ATARI MESSE OČIMA POČÍTAČOVÉHO HRÁČE
Jak jste si možná přečetli v minulém Narsilu,proběhl ve dnech 4. a 5. října v německém Dusseldorfu veletrh počítačové techniky Atari,s názvem ATARI MESSE 97.
Ačkoliv nemám rád dlouhé cestování,nechal jsem se tentokrát přemluvit svým přítelem BEA a vyrazili jsme se tam podívat. BEA totiž neustále vyprávěl zkazky o neuvěřitelném množství softwaru i hardwaru,který se za mizivé ceny dá sehnat na každé podobné akci (on jich moc nevynechal). K smůle mé kapsy se ukázalo,že je to pravda...
Vzhledem k tomu,že se BEA před malou chvílí (když jsem spustil textový editor) rozhodl,že si z Atari messe nic nepamatuje,budete se muset spokojit s popisem akce od jiného člověka. Od člověka,který užitkáč vidí dvakrát do roka a hardware je pro něj z velké části španělská vesnice, od člověka jehož oborem jsou počítačové hry,tedy mě.
Pokud by vám tedy popis připadl poněkud málo informativní,můžete mít i pravdu :-).
Zpočátku se myslelo,že čeští drtiči vyrazí na akci hromadně,autobusem. Akce byla ovšem odvolána,Petru Kadlečkovi,který zájezd pořádal,se nesešlo dost lidí. Vyjelo tedy jen několik aut.
Naštěstí pro nás,nám Petr Kadleček doporučil obrátit se na pana Petra Jandíka,pracujícího v oblasti desktop publishing,který nás vzal na milost (ještě jednou díky) a přibral nás do svého automobilu. Ještě s námi jel Luboš Rampa (také známá osobnost české Atari scény) a Zdenda Sloupenský (bývalý programátor skupiny Faen :-).
Na cestu jsme vyrazili třetího října večer. I když jsme měli zpočátku nějaké problémy z vozidlem,naštěstí se je podařilo všechny vyřešit. Dlužno se zmínit o tom,že pan Jandík je vynikající řidič a obětavě seděl za volantem celou tu cestu,osmset kilometrů tam a zpět.
Do Dusseldorfu jsme dorazili čtvrtého,v půl desáté ráno. Před pasáží hotelu,kde se akce konala,se už utěšeně houfovali lidé. Postávali nervozně,protože sice všude visely tabulky s názvem akce,ale nikde nebylo udáno od kolika hodin se to spustí,ani kolik stojí vstupné.
Ze směsice řečí,které se z davu ozývaly,se dalo lehce poznat,že akce je skutečně mezinárodní. Koneckonců,mohli jste tu potkat i spoustu známých tváří české Atari scény:např již zmíněného Petra Kadlečka,Petra Šebu, Jiřího Kučíka a další (sorry kluci,ale všechny jsem si vás nezapamatoval), jenom Heada jsem tam nikde nezahlíd :-).
Brány se nakonec otevřely v deset hodin,dojeli jsme tedy v nejvhodnější čas. Vstupné bylo patnáct marek,což se dalo snést.
Hned u vchodu mi kdosi vrazil do ruky pár prospektíků,ze kterých jsem ovšem (umím německy asi tak čtyři slova) vyčetl pouze to,že takové ceny zboží jako na Atari messe nikde jinde neuvidím a tak...
Celé výstaviště zabíralo jednu velkou halu (asi tak 30x30 m) a o něco menší předsálí. Po celé ploše byly rozesety stánky jednotlivých firem a v uličkách mezi nimi proudily davy lidí. Ačkoliv s tím pořadatelé počítali a nechali uličky poměrně široké,stejně občas docházelo k zácpám v nichž jste se nemohli hnout. Je potěšitelné vidět,že naše "mrtvá platforma" není zase až tak mrtvá,jak by se zdálo.
Kromě prodejních stánků zde pochopitelně byly i stoly s různými nadupanými mašinami,na kterých softvérové firmy předváděly své výtvory (z těch známějších jsem tam např zahlíd firmu Application system Heidelberg). Většinou to byly užitkáče,ale našlo se i pár her. Taky tam běželo pár Jagů - předváděl se hlavně největší hit poslední doby Iron soldiers 2. Chvíli jsem se na to koukal,ale neřekl bych že mezi jedničkou a dvojkou je velký rozdíl.
Byli tu i zástupci několika německých Atari klubů,jedni dokonce nabízeli jakýsi diskmag,ale domluvte se s nimi mou němčinou.
Nicméně prodej a koupě jsou základními stavebními kameny veletrhu. Co se tu tedy dalo všechno sehnat:
Obrovská byla nabídka různých cédéček,ať už na nich byl shareware nebo placené programy. BEA si jich štos přivezl,nestačil jsem je zatím ani prohlédnout,natožpak přebrat. Příjemné je,že na jednom z nich (tuším že to byl CD magazin Revolution) jsem našel vypálenou demoverzi hry Power up. Pěkně se nám rozběhla po světě...
