60. léta, hnutí hippies, měkké a později tvrdé drogy. Tím vším většina celé západní civilizace prošla, aby mohla dnes poučovat o zodpovědnosti, riziku AIDS, nezaměstnanosti, sociálním cítění s menšinami a cílevědomosti, dle mého názoru spíše kariérismu, ale budiž.
V těchto letech hrála hudbu celá řada anglických skupin, třeba Beatles nebo Birds, ale ani americká komerční scéna nezahálela, a tak vznikali různé skupiny a zpěvácké hvězdy, jejímž jediným účelem bylo naplnit pokladny nahrávacích společnosti.
Jednou z mála vyjímek snad byli Doors, skupina čtyřech losangelských mladíků, plná ideálů a představě o stvoření mýtu. Postupem času se 3 z nich, tedy Ray Manzarek (klávesista), Robbie Krieger (kytarista) a John Densmore (bicí) stali dobrovolně součástí kolotoče peněz. Jediným, který podle všech dostupných zdrojů, o Doors bylo napsáno několik knih, natočen film a nakonec to občas zní i z jejich písní, odolal komerčnímu tlaku, je či byl Jim Morrison, dříve zpěvák a autor, dnes již mýtus, který svou podivně vypadající smrtí, zemřel v Paříži na srdeční záchvat, posunul Doors a sebe právě do oblasti mýtů a legend.
Existence takové skupiny byla v 60. letech opravdovou provokací pro tzv. seriozní část populace, naštěstí demokratické zákony U.S.A., nedovolovali ve většině případů jakkoliv zasáhnout. Doors se nejdříve prosazovali v klubech, kde byli oblíbeni nejen pro hudbu, ale i pro exhibicionismus samotného Morrisona.
Tím, že kouřili mariguanu a brali drogy, měli ke svým fanouškům tehdejší doby, také mnohem blíže. Alkohol byl na denním pořádku patrně před i po koncertu. Morrison měl ještě jednu velkou zálibu, a tou byli holky, i přesto, že byl ženatý, si je neodpustil. Ostatní členové skupiny jeho chování sice neschvalovali, ale vliv na něj stejně neměli. Vývoj Doors směřoval ke skáze, která po pěti letech také přišla. Během existence však bylo složeno několik dlouhohrajících desek, napsána spousta slov a osloveny desítky miliónů lidí.
Nechci se nijak pitvat v podstatě existence skupiny, vzniku desek, filmu ani knih. Chci jen říci, že mě sice hudba Doors neoslovila, protože anglicky dost dobře neumím, ale stejně jako jejich tehdejší názory, film a kniha, mě opravdu zaujala. Zkuste se někdy zaposlouchat, třeba si o tom někde pokecáme.
HEAD