Slyšel někdo říct "Sbohem"?
===============================
By: Donald A. Thomas, Jr. (10/4/96)
Je to podivná představa, že instituce, nesoucí název ATARI, kdysi tak velká a mocná, byla nucena v nedávné době uzavřít své brány. Opravdu ohromující je pro mě fakt, že celá operace proběhla bez jakéhokoliv viditelného pozastavení kohokoliv uvnitř nebo vně herního průmyslu. Mohu pochopit, že hráči přece jen už chtěli vytlačit Pong ven ze středu svého zájmu, uznávám, že klasiky jako Missile Command a Asteroids opravdu nedonutí 32 a 64 bitové systémy sáhnout ke svým výkonostním maximům. Rozumově všechny tyto věci chápu, ale srdce nechce čelit pravdě, že svět a korporace známá jako Atari nemohli najít nějakou přijatelnou cestu, jak existovat.
V úterý, 30. června 1996, Atari Corp. vzala všechny akcie své firmy (ATC), zabalila je všechny do úhledného svazku a darovala JTS Corporation; výrobci a distributorovi hard disků. Ve středu byly akcie obchodovány pod značkou JTS. Během několika týdnů, se zbývající zaměstnanci Atari, kteří nebyli propuštění nebo neodstoupili, přemístili do hlavního sídla JTS v San Jose, California. Tři lidé byli přiděleni do rozdílných částí budovy, a vše, co opravdu zbylo z Atari je skladiště v Santa Clara plné neprodaných Jaguárů a Lynxů.
Ještě v polovině roku 95 šéfové a zaměstnanci Atari věřili, že všechno se obrací k lepšímu. Wal*Mart souhlasil s tím, že bude prodávat Jaguáry ve 400 svých Supermarketech po celé zemi. Především díky tomuto příslibu, který vypadal jako opravdu velká příležitost se v Atari rozhodli investovat veliké peníze do vlastní výroby, aby uspokojili požadavky tak velké obchodní sítě jakou Wal*Mart bezpochyby je. Ovšem problémem se stala filozofie samotné firmy Atari, která věřila, že dobrý výrobek nepotřebuje žádnou reklamu ani propagaci. Díky této chybě byl vlastně celý obchod s Wal*Martem určen k zániku. Téměř všechny peníze byly vloženy na pultech obchodů a v dopravě, takže skoro nic nezbývalo na samotnou propagaci v kterémkoliv prodejním místě. Takže, když rodiče přišli kupovat vánoční dárky, jednoznačně se rozhodli pro Playstation nebo Nintendo. Těch pár, co koupilo Jaguar, bylo seřváno svými rozmazlenými dětmi.
V úsilí zachránit co se dá, byly po celé zemi rozjety zoufalé pokusy. Programy byly profesionálně produkovány experty v oblasti infomercial průmyslu a dotvořeny tak, aby Atari umožnili trochu pozměnit nabídku v jinách obchodních oblastech. Ačkoliv jsou zaváděcí náklady na rozjetí infomercial velmi nízké, cena za jejich produkci a podporu je velmi vysoká. Výsledek byl zdrcující, Atari se dočkalo pár tisíc objednávek a nakonec bylo ještě mnoho z nich odvoláno po prázdninách. Děti chtěli, co viděli v televizi! Chtěli to, co mají jejich kamarádi! Chtěli to, o čem se píše v časopisech!
Začátkem roku 1996 začal Wal*Mart vracet zbývající Jaguáry. Atari bylo donuceno po fiasku s reklamou tento fakt akceptovat. Místo zisku těď měla firma plné skladiště produktů, pro které nebyla schopna najít žádného prodejce, který by ji pomohl situaci vyřešit. Atari tedy prakticky zastavili všechny operace a přesunula zbývající hotovost do JTS výměnou za elegantní možnost odchodu z herního průmyslu.