Nabídka užitkových programů byla také slušná,ale jak říkám,nehovím tomu.
No a dostáváme se k tomu hlavnímu,pro co jsem vlastně do Německa jel - hry. Skutečnost předčila daleko mé očekávání. Téměř u každého druhého stánku jste mohli koupit originální hry na ST/STE za vysloveně lidové ceny. V relaci od pěti do třiceti marek jste si mohli vybrat z nabídky minimálně tak tisícovky titulů,obsahující jak totální bomby (např.Xenon,Lethal xcess, Dungeon master...),tak hry naprosto neznámé. O některých jsem ani netušil, že vůbec existují v Atari verzi.
Nejlepší výběr byl u stánku,který sice neměl žádné označení,ale o kterém mám podezření,že ho zřídila nějaká francouzká firma. Velice milá dívka, která u něj obsluhovala totiž se svým kolegou mluvila plynně francouzky (onou řečí umím narozdíl od němčiny jen tři slova) a také v sortimentu bylo velké zastoupení her od francouzkých firem (Titus,Ubi soft...). Když jsme od stánku odcházeli s dvěma napranými taškami,dostali jsme ještě na památku kšiltovku :-).
No,utratil jsem za hry veškeré své peníze a nejen ty (dík,BEA). Pokud by vás zajímaly některé ceny známějších her,tady jsou: Ishar 3 (30 dm), Dungeon master (15 DM),Substation (20 DM),Lethal xcess (15 dm)... Tedy ceny přístupné i člověku z naší malé domoviny.
Pokud by se vám to z nějakého důvodu zdálo mnoho,pořád jste ještě měli možnost kupovat diskety na kterých byly shareware hry. Jedna vyšla asi tak na dvě marky. Mělo to jen jednu nevýhodu,museli jste neustále obcházet všechny stánky,protože firmy vykládaly shareware diskety postupně a v omezeném množství. Některé věci,které jsme přivezli,už budou zřejmě k nalezení v PD sektoru,obrázky v tomto článku pochází také z těchto disket. Sehnal jsem i demoverzi pokračování hry Alien thing,ale neběží tak jak by měla,prohlédněte si tedy alespoň obrázky z intra.
Zkrátka byste nepřišli ani v případě,že byste sháněli hry na Atari 800, nebo Jaguára. Na osmistovku jsem našel hned tři stánky,hutně zásobené originálními kazetami a cartridge. Ceny se pohybovaly od pěti do dvaceti marek za hru (což se mi ale za hru na osmistovku zdá poměrně dost). O tom,že hry na kazetách by byly v turbu,jste si ovšem mohli nechat tak akorát zdát.
Výběr cartridge na Jaguára byl také docela slušný. K dispozici byly všechny bomby poslední doby a tu a tam se vyskytl i nějaký ten starší titul. Divné je jen to,že i když byla předváděna CD mechanika na Jaguára, neviděl jsem jediné cédéčko. Možná jsem se jen špatně díval.
Trochu zkrátka by zřejmě v herní oblasti přišli majitelé Falconů. Pomineme li,že by jim běžely některé hry dělané pro ST,viděl jsem jen dvě nebo tři originální hry (nepamatuji si bohužel názvy). Ceny byly vysoké - 40 až 50 marek za hru. Pro toho kdo má Falcona se na messe vyplatilo kupovat zřejmě jen shareware cédéčka.
V hardware se příliš nevyznám,ale výběr nebyl malý. Hlavním artiklem,který kupovali skoro všichni,byly pochopitelně myši (20 DM),klávesnice pro mega ST a MEGA STE/TT (20/40 DM),prodlužovací kabel k portům joysticků (9 DM),rozdvojka pro myš/joystick (14 DM),atd.
Za slušné ceny se daly koupit i věci,jejichž názvy mě osobně připomínají spíš magická zaklínadla:paměťové desky pro TT a Falcon (ST RAM i TT RAM), matematické koprocesory pro 20;33 MHz,urychlovací karty pro Falcon,CCD kamery pro Falcon,karty PC emulátorů do ST i Falcona,atd.
Z haly jsme se vybatolili kolem druhé hodiny odpoledne,sedli do auta a v jednu hodinu ráno pátého října jsme šťastně dorazili domů. Že jsem se neovládl a okamžitě rozbalil pár krabic je nasnadě. Hrál jsem až do úsvitu,kdy mi definitivně došly síly a já usnul vsedě u počítače.
Celkově tedy myslím,že si každý přišel na své a že Atari messe 97 byla velice povedenou akcí. Pokud se příští rok bude veletrh konat znovu,snad se najde víc odvážlivců,kteří se na něj vydají.
JIRI
P.S. Recenze na některé hry z messe snad najdete už v tomto čísle.