Datum: 26. srpen 1995
Čas: Něco po 8 hodině ranní
Situace: Právě vstávám a chystám se čekat na Bakyho a Sedmu, kteří ještě mají zavolat, kdy přijedou.
Po jejich zavolání nastává v mé hlavě chaos, přes můj slib, že na místo konání akce přijedu v 9.00, musím čekat na mé slovenské přátele, abych je v 11.00 (později se ukázalo, že přijeli spíše ke 12.) vyzvedl na Zvonařce. Takže nechávám všemu volný průběh, nakupuju chipsy a o něco později odjíždím na Zvonařku, po hodině čekání (mezi 11. a 12.) spatřím kdesi v davu dezorientovaného Bakyho, jak se snaží mě najít. Sbírám tedy tyto dva lidi a odjíždíme na Party.
Na místě, k mému překvapení, už vše organizuje NED, přinutil Marwina sehnat pár stolů, nějak to podepřít a nastrkat do garáže. Já tedy mohu s klidem pozorovat, co a jak se děje, sem tam pomoci, a to je vše. Postupně se se všemi zúčastněnými zdravím a popřípadě seznamuji. Vůbec nastává takové křížové seznamování, které vyžaduje opravdu značný přehled od všech jeho účastníků, protože jen ztěžka si člověk všechny napoprvé zapamatuje.
Je kolem 14.00 hodiny, tedy čas, kdy měli přijíždět první návštěvníci akce, i přesto už byla garáž asi ze 2/3 naplněná, jak se později ukázalo, tak se většina lidí považovala za pořadatele akce ;-).
Právě v té chvíli jsem přistoupil k dalšímu rozhodnému kroku, pronesl jsem asi 5 vět velmi vážným tónem, následovalo asi 5 sekund ticha, dalších 10 sekund lehčích připomínek a to bylo vše. Dále už opravdu nebylo o čem vážněji mluvit, akce tedy pokračovala v již zaběhnutém rytmu dál. V té chvíli byla mým úkolem jediná věc, roznášet a nabízet chipsy všem ostatním, o další organizaci se totiž staral NED a zábavu si zajistili všichni ostatní sami.
A protože už akce tak pěkně probíhá (pochopitelně pouze ve vašich představách, protože ve skutečnosti už je vše za námi a zbývá 10 měsíců do další Narsil Party), představím vám zlehka jednotlivé účastníky.
Draconix přijel opravdu v plném osazenstvu. Tři členové přijeli se svými STE a začali ukazovat novou připravovanou hru s grafikou, kterou kreslil RADO a jeho bratr. Musím říct, že to celé vypadalo opravdu dost dobře.
Jak jistě všichni víte, tak všem třem drakům je něco přes 20 let, pocházejí z Čech, což bylo poznat i podle přízvuku, měří tak něco přes 1.85 a působí poměrně sebevědomým dojmem. Když spatřili mě, bylo na jejich tváři vidět menší zklamání. Prý čekali nějakou hranu přes 1.90 se sebevědomým pohledem . . . No a potkali mě ;-).
Další skupinou byl Beast Software, od nich bohužel přijeli pouze programátor a grafik. Přivezli si Amigu 1200, a protože nepřijel Trauma, celou dobu si jen hráli. Co dělají už zajisté všichni víte, ano, vytvářejí Dungeon Nightfall.
Sleepy Soft alias Standa Roth opět předváděl svého Golema, genialní programátorský editor fontů, který má tolik možností, že je nikdo patrně nikdy nevyužije (malá poznámka Standovi, Golema jsem si nestihl zkopírovat, tak mi ho prosím pošli).
A čas běžel dál, lidé stále přicházeli, zábava nabírala na obrátkách. Občas měl někdo nějaký dotaz na mě, občas na někoho jiného. Na obrazovkách STE se začali objevovat podivné hry, jako Stardust, Substation či Zero-5. Na mou otázku, která směřovala na Bakyho, kde to sebral, zcela s klidem odpověděl: "To je na Internetu.", a s klidem pokračoval v projíždění dalších úrovní jeho patrně nejoblíbenější hry, Stardustu. Dál už se opravdu nebylo na co ptát, vždyť všichni víme, že Internet je velká a všemocná síť :-).
