Už od samotného prvopočátku lidské existence a jeho postupného vývinu, hrálo důležitou roli vytváření tlup, spolků, rodin a jiných tříd seskupení lidského druhu. Dříve se to dalo chápat jako pud sebezáchovy; přežití nejschopnějších. S postupem času a růstu společností vystupovaly do popředí vzájemné vztahy mezi lidmi, vztahy ke společnosti a naopak. Neposledně však také vztah k existenci lidské populace jako takové. Každá doba vymezovala lidskému tvoru určité hranice morálních hodnot, které se stále zvyšovali a nadále zvyšují. Při představě člověka jako "vládce planety" je to zcela pochopitelné. V dnešním takřka moderním světě plném automatizace a podobných vymožeností je nemožné nepřijít do styku s určitým prvkem davové psychózy. Masmédia a spotřební trh to prakticky vylučují (vyjma několika mála kmenů Pygmejů, jejichž počet je odhadován na 40 - 200 tis., žijících v deštných pralesech, kam se ješťe ruka naší civilizace nepřenesla; víme své). Dnešní doba je oproti staletím minulým značně uspěchaná, i když se svým smyslem pro dokonalost to vyzní trochu přehnaně, je to tak. Stačí se kolem sebe rozhlédnout a chvíli postát.
Vraťme se však zpátky k otázce života člověka. Svým způsobem je každá jednotlivá bytost chodícím originálem se zcela individualním přístupem k životu, v závislosti na výchově samozřejmě. I povahové vlastnosti jsou zcela odlišné (mimochodem věříte na horoskopy ?). Na povaze člověka záleží jak se vypořádá s danou situací či nějakým závažným problémem. Abych se konečně vyjádřil k tomu co mám na mysli. Svět výpočetní techniky. Jak lehce se to řekne. Dnes se všude hovoří o počítačové závislosti a její škodlivosti na utváření lidské osobnosti (povětšinou u naší mladší generace). Je však nutné si říci proč tomu v některých případech opravdu tak je. Nebudu se k tomu nijak obšírně obracet, to ostatně nemám ani v úmyslu. Pokud si však o tom chcete přečíst více, obraťte svoji zvědavost na poslední čísla Excalibrů. Možná že články Karla Taufmana o násilí v počítačových hrách vám udělají jasno o co tady vlastně jde.
Já chci pouze oslovit určitou skupinu lidí-zoufalců žijících mezi námi. Jsou to lidé, kdy jejich odlišnost od ostatních na první pohled nespatříte. Jedná se většinou o jedince s velice silným sklonem k přecitlivělosti. Člověkem, který se uzavírá do sebe a špatně reaguje na okolní změny týkající se jeho samotného. Takový jedinec rozehrává partii se svou fantazií, jako jediným možným východiskem z reálného světa, kdy duše plyne v soukolí lidské představivosti. Dost špatně si lze představit, aby dnes člověk běhal po lese s klackem v ruce a kolil jednu příšeru za druhou (snad v dětství, zlaté časy). Mnohem pohodlnější je pro takového člověka ponořit se do svých smyšlenek a snít. Nechci tvrdit, že fantazie je něco nezdravého, to rozhodně ne, ale když někdo utíká před okolním světem do světa fantazie je to na pováženou. Takový člověk je pak nestabilní, v dospělém věku nerozhodný a velice plachý. Dobrými společníky těchto lidí se pak stávají počítače. Tam totiž jejim vysněným předstávám dávají programátoři konkrétní podobu, kterou mohou sami ovládat nezávisle na okolí. A proto vy, jež čtete tyto řádky a svědomí se začervenalo, slyšte. Existuje spousta věcí, pro které je krásné žít. Věcí, které ani v nejdivočejších fantaziích neuskutečníte. Stačí jen vypnout počítač, vstát a jít, potom tu bude celý svět pro vás . . .
PS : Nemusíte hned z oken vyhazovat svoje miláčky, stačí když si uvědomíte co pro vás znamenají a kolik času jim chcete věnovat.