Joy AIP v1.0
Joy a Fufin (c)96
Možná, že nekteří z vás tuší, co je to hypertext. Pro ty, kteří neví, mohu říci, že hypertext je všude kolem nás. ŕekněme nápověda v nějakém programu by se dala nazvat prapůvodcem hypertextu, tedy, neznám-li nějaký pojem, podívám se na něj do helpu a vím. Na PC byla tato varianta dovedena do takové krajnosti, že programujete-li či pracujete pod W95, informace o různých možnostech se na vás valí ze všech stran (v pravém horním rohu je název příkazu se kterým právě pracujete, po stisku ALT F1 se vám nejen ukáže, jak např. s knihovní funkcí zacházet, ale také příklad jasného použití apod.). Samozřejmě ani světu ATARI se tento trend nevyhnul, a jelikož 70% zdejších programů je založena na čirém nadšenectví, ST Guide naprogramoval jistý německý student. Jakým způsobem tento program pracuje, a jaké má volby, popisovat nebudu, protože se domnívám, že to je práce přece jen pro zběhlejší (viď Fufine :). Raději se vrátím k prvním českým ATARI informačním stránkám.
Proč byly napsány?
Joy konečně pochopil, že pokud něco podobného nenapíše, nepodaří se mu vybřednout ze záplavy dotazů týkajících se software, hardware a informací o ATARI. Něvedomky tím také nahrál mě, protože konečně budu moci říci všem, kteří budou mít nějaký dotaz: 'Pošli si jednu disketu navíc při své objednávce a já ti na disketu ST Guide i s Joy AIP nahraji, jinak si informace sháněj kde chceš ;)'. Ano, je to trochu kruté, ale osobně věřím, že se díky těmto stránkám zvýší informovanost natolik, abychom konečně úspěšně začali dohánět naše světové bratry . . .
Co obsahují?
Opravdu vše. Počínaje nejdůležitější věcí, tedy informace o oblíbených skupinách, jídle a chování autorů ;), přes vysvětlení názvů a konfigurací počítačů 16 a 32 bitových ATARI. Popis všech konektorů (nebavím se o technickém popisů jednotlivých pinů, ale o obecných možnostech), kterých má např. F030 opravdu nespočet, a informace o možnostech připojení různých zařízení. Například schopnosti a možnosti připojení VGA k ATARI, CD-ROM a harddisk na ST či schopnosti nebo neschopnosti paralerních a seriových portů.
Další velkou podkapitolou je software, kde je popsáno vše systémové, tedy počínaje instalací GDOSových fontů (už nebudu muset o GDOSu psát článek, hurá), informace o operačních systémech (opravdu, na ATARI není jen jeden jako na PC) a alternativních desktopech, ovladače harddisků o ostatních SCSI zařízeních, síťovacím softu či emulaci jiných strojů na ATARI a naopak.
Je toho opravdu hodně. A jelikož chlapci moc dobře věděli, že ani to většině čtenářů nebude stačit, vložili do AIP ještě jednu důležitou kapitolu, tam se poměrně podrobně dozvíte, kde získat další informace. Zde kromě Narsilu zaujímá své podstatné místo i ST sekce, německý ST Computer či anglický ST Format.
Pokud to bylo možné, u každého programu, každého kousku železa, je uvedena kontaktní adresa, tj. kde se to dá sehnat (u železa a komerce) či rovnou ftp archív, nebo adresář na JOY BBS ve Zlíně, pokud se jedná o programy, popř. návody.
Co přijde dál?
Momentálně si Joy vybral 10 týdenní ATARI dovolenou a Fufin se bůhvíkde poflakuje ;), ale protože na ATARI dělají oba už mnoho let, pochybuji, že by oba chlapíky jejich momentální indispozice odradila od další, vylepšené verze AIP, která by se snad měla objevit už na podzim v Plzni.
Na závěr krátký příklad z AIP o modemech:
Q: Jaký pořídit modem?
A: Tady jsou moje zkušenosti a poznatky s modemy, získané (někdy i těžce a draze) za posledních pár let. Schválně napíšu i orientační ceny, protože když už člověk ví, jaký modem koupit, obvykle ho koupí zbytečně draho.
Takže otázka číslo 1: "Jak rychlý?"
