Sedím tak za stolem a nic nedělám. Nudím se. A z toho nic nedělání šáhnu do PD boxu a vytahuji disketu s označením GAM 018. Prohlížím si kořenový adresář a jen tak ze srandy (spíš z nudy) jsem rozjel soubor BOING.TOS. Chvilka čekání a pak se na zčernalém monitoru objeví přijemný obrázek oznamující název hry. Jak si ho tak prohlížím, uvidím nápis Press fire, no ale než to stihnu udělat, program skočí na info stránku. Pochopitelně v angličtině, a protože se mi to nechtělo překládat, moc jsem se toho nedozvěděl. A to málo vám hnedle zdělím. Autorem gamesy je K. Walsh (to jméno je mi nějaké povědomé, neznám ho z jednoho nejmenovaného seriálu?) a podílel se na ní v skupině, jenž se nazývá Unique software. Pro úplnost snad jen dodám rok výroby: 1990.
O co však jde. Boing je další mentálně rychlostní hra. Nuda, kterou jsem zažíval mě hned přešla poté, co jsem se asi ( a to nekecám) hodinu a půl snažil překonat druhý level. Jak byl první lehký, tak na druhém se autor fakt vyřádil. Takže máte kuličku, skáčete po políčkách a sbírate ovoce a zeleninu. Příznivci těžce logických her zhuseně tento článek vypínají a tak můžeme pokračovat. Ano, to je náplní celé hry a teď k zpracování. Grafika je příjemná a animace plynulé. Co se týče zvukových efektů jsou pějné. Co však hře naprosto chybí je hudba. To však, abych tak řekl, příliš nevadí. Atmosféra je dobrá. Myslím si, že budete stále stimulováni do překonání dalších levelů, a to až do doby než se zhroutíte za monitorem nebo rozmlátíte počítač. Tuto hru silně doporučuji, a to všem!
U.F.A.
PS: Ještě bych dodal, že ten druhý level jsem nepřešel, tak hodně štěstí.