Díky STOSSER Software se stále objevuje pro Atari platformu dost 2D dobrodružných-arkád. Jednou z nich je těsně před Vánocemi 1996 dotvořená Diamond-Ice, který je přímým následovníkem hry Heartland z léta předchozího roku.
Tak tedy, jak jistě všichni, co dohráli předchozí hru, víte, Sissy a Sassy úspěšně nalezli všech 13 srdcových karet ukrytých po celé Srdcové Zemi. Zatímco se však oni plně věnovali tomuto dobrodružství, nějaký zákeřný tvor sebral sadu Diamantů, ale místo aby je někde schoval, uzavřel všechny do diamantového ledu.
Tvoji jedinou možností je akceptovat nastalý stav věcí <zívačka> a najít karty, což je dost jednoduché, a pak vymyslet nějakou cestu, jak rozpustit Diamantový led, což naopak není jednoduché vůbec.
Jakmile se jednou pustíte do hraní, zjistíte, že bez mírné znalosti angličtiny se patrně neobejdete, téměř všichni totiž nemají nic jiného na práci, než na vás mluvit. Navážete třeba komunikaci s tučňákem a ten vám sdělí, že je podivné, že mluvíte a že to nechápe, načež hlavní hrdina mu odpoví, že přece ani tučnáci nemluví a tak se vás ten tučnák zeptá, jestli nechcete poradit a když vejce řekne, že jo, poradí mu, aby se vyhýbal panvičkám :). Takový dialog má někdy 4-5 bublinek s textem z každé strany. Většina těch keců je sice naprosto zbytečných, ale protože nepoužívají nějakou příliš složitou angličtinu, docela dobře se při nich pobavíte. Na druhou stranu zde najdete i kecy užitečné pro další průběh hry a tady bohužel nevím, jak si bez mírné znalosti angličtiny poradíte. Kromě poměrně inteligentních postav, které vás pozdraví, představí se apod., hra obsahuje i několik desítek totálně stupidních sněhuláků, kteří se nezmůžou na nic jiného než To je dneska zima co?, Kdo že jsou ti Manchester United? atp.
Prozatím to někomu možná připadalo jako adventura pro malé děti, ale bohudík, tímto směrem se Tony Grenwood nevydal, tudíž i tato hra, jako všechny předešlé, obsahuje akční prvky. Ten, kdo dobře neovládá mocnou páku, nemá příliš mnoho šancí se daleko dostat, protože kromě toho, že musí vést dialog a přemýšlet o logických hádánkách, musí také umět skákat, odhadovat vzdálenost a vyhýbat se zrádným mikro-vodotryskům, dle rady voda, největší nepřítel vejce v ledové zemi :).
Pro ty, co to nevytušili z předcházejícího řádku, bych asi měl říci něco více o hlavním hrdinovi. I tentokrát, stejně jako v Heartland, je jím starý známý Dizzy z her od Codemasters. Ačkoliv se autoři pokoušeli zjistit, kde se Codemasters nacházejí, aby od nich získali svolení, nepodařilo se jim to, jelikož tato firma byla skoupena jinou společností, která vůbec nesídlí v Anglii, ale někde v Tramtárii :). I to je jeden z důvodu, jak se je zmíněco v manuálu, proč nemůže být žádná hra Stosser Sofware prodávána.
Všechny postavičky, včetně a především Sassyho, vypadají velmi pěkně a do krajiny dobře zapadají. Pohyb po skrolovaném pozadí navíc nečiní ani 8 Mhz Atari vůbec žádné potíže, takže se v této oblasti nedá prakticky nic vytknout. Snad jen občas nepřesně zjištěná kolize mezi hráčem a předmětem.
Zvuk je kapitolou sám pro sebe, pokud jsem si totiž všiml dobře, užijete si ho pořádně především na počítačích STE a F030, tam vás totiž čeká jeden takový hrubě předvánoční sampl, mimo jiné i proto, bych doporučoval nahrát Diamond Ice vždy pod vánočním stromkem a zavzpomínat, jaký ten hráčský rok vlastně byl.
Na ST je použita klasická Yamaha k vytvářění zvukových efektů. Ta funguje, i když hraje ten sampl, ale jeho intenzita je bohužel o mnoho vyšší, takže původní zvukové efekty téměř přehluší.
Hratelnost není vůbec špatná, protože existuje možnost uložit momentální stav hry. Jakmile se tedy dostanete přes nějaký obtížnější úsek, prostě hru uložíte a pokračujete dál.
Na závěr bych rád řekl jediné, ať už to bylo H.E.R.O., Vidigrid 2, nebo třeba dnes recenzovaný Diamond Ice, ani jednou mě Stosser Software nezklamal, takže kdo má zájem si opět zahrát něco zábavného a veselého, a umí trochu anglicky, má možnost.
HEAD