I přes předem vyhlášený program, jako Starball na skóre, spojení více počítačů pro hraní MIDI-MAZE či diskuse o dalším vývoji ST scény, se nekonalo vůbec nic. Má organizační schopnost tentokrát opravdu zklamala, ovšem na svou obhajobu musím říci, že tady by patrně zklamal opravdu každý, protože v garáži 7*3 metry se při účasti asi 20 lidí nedá vůbec s nikým manipulovat, no nic, snad příště.
A čas plynul . . . Blížila se 4 hodina odpoledne, NED navrhl zapojení tří počítačů do sítě, aby bylo možno hrát Substation. Sám si to pro jistotu také začal orgranizovat, takže se po příštích 20 minut ozývaly hlasy jako:
"Já jsem zlinkovanej, co vy?"
"Nic!"
"Tady je to OK"
"Pánové mi to asi děláme blbě"
"Spustíme to všechno znovu"
"Dobře"
. . . po chvíli . . .
"Zase nic!!! Počkat, už je to všechno OK"
"Můžem začít"
"Tak do toho"
a hrálo se . . .
Do nastálého chaosu přišel Fufin a říká:
"Mám tady dva harddisky, nechce někdo?"
"Kde je Sedma, mám pro něj harddisk."
. . . .
Pak se Fufin podíval na mě a říká:" "Nechceš harddisk?"
"Nemám prachy", odpověděl jsem po pravdě.
Poté se začal věnovat Sedmovi při instalaci harddisku. Od TMDyka se ozývaly dotazy na různé druhy formátů dat, dotazy na PNA a různé jiné dotazy :-). (Pro neznalé: TMDyk dáva dohromady celou rubriku GAME MASTER)
Genesis nám zapůjčil jeden počítač na soutěž o nejlepšího hráče Tetrisu II, takže se přece jen jedna soutěž (díky Beastům) rozjela.
Na můj dotaz, jestli někdy prohrál v Substationu, mi Čábra vtipně a znuzeně odpověděl: "Nikdy".
Zatímco zábava pokračovala, já v určitých, blíže neurčených, intervalech pouštěl periodicky demo TTFK a Ten Years of ST. Když mě to přestávalo bavit, pustil jsem své PD disky na pospas kopírovačům a odešel se bavit za Sedmou.
Přichází první z vrcholů Party, objevil se Petr Stehlík, člověk s pravidly. Ihned po příchodu všem rozdal prospekty a nálepky. Se slovy: "Nechcete někdo TOS 2.06, je to jediná správná alternativa" se zvědavě rozhlížel. Neviděl však žádný úspěch a tak řekl: "Vidíte ten úpadek, samí gamesnící, ani jeden monochrom". Marně jsem se mu snažil vysvětlit podstatu Narsilu, ostatně i on, jak se později ukázalo, má v sobě skrytou gamesnickou krev, o tom však později.
Blížila se 6 hodina večer, já opět ukazoval TTFK, tentokrát ale Petru Stehlíkovi. Jeho hodinky ukazovaly něco před půl šestou, když mi řekl, že bych mohl jet na nádraží pro lidi, co zabloudili a budou chtít na Party přece jen přijet. Oponoval jsem:
"Vždyť máš na hodinkách teprve půl šesté!"
"Na ty se nedívej, ty už rok stojí."
Vše bylo jasné a já spěchal na nádraží. Zbytečně, stejně nikdo nepřijel. Asi o týden později poslal Trauma dopis, že měl nehodu . . ., ale přežil.
Po mém opětovném příjezdu do garáže mě opět vítal Petr Stehlík se slovy: "Moc se nesměj, přijeli pražáci a mají pro tebe Falcona". (Falcon mi došel z Prahy asi o týden dříve).
