richterem. Ten zde prováděl totální výprodej naprosto všeho co se značkou Atari souvisí. Asi sám tušil, že se jedná o jednu z posledních šancí, kdy by se mohlo něco podobného povést a nutno říci, že vše vyšlo JRC téměř tak, jak předpokládali. Děkovat za to mohou především závěrečné obchodní politice, kdy stálo např. Atari 800 pouhých 300,- Kč a Falcon snad prý dokonce chvíli i 6000,- Kč.
Jen tak pro příklad uvedu dialog, kdy jsem si kupoval hru Llamazap pro Falcon.
Já:'Kolik stojí prosím vás tato hra?'
Prodavající:'Jirko, kolik stojí tady tato hra, cenovka tam není.'
JR:'To je jen hra, 50 korun'
Já:'Tak bych si ji koupil.'
A podobným způsobem vše probíhalo celý den, nakonec jsem tam utratil víc, než se mi podařilo prodat a sekundárně se tak později, po zničení mého řadiče od disketové mechaniky u Falcona, uvedl do druhotné, no spíš primární :), finanční tísně.
Den však ubíhal, zboží i peněz ubývalo a v Prostějově se objevila i poměrně početná slovenská enkláva, která nám opět ukázala, že jestli někdo umí na Falconech skládat hudbu, tak jsou to lidé na Slovensku, ne u nás. Navíc nadšenectví pro Atari 800 je tam stejně tak silné jako u nás, tudíž byla k vidění celá spousta autorů tvořících pro tyto stroje nejen dema a hry, ale i hardware. Bohužel jsem se zapomněl zeptat jaký.
Ze Slovenska přijel i Lubo Roba, jediný vydavatel čehosi o Atari na Slovensku. Jak mi s odevzdaností nám vydavatelům vlastní, kupuje ten plátek něco mezi desíti a dvaceti lidmi.
Nakonec už nebylo co dělat, téměř všechna data byla tam, kde měla být a já, už méně společensky unaven, zasedl spolu s Fufinem, našim společným slovenským známým a NEDem k pivu. ŕeči se táhli kolem Jaguára, ale i politické situace a nakonec i tak povšechně o ničem.
Zatímco se JRC připravovalo, nebo už mělo za ssebou poslední výprodejové kolo a hrnulo do sebe večeři, večer se pomalu blížil a já začínal balit všechny ty věci do různých kabelí, všechny byly stejně od JRC, a chystat se na odjezd. Tentokrát, a to především díky JRC, nebylo nic moc revolučního vykoumáno, avšak na druhou stranu zde byla možnost vidět výkvět toho nejlepšího, ale i nejhoršího, co u Atari ještě zůstalo, uvidíme, bude-li se Prostějov konat příští rok, každopádně musíme být všichni vděční, jak všechno dopadlo a poděkovat orgranizátorům za jejich snahu. A někdy, někde jinde zase nashledanou.
Děd