Zabil ji. Před hodinou. Vzal do ruky kuchyňský nůž a bodl. Dvakrát, třikrát. Bodal . . .
Můza ležela na zemi a krvácela z dvanácti bodných ran. Koneckonců už jí stejně nepotřeboval. Nápad byl jeho. Jen jeho. Nikdo jiný už se ho od ní nedoví.
Sedl si k psacímu stroji, zasunul papír a prsty potřísněnými zasychající krví začal vyťukávat první věty své nové sci-fi povídky.
Bude první, nemusí spěchat . . .
**********************************
Motto: WE'RE ONLY IN IT FOR THE MONEY
**********************************
"Už se nemůžu dočkat až vodsaď vypadnem," řekl Qwerr a podíval se na hodinky. Tzuii mu však nevěnoval žádnou pozornost. Uviděl totiž v dálce na pozadí večerní oblohy siluetu postavy, která se blížila rychlým krokem k jejich úkrytu.
"Jak dlouho tu budem ještě tvrd . . ."
"Psst, ticho," syknul Tzuii na Qwerra a přerušil jeho monolog.
Qwerr už si také všiml blížící se postavy. Oba se přikrčili a sevřeli v rukou studený kov zbraní, které kdysi dávno jejich předci ukořistili cizincům.
Soumrak houstl a oba lovci napínali zrak a zadržovali dech. Vybrali si výhodný úkryt mezi hustýni keři oxykanu. Tady je nemohl ze ztezky nikdo zahlédnout, ale přitom jí měli na dosah.
Nyní už byl neznámý docela blízko, již jen několik kroků . . . "Teď!" Qwerr s Tzuiim se vrhli vpřed na ztezku a do těla jejich oběti vklouzly dva prastaré ale pořád ještě ostré a smrtící nože.
Ozvalo se jen tlumené zachroptění a tělo se sesulo k zemi. Oba lovci věděli, že musí pracovat rychle. Ztezka pro ně byla nebezpečná.
----------------------------------------------------
Ti zvláštní tvorové měli opravdu výbornou chuť. Když jsem ochutnal prvního, nic zvláštního jsem necítil, ale asi tak po dvaceti dalších se stali mou oblíbenou lahůdkou. Trochu připomínají naše dvounožce domácí, ale jsou o hodně menší. Vhodným chovem by se snad podařilo vypěstovat větší exempláře. Avšak nesmělo by to být na úkor jejich chuti.
Dvounožce domácí jsem měl vždycky rád, hlavně zvukově upravené, a tak mi tihle tvorové přišli vhod. V naší galaxii už je kdeco chráněný, i takovej odpornej žávb, kterýho jsem ochutnal jen jednou a zkazil jsem si tím chuť k jídlu na dlouhou dobu. Ale tady vo tý galaxii nemá nikdo ani páru, natož aby tu bylo něco chráněný. Tady tihle tvorové jsou zatím to nejlepší, co jsem v týhle galaxii našel. Žijou v takovejch bílejch krychličkách hezky pohromadě, snad miliony. Vždycky vemu jednu tu krychličku a . . .
----------------------------------------------------
Už skoro dvě hodiny jsem nedýchal, byl jsem mrtev. Byl to zvláštní pocit, žádné tělo už mi nebude překážet. Ale co se to děje? Kam odnášejí mé tělo? Aha, překáželo silničnímu provozu. Jsou to jenom pohřebáci.
Moje tělo tedy odnesli a já jsem zůstal na silnici. Nevím jestli jsem tam seděl nebo ležel, prostě jsem tam byl a nikdo si mě nevšímal. Auta projížděla kolem a výfukové plyny houstly . . .
----------------------------------------------------
28. ledna někdy k večeru dosedl známý člověk za prostorný psací stůl ve svém málo známém bytě na třídě obránců kontrarevolučních ideí 28 října. Z horní levé zásuvky stolu vyndal několik čistých papírů formátu FF a položil je před sebe. Záhy na to přitáhl knot lampy NewLasersfair a z dolní levé zásuvky vyndal čerstvě ořezaný psací stroj typu P.E.R.R.O. s ručním poloautomatickým ovládáním pravidel nového pravopisu. Transformace proběhla bez závad. A tak se bohužel nezachoval ani známý člověk, ani jeho neznámý byt na třídě obránců kontrarevolučních ideí 28. října, ani několik popsaných papírů formátu FF, ani knot, či jiná část lampy NewLasersfair, ba ani psací stroj typu P.E.R.R.O. s ručním poloautomatickým ovládáním pravidel nového pravopisu. Zachovala se pouze tato neověřená zpráva o protistátní činnosti známého člověka. Pokud se týká transformace, opravdu proběhla bez závad, a tak se nezachoval ani prostorný psací stůl s oběma levými zásuvkami.
