Viděli jste Válku na Endoru nebo Návrat Jediho ? Líbila se vám lesní planeta ? Schodišťátka a plošinky ve větvích stromů ? Šílená jízda na létajících skůtrech mezi kmeny stoletých velikánů ? Tak tohle všechno naleznete i ve hře Lorna,ačkoliv s Hvězdnými válkami to nebude mít moc společného.
Jsou hry, které si oblíbíte až po delším hraní a jiné, které vám padnou do oka hned. Takové většinou musí mít excelentní líbivou grafiku. A přesně takovou grafiku má Lorna. Je to grafika, které s oblibou říkávám "jako od Silmarils". Bohužel, když jsem poprvé zkoušel hru hrát, zjistil jsem, že "jako od Silmarils" není jen grafika.
Kdo jste někdy zkoušeli takové hry jako jsou například Metal mutant nebo Targhan, jistě víte o čem mluvím. Lorna není nehratelná hra, to bych jí težce křivdil. Je ale "ztěžka" hratelná, stejně jako obě výš zmíněné hry. Nejprve musíte totiž dlouho nacvičovat ovládání postavičky a zjišťovat jakým způsobem "lžou" sprajty. Pro ty co neví o co jde: ačkoliv se vám zdá, že postavička svou zbraní evidentně zasáhla nepřítele, počítač to uzná pouze v určitých případech, například jen když postavičky stojí vedle sebe v přesně vymezené vzdálenosti.
Když zvládnete tohle, pracně začnete zjišťovat jak vlastně projít nějakým obtížnějším úsekem hry. Tady platí "opakování je matkou moudrosti". Musíte třeba deset minut s plným nasazením hrát, než dojdete do místa, kde během několika málo vteřin ztratíte všechny životy. A znovu. A znovu... Člověk bez pořádné dávky trpělivosti nemá šanci.
Lorna je překrásná blonďatá dívka, se vším co k tomu patří. Kupříkladu s kulovnicí. Co ta s ní dokáže za věci... Něžnými prstíky mačkat spoušť, ladně rozmlátit skřetovi hlavu pažbou a co teprve takový skok o pažbě snožmo.
Čeká jí dlouhá cesta jakousi lesní planetou. Tři z celkem pěti levelů jsou klasickou chodičkou viděnou ze strany. Cesta vede po lesních pěšinách, pak po plošinkách v koruně stromů a nakonec v starém kamenném chrámu, napěchovaném moderní elektronikou. Projít chrámem může být obtížné, je tu totiž bludiště s teleporty a navíc musíte sezbírat šest částí robota.
Zbylé dva levely představuje šílená jízda na skůtru. Lorna jako správná drsňačka zběsile kličkuje mezi kmeny. Pokud se o strom jen otře, ztrácí energii. Pokud do něj vrazí čelně, následuje něco, co se skutečně nedá nazvat jiným slovem než "držkopád". Animace při níž hrdinka opouští svůj skůtr a vlastním obličejem snižuje rychlost v trávě je nezapomenutelná.
Grafiku popisovat nemusím, prohlédněte si obrázky. Tady skutečně těžko může někdo chtít víc. Pokud se dá věřit manuálu, je hra zpracována na motivy jakéhosi comixu od Alfonzo Aspiriho. Animace příjemně velkých figurek také stojí za shlédnutí. Krátké animační sekvence uvidíte i mezi jednotlivými levely.
Dojem trochu narušuje scrolling pozadí, je poněkud trhaný.
Veškteré FX jsou samplované. Kromě hlasů nepřátel uslyšíte i steny hlavní hrdinky. Mnohdy uvažujete, zda to jsou skutečně výkřiky bolesti, nebo něčeho úplně jiného.
Jak už jsem řekl v úvodu, hratelnost je značně diskutabilní. Každý hráč na ní asi bude mít jiný názor. Na startu hry má Lorna tři životy, ke každému patří slušný sloupek energie. Chvíli se s tím vystačí, ale na dojetí do konce je to málo. Všechno zachraňuje systém jakýchsi "continue". Při totální smrti postavy vás hra vrátí o jeden level zpět, kde začnete s úplně novými životy a energií.
Co je ale nejpříjemnější: tuhle dvoudiskovou superhru jsem koupil dohromady s jednodiskovou Paris-Dakar 90 na Atari messe 97 za pouhých pět marek ! V ceně je i pěkná krabička a manuál. Ano, má to i háček. Manuál i hra samotná je v italštině :-)
Pokud vám ovšem nevadí, že se při natahování z diskety koukáte místo na nápis "please wait" na nápis "cargando", není co řešit.
JIRI, HODNOCENÍ:95%
Myslím, že k JIRIho hodnocení nemám co bych dodal. Snad jen, že zcela vyjímečně se v názoru na 2D chodičku shodnem. Pouze bych nějaké body odebral za plynulost animace, u které by bylo co zlepšovat. Ale aby nedošlo k omylu - zase tak hrozné to není.
BEA, HODNOCENÍ:90%