- 2400 bps se dá použít na volání po městě, podmínkou je hardwarové MNP4 nebo ještě lépe V.42 (případně V.42bis). Cena nesmí být vyšší než 1500 korun, kolem tisícovky je to v pořádku. Pozor na nízkou rychlost - 2400 bps obvykle znamená jen asi 16 kB přenesených za jednu minutu. Přitom jedna minuta mezi dvěma městy stojí 2 koruny - to by se mohlo začít brzy nepříjemně prodražovat. Smysl to má pouze pokud máte nějakou slušnou BBS ve svém městě.
- 14400 bps je standard. Podmínkou je opět hardwarové V.42 a V.42bis. Není nutno mít MNP10, nikdo to stejně nepoužívá. Fax bývá příjemným překvapením zdarma (dneska se vyrábí snad jen faxmodemy, což je dobře), naopak Voice (hlasové) funkce jsou podle mě na houby. Cena se může dosti lišit, ale neměla by přesáhnout 5000 korun. 3500 korun je snesitelná cena na jaře 1996.
- 28800 bps je rozumná věc pro lidi, kteří nemají do kapsy hluboko - vložené investice se vrátí v menších provolaných penězích (teoreticky). Tady doporučuji značky Multitech (dříve GVC) a nebo SupraFAX V.34 (nikoliv V.fast class = V.FC, to už je dnes zastaralá norma, i když stále ještě funguje). Cena do 9000 korun je rozumná, nad touto hranicí je myslím si zbytečné investovat.
Nejlepší modem je USR V.everything s rychlostí až 33600 bps (29000 korun), ale ten si patrně nekoupí každý. Střední třídu představuje třeba ten SupraFAX. Pokud ma modem hardwarovou opravu chyb (V.42) a kompresi (V.42bis), obvykle není problém ho používat, i kdyby stál jen tisíc korun.
Otázka číslo 2: "Kde ho koupit?"
Existují samozřejmě obchody výpočetní technikou, které mají modemy ve své nabídce. Pro začátek si jejich nabídky můžeme prostudovat, ale nesmí nás překvapit, že ceny v nich uvedené se budou často diametrálně lišit od těch mnou uvedených. Poté existují různé fy, které se specializují na komunikační techniku - jejich nabídky nás můžou taky inspirovat, zvláště koupíme-li modem s dokladem, který nám umožní odečíst si daň a posléze cenu modemu celou utopit někde v účetnictví...
Obyčejným smrtelníkům však doporučuji porozhlédnout se po bazarech s výpočetní technikou a příslušenstvím - modem se dá totiž jednoduše vyzkoušet, jestli je v pořádku a cena v bazarech kolikrát příjemně překvapí. Kromě bazarů fyzických lze nakupovat i na inzeráty v různých tiskovinách či dokonce ve Fidonetové konferenci BAZAR.42' (tam bývá nejlevněji, ale člověk se tam dostane jedině přes někoho, kdo už modem má).
Otázka číslo 3: "Na co nenaletět?"
Tu dávám několik jednoduchých pravidel, které platí pro naše Atari:
- nekoupit interní modem. Vždy je nutno zakoupit externí verzi, která má přípojku do sériového portu počítače a vlastní zdroj.
- nekoupit modem, který se připojuje do paralelního portu. Na IBM PC je to zbytečná móda, na Atari takový modem nepřipojíte vůbec.
- nekupovat modem určený pro Macintoshe - Atari sice vypadá příbuznější spíš s rodinou Apple/Amiga (díky srdcím od Motoroly), ale ve skutečnosti jsme velmi kompatibilní se světem IBM. Proto zásadně vyžadovat normální externí modem, který je určen pro IBM PC.
- nekoupit modem se softwarovou (programovou) emulací MNP nebo V.42 (V.42bis). Takový modem totiž vyžaduje speciální software (nejčastěji pod Woknousy), který na Atari neexistuje (LECův MNP emulátor nepočítám).
Tolik tedy Joy přímo ze svých AIP
A to je asi tak 1/200 rozsahu celého AIP, proto si myslím, že by nikomu z vás neměli chybět, takže pokud budete mít zájem, při kterékoliv z vašich objednávek si zašlete disk navíc a JoyAIP jsou vaše (ST Guide běhá samozřejmě ve všech rozlíšeních, i když nejpříjemněji působí ST-High, únosné je ST-Middle. Pochopitelně mluvím o čistých STčkách, na jiných (F030,TT) je situace diametrálně odlišná.)
HEAD