Úsměv na mé tváři opravdu ztuhl, už zevnitř garáže bylo slyšet známé pražské Hele a viď. Ano, pražáci kupodivu všech opravdu přijeli. A nutno říci, že nebýt jejich přízvuku, byli to vcelku příjemní lidé, ne, oni byli vcelku přátelští i přes svůj přízvuk. Slušně se představili a přivezli Jaguára a Falcona, dvě perly z jedné stáje. Přivezli s sebou i jednoho kamaráda, velkého hráče, který vydržel na Jaguáru hrát opravdu celý večer.
Protože hodiny přibývaly, bylo nutno zajistit osvětlení. I to se naštěstí díky MARWINovi vyřešilo. Sedma navrhl, abychom tady celou noc jen tak neseděli, ale raději něco naprogramovali. A protože ani já nepatřím mezi úplně normální, souhlasil jsem.
Protože se chýlilo k večeru, začali první lidé odjíždět domů. Na Falconovi byla předváděna dema, ale po určité době ho přece jen obsadil Petr Stehlík a začal hrát Vroom na VGA Monitoru (VGA zapůjčil můj kamarád Albert).
Ostatní se pohybovali různě mezi hostincem a garáží, debatovali a občas hráli.
Já se Sedmou se pustil do programování 3D Starfieldu (je v tomto čísle Narsilu také) se scrollem. A i přes značnou jednoduchost celého kódu se ukázaly značné rozpory mezi Sedmovým a mým pojetím. On se hádal o každý takt, kdežto já svolil občas i s 16 takty navíc. I přes tyto rozdíly v pojetí se nám podařilo přejít a k ránu scroll skutečně dodělat. I když já byl potom na pokraji nervového zhroucení a Sedma úplně bez myšlenek.
Během této noci jsme se však dozvěděli několik zásadních pravidel Petra Stehlíka. Vybírám:
1. Programujte co nejvíce systémově.
2. Přepínat rozlišení pomocí hardware je prasárna.
. . . byla toho spousta, bohužel jsem už většinu opět úspěšně zapomněl.
Kolem 12. hodiny v noci odjel Draconix domů a od té doby se mi ještě neozval, takže nevím zcela jistě, jestli dojeli vůbec v pořádku domů (článek píšu 15.10.) .
X Hacker alias Petr Šeba odešel na noc spát. Ostatní v noci také mírně ochabli, takže kromě mě, Sedmy, NEDa, kopírujícího kdoví co, a Petra Stehlíka, zklamaného z vypnutí Jaguára, spali vlastně všichni.
V noci či k ránu odjelo více lidí, např. PB Roch, U.F.A., Fufin, a kolem páte i sysop Joy BBS.
A přišel další den, zbytek zůstavších se vzbudil, někteří odjeli a my pokračovali v živé (v mém případě spíše mrtvé) zábavě. Ve tři hodiny odpoledne, kdy už já osobně viděl zamlženě a plácal absolutní nesmysly, přijel i poslední účastník Party, věřím, že to byl DAWN, ale jistý si tím nejsem. Takže Petr Šeba ještě jednou rozdělal Falcona a jal se kopírovat a předvádět poslední novinky. Např. MPEG real time přehrávač apod.
Ve čtyři se vrátil ze Zlína i Minimax a party skončila. Garáž se vyprázdnila a ve mně zůstal jen takový pocit prázdnoty se spoustou otázek. Kdy ty lidi znovu uvidím, snad v Plzni, třeba už ale nikdy. Na tom stejně nezáleží, stačí, že jedna Party, byť pořádně chaotická a zdaleka ne podle představ některých účastníků, proběhla. Co bude za rok? Doufám, že další ročník, ale to bude záležet i na výsledcích ankety. Jinak soutěž o nejlepšího hráče Tetrisu II vyhrál BAKY, takže má u mě tričko od Beastů. Ať si pro něj přijede, protože posílat se mi ho moc nechce, přece jen posílat na Slovensko disketu či tričko, je rozdíl.
Všem ahoj a na příští Party opět nashledanou
HEAD