----------------------------------------------------
Dnes opět nevyšlo slunce, byla tma. Hvězdy byly velmi jasné, na dosah. Z temnoty všude okolo vystupovalo jen několik nezřetelných obrysů, světlo hvězd nemolo proniknout k podstatě věcí.
Krajina čekala na světlo. Čekala už tisíc let. Trpělivě.
----------------------------------------------------
Již tenkrát, když Trojka přestala podávat hlášení pravidelně, jsme to věděli. Bylo to zvláštní, ale něco se doneslo až k nám. Tehdy jsme začali tušit, že nám lžou.
První zmizel N4jx022. všimli jsme si toho až za několik cyklů, když už se nedaly zjistit žádné podrobnosti. Potom zmizel D8jq029 a vzápětí N4bb103. ŕekli nám, abychom se o to nestarali. Jen ať se věnujeme své práci a to bylo vše.
Po stotřicetipěti cyklech se objevil D8jq029. Byl dost poškozený a chyběl mu levý plicní lalok. Ostatní se už nikdy nevrátili.
Pak nám řekli, že náš vesmír přestal existovat. Přechod byl nejprve poškozen, když Trojka letěla domů a provedla nedovolený manévr v prostoru přechodové zóny. Potom zmizel úplně. ŕekli, že už nikdy se jej nepodaří obnovit.
Od té doby jsme byli závislí jen na nich. Přestali jsme pracovat na všech ostatních úkolech a dělali jen pro ně. Nebyla to těžká práce, ale oni by si s tím neporadili. Neměli naše tisícileté zkušenosti. Přes to všechno zůstaly naše vzájemné vztahy nadále dost chladné. Oni nám zadali informace, a my je pro ně zpracovali. Nic víc. Ani náznak uznání. Pro ně jsme byli jen stroje.
----------------------------------------------------
Nevědel jak se sem, do pustiny, dostal. Kdysi dávno to věděl, ale teď již nedokázal vzkřísit ani jedinou matnou vzpomínku. Byl prastarý, starší než písek a skály. Starší než slunce, které vycházelo nad obzor a nemilosrdně drtilo pustinu pod sebou.
----------------------------------------------------
Toho roku se počasí na ostrovech měnilo ze dne na den. Většinou bylo zataženo, někdy se snesla hustá mlha, a když k tomu ještě začalo drobně pršet, doléhala na člověka často tíseň.
Byl jsem právě v knihovně, když zazvonil zvonek.
"Kdo by to mohl být? Nechám se překvapit," řekl jsem si a šel otevřít.
U dveří hledám klíč. Znovu zvoní zvonek, začínám být nervózní. "Sakra kde . . . aha, v zámku . . ."
Díval jsem se do tváře asi čtyřicetiletého muže. V ruce držel novou aktovku. Okamžik jsme se navzájem prohlíželi. Zřejmě si byl vědom, že v tuto pozdní dobu nebude zrovna vítán, ale to mu asi nevadilo.
"Dobrý den, vy jste zdejší lékař?"
"Ano."
"Mohl bych dál . . ." náhle třeskl výstřel, a další. Někde poblíž zahvízdla kulka. Překvapivě blízko.
Vzpamatoval jsem se právě když rychle zavíral dveře. To vše se odehrálo snad během 10 sekund.
"Promiňte, ale takhle to bude lepší . . ."
"No, když už jste tady. Prosím, pojďme do pracovny." Ten člověk mě začínal zajímat. Už pro jeho neobvyklý příchod.
