Kapka po kapce stékala po okenní tabuly umatlaného skla. V proužcích tenkého pramínku vody se zmateně slévala do několika dalších, aby se pak o smítko rozdělila do menších a ještě menších proužků dešťové vody, tekoucí přes okraj kamenné římsy omšelého domu. Neustávající proud ledového deště bičoval do oken s novou silou ohlušujícího blesku, který jak rozeklaný hadí jazyk olízl blízký kmen statné olše. Praskající dřevo se s rachotem zřítilo na zahradní altánek a třeskot skla nenechal nikoho na pochybách, že z něho vůbec něco zbylo.
Denis s nosem přilepeným na okně s potěšením sledoval celou událost navozující tu správnou truchlivou atmosféru podzimního večera. Odlepil se od skla a seskočil ze židle. Tichými kroky přešel do haly dál k ložnici rodičů, aby se přesvědčil o jejich spánku. Na tuto chvíli už dost dlouho čekal, vzhledem k tomu, že diskety s Elvírou dostal od Jima teprve předevčírem, šlo všechno hladce. S radostným výrazem ve tváři odlepil ucho od dveří a běžel k pracovně svého otce. Od té doby co se vrátil z nemocnice se k němu všichni chovají nějak divně. Nejvíce ho překvapilo, když mu otec oznámil, že počítač z jeho pokoje přesťehuje do své pracovny, prý to je pro jeho zdravý. Mluvil ještě o nějakých záchvatech nebo co, ale to už ho neposlouchal, snažil se totiž přijít na to jak se do jeho pracovny dostat. Otec si nechal nainstalovat elektronický zámek na kód o čtveřici číslic. Po dva večery se Denis snažil přijít na tu správnou kombinaci čísel, ale marně. Teprve včera vyzkoušel kombinaci s tátovým dnem narození a ... .
O Denim se mezi klukama všeobecně tvrdilo, že je počítačový maniak a jenom málokdo se našel kdo byl schopný porazit ho v nějaké hře. Postupně všichni odpadávali a Denis se stal králem, tedy do té doby dokud ho nenašel pan učitel na záchodě jak surově mlátí svého spolužáka záchodovým prkénkem přes obličej. Jako důvod svého chování uvedl, že zmíněný spolužák nevěřil jeho tvrzením, že se ve hře " The Ultimate Arena " dostal do tajné úrovně se zákeřným loomenem, kde tuto zbraň spatřil. Tak zněl oficialní zápis do třídní knihy. Jak čas plynul Denis se stával čím dál tím více agresívnějším vůči spolužákům. Mluvil z cesty a nikdo mu nerozuměl. Na vyšetření ho převezli teprve potom co jedné spolužačce vrazil kružítko do kolena jenom proto, že se vysmála jeho novému účesu, který převzal od Blanky ze hry " Street Fighter II. ". Jak se dalo předpokládat nikdo ho nepochopil. Tedy až na jednoho pána v bílém plášti, který si s Denim docela dobře rozuměl a vůbec mu nevadilo, že košile, kterou mu darovali, zabraňuje v pohybu jeho rukou ... .
Dveře se z lehka odsunuly a na Deniho dopadlo bělostné světlo procházející oknem tátova pokoje. Nemůže ztratit ani okamžik, blesklo mu hlavou. Rychle přeběhl k oknu a prudkým pohybem zatáhl závěs. To světlo z pouliční lampy ho znervózňovalo. Dychtivě zasedl před monitor a vsunul první disketu. Mechanika se roztočila v tichém předení načítajících se dat. Deniho vzrušení se stupňovalo. Poslední okamžiky před hrou byly k nevydržení. Deni si nevědomky okusoval nehty u pravé nohy a pak to přišlo. Bylo to jako by se nořil do opojné koupele plné aromatických vůní, svádějícího k úplnému uvolnění. Myšlenkám nechal volný průběh a sám pobaveně sledoval jak se jeho mysl noří kamsi do nehostiných zákoutí strašidelného domu. Celé hodiny upřeně pozoroval stínítko monitoru, jako by byl v tranzu.
Opatrně nahlížel do všech pokojů. Vnitřnosti z dotěrných strážců už mu tolik nevadily. Hledal jen jedno. Upírku velebící v jednom z těchto pokojů. A zase úder, kryt, úder, další křik znějící slastně v jeho uších. Poslední dveře se blíží, bere za kliku a otvírá je. Konečně našel to co hledá, napadlo ho při pohledu na spící upírku bledou jako stěna; asi nemá moc chuti k jídlu. V tom se zvedl prudký vítr a přirazil dveře tak, že se nedaly otevřít. Sám s touhle oživlou mrtvolou v jednom pokoji, to ale vůbec nevypadá dobře, pomyslel si. Nepatrný pohyb v ohybu deky, ho vyděsil do té míry, že na nic nečekal a rychlým skokem se vrhl k přivřenému oknu. S postele se ozívalo nevábné vrčení a chrapot, že by snad přišel nevhod ? Při pohledu na rudě žhnoucí oči a odhalené tesáky usoudil, že asi ano. Jak teď, co bude dál. Místo odpovědi však zatnul zuby a skočil ... .
To bylo zase večer vody, prohodil mimoděk Deniho otec ke své ženě. Snad byly všechny okna zavřené, jdu se raději podívat. Vstal a ospalým krokem odešel do kuchyně, když však přecházel okolo Deniho pokoje zarazil se. Deka byla odkopaná a syn nikde. Deni, zvolal otec, kde jsi. V odpověď mu však zafoukal pouze průvan vycházející z jeho pracovny. Sakra, zaklel otec, Deniho počítač. Rychle vyrazil ke své pracovně, avšak to co spatřil ho udeřilo do ještě ospalého vědomí. Okno otevřené dokořán se závěsy volně poletujícími, papírová spoušť na podlaze a Deni nikde. Pomalu obrátil oči k monitoru a spatřil obrázek chlapce s dvěmi dírkami na krční tepně, ten chlapec se podobal ... .
***
Chtěl bych upozornit, že postavy a samotný příběh jsou pouhá fikce na dané téma, protože skutečná realita by byla poňekud tvrdá a zdrcující.