Nyní JTS 'absorbovalo' Atari, není opravdu jednoduché říci, co bude dělat s tím množstvím ATARI strojů, které by Atari velice rádo prodalo. Bude opravdu velmi těžké se jich zbavit, a to dokonce i za likvidační ceny, protože uživatelé očekávají minimální podporu, jelikož JTS na ní nemá žádný zájem. Stovky telefonátů, které jsou každý týden odpovídány jedinou osobou. Dotazy týkající se licencování Atari klasik pro jiné stroje, jako jsou například konzole, má na starosti pan John Skruch, který pracoval pro v Atari přes 13 let.
Navzdory tomu, že Nintendo označuje jejich nejnovější herní systém jako první 64-bitový stroj v této oblasti, Atari Corporation ve skutečnosti uvedlo první 64-bitový systém ještě před Vánocemi roku 1993. Jelikož si Atari nemohlo dovolit uvést svůj stroj v celých Státech najednou, byl Jaguár představen nejdříve v New Yorku a San Franciscu. Díky tomu, že hardware schopnosti překonali tehdejší stroje 32-bitové (Saturn/Playstation? Head, snad 3DO, ne?, těšila se firma z přiměřeného úspěchu a měla mnoho příslibů od velkých výrobců her.
Naneštěstí programátoři podcenili čas (především hardwarové chyby a paralerní architekturu, HEAD :) nutný k přechodu z 8 a 16 bitů. Nakonec se Atari přece jen podařilo domluvit a obsadit všechny typy her, ale bylo od něj požadováno, aby financoval vývoj téměř každého titulu.
Po odstartování trvalo Atari téměř rok, než se objevila nová sada her. Dokonce po promeškání prázdninové sezóny 1994 bylo mnoho plánovaných titulů zpomaleno, aby se minimalizovali problémy, které by mohli vzniknout při překotném vývoji. Zákazníci byli neštastní, prodejci byli zklamaní a těch pár reklam, co se objevilo v magazínech, mělo vesměs nesprávná data uvedení, protože skutečnost se měnila ze dne na den, zatímco magazíny dělali uzávěrky 120 dní dopředu.
Začalo to v roce 1983, kdy Warner Communications prodalo Jacku Traimelovi vládu nad Atari. Tehdy bylo Atari často kategorizováno jako domácí jméno, ale jen pár rodin chtělo utrácet hodně peněz za programy a systémy byly napořád. Nikdo nepotřeboval nový. Toto kombinováno s nechutným utrácením peněz u Warnerů; vždyť denní ztráta dosahovala až 2 milóny dolarů, Atari bylo fyzicky rozmístěno po celém Silicon Valley , s jeho personálem a vybavením zabíralo doslova 80 oddělených budov, a to nepočítám mezinárodní kanceláře a dílny; vedlo ke krizové situaci. Pan Traimel se tedy rozhodl převzít jen divizi domácí zábavy a donutil Warner, aby si ponechal arcade divizi. Během několika let se Jackovi podařilo prosadit se, vytvořit novou řadu 16-bitových počítačů a vypustit video herní systém 7800.
K dosažení těchto zázraků musel Jack rozjet jeho politiku 'obchod je válka'. Dokonce lidé, kteří veřejně citovali jeho prohlášení, cítili, že tato politika znamená být na trhu extrémně agresivní. Společnost pod Traimelovým vedením se začala podobat boji o přežití. Teměř všech 80 budov v Sunnyvale, Santa Clara a Milpitas bylo odprodáno. Lidé, práce, dědictví, historie byla vyhozena nebo zlikvidována. Ti, kteří přežili, museli nesympaticky vyplňovat kolonky a zatímco většina to zkusila, jen pár opravdu našlo úspěšnou cestu jak projít. A nahoře Jack mačkal podřízené svým železným palcem. Všechny Fed/Ex zásilky musely být odsouhlaseny nějakými lidmi. 'Nepodepsané' prodejní příkazy odcházeli nezaplaceny nedbajíce na jejich urgence inspirované jejím vytvořením. Zaměstnanci strávili mnoho času hledáním takové cesty v systému, aby mohli dokončit svoji práci. Mnoho z nich ztratilo práci kvůli obcházení pravidel, nebo nikdy nenašlo způsob, jak věci fungují. Ačkoliv to zní opravdu strašlivě, neexistoval jiný způsob, jak ochránit Atari jako firmu a dát ji šanci k přežití. A nutno přiznat, že se to vcelku dařilo.