----------------------------------------------------
Dnes to nešlo. Nevěděl proč, ale nešlo to. Už od rána mlátil do klávesnice, ale z otvoru ve stěně nevypadla kromě plastikových příborů ani chlebová kůrka. S takovou situací se setkal poprvé. Vůbec si to nedokázal vysvětlit. Vždyť pokud si pamatuje, vždycky to fungovalo. Když dostal hlad, stiskl pár tlačítek a mohl se pustit do jídla. Je sice pravda, že jistou dobu byl výběr jídel stále užší, ale vždy z automatu něco vypadlo.
Pak si na něco vzpomněl. Ano, tenkrát to byl automat na nápoje. Jak dlouho už vlastně pije jen vodu z kohoutku v koupelně? Poslední dobou má nepříjemnou pachuť.
Nedá se nic dělat, pustí se do zbytků od včerejška. Štěstí, že je nevyhodil do odpadu. S tím automatem to zkusí zase zítra. Snad už to bude fungovat. Ve spěchu dojedl včerejší zbytky, nasadil si virtual on line, stiskl fire, otevřel dveře a zmizel v davu na ulici.
----------------------------------------------------
Tetraoidní gianti jsou nebezpeční pro další vývoj civilizace v této části světa protože nejsou sučástí zdejšího přirozeného prostředí. Jejich přirozené prostředí je tetraoid.
Děkuji vám za odpověď, ale jaký je rozdíl mezi přirozeným prostředím a tetraoidem?
Ano, to je správná otázka. Ale není lehké na ni odpovědět. Představte si například, že jste nad . . . Počkejte, to bych předbíhal. Nejprve vám musím objasnit pojem tetraoid, jak ho chápeme v současnosti . . .
Moment, zdá se, že nemáme moc času. A proto vás prosím o stručnou odpověď.
Prosím. Pokud mám být stručný, pak stačí když řeknu, že rozdíl mezi přirozeným a tetraoidním prostředím je pro nás takřka nepředstavitelný. A to z toho důvodu, že tetraoid je v podstatě uzavřená soustava z které nemohou uniknout takřka žídné informace. Náším jediným zdrojem poznatků o tetraoidu jsou gianti.
ŕekl jsem, že z tetraoidu nemohou uniknout takřka žádné informace. Vyjímkou jsou právě gianti. Ti jsou v podstatě jedinou nepřímou informací kterou o vnitřním prostředí tetraoidu máme. A to, jakým způsobem se ocitli mimo své přirozené prostředí - tetraoid, je pro nás záhada. Prostě se ocitli tady. No a na nás nyní je, abychom vyřešili důsledky této záhady . . .
----------------------------------------------------
Zbývalo několik dní k vystřídání. Byl tu už velmi dlouho, sám v celé galaxii. Před dvěma měsíci přišla první zpráva o jeho náhradníkovi. Od té doby neustále myslel na návrat. Těšil se domů.
Budou mu sice scházet zdejší modré hvězdy pro svou jemnou vůni, ale nic nenahradí fialové obry u nich doma. A v okolí už stejnak moc chutné stravy nezbylo. Jen prachová mračna a řídké mlhoviny. Jeho nástupce se bude muset posunout dál ke středu galaxie. Tam je ještě potravy dost.
----------------------------------------------------
"Skončeme to," zašeptal Collins namáhavě ze svého křesla. "Stejně se odtud nikdy nedostaneme, nemá to smysl."
"Proč?" zeptal se Moris. "Proč by to nemělo smysl, vzduchu máme ještě dost, na tři dny. Za tu dobu ho najdeme a pak . . ."
Kabina se otřásala údery vln. Venku opět zuřila jedna z nesčetných bouří, které dnem i nocí útočily na jejich obydlí. Člun se zmítal mezi vlnami a chvílemi se vznesl vzhůru, jakoby chtěl uniknout jejich objetí.
"Nikdy ho nemůžeme najít," řekl Collins, "je pryč, je prostě pryč. Propásli jsme už poslední možnost jak se odtud dostat." Zvlášť silný náraz ho vtlačil do křesla až zasténal.
Moris neodpovídal. Stále ještě věřil, že mají naději na záchranu. V duchu proklínal Collinse pro jeho pesimismus, ale i on už začínal pochybovat.
* * *
Vy ovšem nepochybujte, že jte na konci experimentální povídky, sestavené ze samých začátků.
Příště : KONCE