V posledních letech vzniklo mnoho nových her, každá z nich se snažila být nečím originální. Z toho kvanta mně jich během posledních let zaujalo několik. A aby každý mohl opět posoudit můj vkus, vzpoměňme na Hole či Montezumas Revenge, klon podobný alespoň trošku těmto legendám se snažím vytvořit na ATARI ST od roku 1991 a přestože práce docela pokročily, tak mě i na ST už někdo předběhl. Ano, byla to právě hra Droid. Graficky i dějově je sice diametrálně odlišná, jak od právě vznikajících dobrodružství Bloumy, tak osmistovkových Hole či Montezumas, avšak hratelností a nápaditostí se těmto dvěma hrám podobá více než dost. Co však myslím hratelností? Ne, nebavím se o nějakém vysokém stupni zábavy na vysokém stupni inteligence, ale o mně vyhovujícím stupni zábavy na mně osobně vyhovujícím stupni inteligence. Posuďte tedy sami:
Hlavní postavičkou je robot na dvou nohách, ne nepodobný futuristickému zabijákovi Walkerovi na Amigách, prý poslední hře pro Amigy, kterou produkoval Psygnosis.
Postava se ocitne uprostřed jakéhosi šíleného bludiště plného klíčů, různých zbraní a bonusů s jediným cílem, posbírat všechny EKD (eletronic key devices). K tomu budete potřebovat postřeh, štěstí, a proti ostatním 2D chodičkám zcela nově také, rozum a dedukci. Podobně jako u Montezumy jsou kroky a chování všech robotických nepřátel a zbraní předvídatelné. Hráč si tedy pokaždé může vyčíhnout ten správný okamžik a nemusí se obávat dotěrných příšer, které se v některých hrách po 10 sekundách nečinosti objeví, či různých nečekaných zvratů, jakých byvá většina podobných arkád plná. Droid se vrací ke klasickému osmibitovému zpracování, kde děla střílí, roboti chodí doprava a doleva, bonusy se objevují vždy na stejném místě, a očekává inteligentního hráče, který neočekává velké komixové sprajty na každém kroku, ale raději dobrou zábavu bez přílišných grafických nápaditostí.
Ačkoliv bludiště vypadá zpočátku chaoticky, brzy objevíte jeho řád a problémem pro vás už nebude to, jak rychle koho sestřelit, ale kam se přesně postavit, kam mířit a kudy jít dál. A tím mi to celé vlastně také mírně připomíná Lethal Xcess, kde ve skutečnosti nebyla potřeba až tak veliká touha po vítězství, ale přesnost, rozum a rychlost hráče.
Samozřejmě, díky svému datu narození má hra i několik patrných chyb. Tedy, k přehrávání zvuků používá Yamaha Soundchip, za to bych se však na autora příliš nezlobil, protože tím celou hru na ST udržel alespoň na dobře vysoké rychlosti, tipoval bych tak 10-15 snímků za vteřinu. Dále zde chybí více odlišných druhů příšer, ale pokud bychom chtěli dodržovat opravdu realistických scénář, stejně by nemohlo být různorodější :). Poslední chybou snad může být také proměnná plynulost na různě nataktovaných počítačích. Já osobně si však vypnul cache a má spokojenost dosáhla maxima.
Jediným viditelným bugem je schopnost hry zesypat se, pokud se o to budete mermomoci snažit a vyskáčete nahoru ven z obrazovky, ale i k této situaci může dojít jen na několika místech.
Celého Droida bych doporučoval všem, kteří ještě nezapomněli co je to pořádná hra vytvořená pořádným programátorem, tentokrát na to potřeboval M.P.Lord celé 4 měsíce roku 1991 a jak sám říká, pokud si myslíte, že byste hru dokázali udělat lépe, můžete to zkusit. Pozor! Dílko je freeware a najdete ho na disku GAM017.
HEAD