Jackovo uvedení 16-bitového počítače bylo zpočátku vcelku silné ve Státech, ale v Evropě se jednalo o extrémně úspěšnou záležitost. Evropané nebyli navyklí na cenově dostupnou technologii, takže ačkoliv tento počítač nebyl IBM kompatibilní, nezáleželo na tom, protože si ho mohli dovolit. Jack se mohl potměšile usmívat, protože počítače byly prodávány v Evropě za mnohem vyšší ceny než by Američané byli schopni uvěřit. Z toho důvodu většina strojů putovala do Evropských přístavů, aby mohl Jack dosáhnout vyšších zisků. To rozčilovalo loajalní Atari příznivce ve Státech. Zatímco museli čekat měsíce než se objeví produkt v domacích obchodech, zahraniční magazíny oznamovaly bezproblémové a rychlé dodávky. Touto domýšlivostí se vlastně Atari vydalo na dlouhou cestu vedoucí až k naprostému bankrotu.
Z hlediska technické stránky, 16 bitový počítač Atari byl ve své době v mnohém daleko vepředu. Za méně než 1,000 dolarů si mohl zákazník užít 'multimedia' ještě před tím než tento termín vůbec vznikl. Operační systém založený na oknech a vycházející tak trochu z počítačů Apple Macintosh (Don Thomas zde psal cosi o Windows, ale to je narpostý nesmysl, HEAD). MIDI bylo vbudováno, čímž se tento stroj stal hitem mezi muzikanty používajícími toto rozhraní. Programy byly ovládány pomocí myši, periférie jako tiskárny, modemy a diskety byly standardní.
Přes všechnu genialitu, kterou dokázal pan Traimel vložit do technologie a vývoje zde byl jeden problém. A tím byl marketing a propagace. Jack Traimel, zakladatel Commodoe Business Machines, už v roce 1977 vytvořil počítač PET a přišel na to, že nemusí volat do každého časopisu. Místo toho všichni klepali na jeho dveře a dožadovali se příležitosti uvidět nový produkt. Noviny, časopisy, veděcké magazíny, obchodní noviny, novináři, ti všichni přišli se svými mikrofóny, kamerami a pery v ruce, a vraceli se pokaždé, když Jack představoval novou 4K aplikaci, nebo podepisoval smlouvu s velkým prodejcem. To všechno chtěl tehdy tisk vědět.
Dnes, pokud chcete uvést novou hru či dokonce konzoli na trh, musíte si vybírat z desítek herních magazínů, většina z nich po vás navíc bude požadovat peníze, abyste měli zaručený slušné pole působnosti. Redakce jsou doslova zatopeni technickými novinkami. Ukázky a dema jsou pravidelně posílány, aby si jich vůbec povšimli. Faxy lítají skrze telefonní linky a e-maily ucpávají jejich harddisky. Upoutat jejich pozornost stojí opravdu hodně námahy.
Zatímco se Atari drželo své touhy na úspěch s Jaguárem, jejich marketing bojoval s vystavěnými standardy. Jelikož cartridge byly tak drahé, lidé z redakce je museli vracet ještě před tím, než dostali nové. Redaktoři také rádi přidělují recenzované projekty, takže naleznutí kartridžů, které byly odeslány nebylo vždycky zrovna jednoduché. Navíc, recenzenti často milují svoji práci díky tomu, že to o čem píšou si mohou i ponechat. I přesto všechno, pár magazínů, které byly ochotny o Atari produktech psát bylo často odmítnuto, protože byl nedostatek programovatelných kartridžů nebo nějaké jiné nejasné problémy. Nápisy pro obchody a plakáty byly sice někdy vytvořeny, ale mnoho maloobchodní sítí účtovalo speciální poplatky výrobcům, kteří je chtěli vystavit. Byly učiněny i některé pokusy s přímými prodeji skrze poštu, ale Atari často nemělo peníze na to, aby dokázalo udržet inzerované produkty v dostatečném množství, aby je mohlo prodávat. Takže, reklama byla publikována a distribuována, ale produkt nebyl k dispozici.
