...Již 28. den pluji ve svém vesmírném korábu 5.galaxií, jenž je několik set miliónů světelných let vzdálena od naší rodné planety Země. Už tři dny trvá krizový stav naší výzkumné lodi... Vše začalo před oněmi 28. osudnými dny, tehdy jsem ještě naposledy spatřil naši modrou planetu. Odlétali jsme ze Země s cílem zjistit a prozkoumat planety 4. a 5. galaxie a zajistit všechny případné vzorky, které by naznačovali jakékoliv známky možného života. Když jsme však navštívili planetu Neurun, jenž se nachází ve 4. galaxii, tak nastali již první potíže, jimiž byly příčinou částečně ucpané hlavní trysky naší lodi. Na Neurunu jsme se pustili okamžitě do oprav a čištění, někteří vědci rovněž využili příležitosti a důkladně prozkoumali celý povrch této planety. Byli však opět zklamáni, protože se jim nepodařilo zjistit ani sebemenší náznak jakéhokoliv živé formy. Když už se stav lodi zdál být příznivý, mohli jsme znovu vyplout do nikdenekončícího vesmíru, vše se zdálo být v pořádku. Až před třemi dny, kdy můj kolega zjistil na našich přístrojích zcela novou malou planetu, jenž částečně vykazovala známky možného života. Náš cíl byl tedy určen, pluli jsme přímo na onu neznámou planetu. Nyní však došlo k něčemu, co jsme nikdo z nás nepředpokládal, Hlavní počítače se začali chovat velice podivně, nejprve odmítali vykonávat naše příkazy... Dnes již s námi přestaly všechny do jednoho komunikovat a my se řítíme přímo na onu neznámou planetu, loď je již zcela neřiditelná... Blížíme se čím dál rychleji, musím jednat rychle, začínám hledat záchranné zařízení, už jsem ho našel, čas srážky se dá vyčíslit už jen pár vteřinami, rychle si sedám do plastového křesla a připoutávám se pásy, na sobě mám pro jistotu nehořlavou velmi odolnou kombinézu a na hlavě samozřejmě specielní helmu, snad mi pomůže. Stiskl jsem červené tlačítko umístěné po mé pravici, cítím silný proud vzduchu, který mne unáší neznámo kam... Poslední co jsem ještě vnímal byl jen silný náraz, byl jsem na pevné zemi... Nevím kolik hodin jsem ležel v bezvědomí na vlhké a příšerně studené zemi, ale když jsem se konečně probral tak mne neskutečně bolela hlava a dalo by se říci, že i zbytek mého těla. V dáli jsem viděl vrak našeho vesmírného korábu, viděl jsem rovněž dým jenž z něho vycházel. Několika metrové kusy pláště naší vemírné lodi se rozkládali všude po okolí. Pomalu jsem si začal popořádku uvědomovat co se vlastně stalo, nejprve jsem byl šťastný že jsem na živu, ale vzápětí mé šťastné pocity začali střídat pocity beznaděje a samoty, co se mnou nyní bude, vždyť jsem patrně jediný, co onu otřesnou havárii přežil ...
Jak jste jistě sami poznali, tak jsem se pokusil alespoň trochu navodit atmosféru příběhu, který pravděpodobně samotnotnou hru předcházel. Autorem hry, která nese tak hrdý název Robinson's Requiem není nikdo jiný než slavná francouzská firma Silmarils. Jediná firma, která na nás, v těchto krušných STéčkařských dobách, ještě zcela nezanevřela a stále se snaží vyvíjet pro tento mnoha firmami zapomenutý stroj stále nový a rovněž kvalitní herní software. Tato hra už v současné době není zase takové batole, vždyť si na své věkové konto může připsat již dobrý rok, ano už je to více jak rok kdy tato hra poprvé spatřila světlo světa. Ale zkusíme se zase vrátit k samotné hře - jak jsem již v úvodním příběhu trochu naznačil, tak celá hra si klade jeden hlavní a pro nás jistě důležitý cíl, přežití člověka v extrémních podmínkách. Jak zvláštní a originální téma na hru, samozřejmě že se kromě potyček s horečkami, zlomeninami, hladem atd. budete muset porvat se skutečností, že na ostrově nejste pouze vy a vaše potíže, ale i někdo kdo Vám Váš život chce ještě více znepříjemnit. Jsou to především zdejší, nepříliš přátelští obyvatelé, jsou to zřejmě také nějací nešťastní trosečníci. Někteří z nich dokonce ovládají mutaci v různé živočichy, buďte proto připraveni na to, až se Vám zdejší obyvatel začne před očima měnit ve vlkodlaka a vemte rychle nohy na ramena, jinak zle skončíte. Dalšími, neméně důležitými obyvateli jsou bezpochyby tvorové z období Jury, nadměrné ještěrky a ještěří ptáci, zvířata, která na této plasnetě zapomněla vymřít. Abych Vás trochu utěšil, tak budete mít k dispozici i svou vlastní lékarničku a pokud se budete pozorně rozhlížet po krajině, tak najdete i nějaké to jídlo zdejších domorodců, takže ti mazanější hlady určitě neumřou.
Zpracování hry dovoluje postavě zcela svobodný pohyb, jak je tomu např. u hry Legends of Valour (nebo na PC Wolfenstein 3D či Doom). Hlavní menu rovněž dokazuje, že se jedná opravdu o kvalitní hru, umožňuje nastavení téměř všech důležitých parametrů, ať už se jedná o obtížnost, závislost na počasí, zvýšení rozlišování detailů nebo dokonce změnu velikosti herního okna, čím větší, tím je samozřejmě pohyb pomalejší. STéčková verze má oproti jiným počítačovým formátům jednu výhodu, verze pro Atari ST umožňuje volbu ze třech hlavních světových jazyků - domácí francouzštiny, němčiny a nejpopulárnější angličtiny.
Co se týče technického zpracování celé hry, tak Vás zajisté udiví pěkné, ale krátké demo, které na 14-ti palcovém monitoru běží pouze v rámečku 9x13cm. Krajina je sice pěkně vykreslená, ale oproti PC verzi je pouze vektorová (na PC je bitplánová), což způsobuje i trhanější pohyb. Co se týče hudby, tak ta se Silmarilům povedla, jako vždycky, dokonale navozuje skvělou bezbranou atmosféru. Se zvukem to bude trochu horší, oproti hudbě, která je samplovaná, je zvuk tvořen pouze chipovým generátorem STéčka.
Co k tomu všemu říci závěrem, STéčková verze Robinsona není tak graficky ani zvukově dokonalá jako například verze, které můžeme shlédnout třeba na PC, Amize nebo dokonce na Falconu 030 (pro něhož existuje specielní falconovská verze zabírající celé 3 HD diskety), ale i přesto hratelnost zůstala na vysoké úrovni a to je přeci pro nás hráče to nejdůležitější.
Minimální konfigurace: ATARI ST/STE, min. 1MB RAM, color monitor, 3 DD diskety
DREAM