Takže si to shrňme, Jackova zkušenost se světem dobývajícím se do dveří továrny vyrábějící lepší pasti na myši už nefungovala. Svět pod ním se parkrát otočil a on si toho nevšiml. Taktika použitá úspěšně při prodávání počítačů Commodore byla jednodušše zastaralým pojmem z minulosti. Mezitím, Sony vypustilo Playstation s více než 500 milióny dolarů vložených do marketinkových fondů. Dnes se Playstation považuje za nejúspěšnější herní systém další generace ve světě. Sony skoupila celý trh. Traimelovo Atari se nikdy nenaučilo, jak to udělat, a popravdě, i kdyby věděli jak, stejně si to nemohli dovolit.
Po roce 1990 šlo už všechno špatně, Evropa, stejně jako zbytek světa, pochopila že IBM kompatibilní počítače se stávají stále výkonnějšími a levnějšími. Svět chtěl mít stejné počítače v úřadě i doma a firmy Dell a Gateway byly jedny z prvních, které se tímto směrem vydaly. Výsledkem bylo, že firmy jako Commodore, Atari a Next nemohli už nadále soutěžit. Uživatelé těchto počítačů začali cítit opuštěni, protože Commodore změnil několikrát majitele, Next naprosto změnil své záměry a Atari investovalo vše co mu zbylo do Jaguáru. Ještě dnes, Apple kope a křičí (no dneska už zrovna ne, HEAD :). Dokonce se mu málem podařilo najít uplatnění, soustředili se hodně na školství a zdravotnictví. Bohužel, když děti vyrostou a dostanou práci, chtějí obchodní počítače. IBM bylo vždycky obchodním standardem.
Když se někdo podívá do historie Atari, jeho uznání této společnosti musí jedině vzrůst díky vysokému množství lidí a obchodů, které byly součástí této hry po celá léta. Chuck E. Cheese Pizza bylo odstartováno jedním ze zakladatelů Atari, panem Nolanem Bushnellem. Počítače Apple vyrobily v garáži ex-Atari zaměstnanci. Activision bylo založeno týmem programátorských es firmy Atari. A výčet může pokračovat dál a dál.
Dny Atari jsou sečteny a z nějakých patetických důvodů všech skončilo bez jakékékoliv pocty, fanfár či důstojného ukončení. Proč? Kam odešel všechen ten talent? Kde jsou všechny archívy? Kde jsou trezory? Kam zmizeli nepublikované hry a kde jsou originály těch co byly publikovány? Proč se nějaká firma nepokusí získat zbývající znaky a symboly, které Atari musí nabídnout? Kde jsou věřitelé? Co se stalo se všemi sites a majetkem? Kde jsou databáze, záruční karty, propagační materiály, zápisky ze zasedání, neodpovězená pošta? Komu patří P.O. Box 61657? Kdo publikuje nové hry? Kdo stále prodává Atari produkty? Proč se stále tak moc mluví o Atari on-line?
Já osobně jsem ex-Atari zaměstnanec a jsem na to hrdý. Pořád patřím mezi hrdé Atari ctitele. Domnívám se, že všechny tyto otázky by si zasluhovaly odpovědět, ale kdo na ně odpoví? Nejlepší lidé, kteří by se na tyto otázky mohli ptát, jsou ti, kteří mají vliv na společnost. Jestliže veříš, že nás Atari opustilo, aniž by nám řeko Sbohem, kontaktuj Dateline na dateline@nbc.com. Jestli tomu veříš ještě víc, tak pošli tento článek e-mailem desíti tvým známým. A chceš-li opravdu slyšet sbohem, pošli dopis do nějakých novin. Dopis napsaný našimi slovy bude skvělý? Já bych utratil i peníze za kompletní retrospektívu Atari. Ty ne?
Nebylo by to pěkné, kdyby nám někdo řekl "Sbohem"?
--Don thomas
75300.1267@compuserve.com
209/239-3898
přeložil HEAD