Už jste byli někdy znechuceni neustálým hraním dokonalých dungeonů, propracovaných stříleček a krásných, ale stupidních arkád? Dostali jste někdy chuť na něco jednoduchého, ale solidního? Zkuste některou z následujících her, sice staršího data, ale s dobrým nápadem a hratelností.
Předpokládám, že většina STčkářů vlastnila v mladším věku "osmistovku". Potom jistě stačí říci dvě slova: KENNEDY APPROACH. Strategické řízení letového provozu bylo jednou z výborných her na starém dobrém osmibitu. Konverze této hry se dostala na světlo světa v roce 1988 a nutno dodat, že se jedná o prakticky naprosto shodnou hru. Mluvím tedy hlavně o grafice, která by se mohla na STčku dostat do jiných dimenzí, ale zůstala taková, jaká byla. Z chrastivých zvuků linoucích se z reproduktorů můžeme vytušit o čem se mluví, ale připomíná mi to spíše vysílačku českého odboje za druhé světové války, jejíž signál je na cestě do Londýna rušen minimálně třemi kvalitními německými rušičkami (ne že bych tedy někdy v životě podobný signál slyšel). Nicméně grafika ani zvuk nejsou u této hry rozhodující. Po prvním pohledu a několika minutách hraní si můžete říct - a co jako? Co na tom? Zkuste ale u této hry chvíli vydržet. Zjistíte, že hlavní je zde zcela nový a neotřelý nápad, který přes své jednoduché zpracování dokáže udržet vaši pozornost několik hodin. Jak jsem již napsal výše (a znovu to opakuji, aby byl článek delší) jedná se o řízení letového provozu. Na obrazovce vidíte jednoduše znázorněné letiště, naváděcí maják a hlavní letové trasy. Do Vašeho letového koridoru vlétávají dopravní letadla, některá přistávají na Vašem letišti, některá pouze prolétají, další z Vašeho letiště vzlétají a Vy je všechny musíte navigovat do správných směrů ve správné výšce. Občas Vám zpestří už tak dost hustou situaci sympatický bouřkový oblak a podobné chuťovky. Tedy žádná střelba, výbuchy, trosky a podobné chuťovky. Vše je možno ovládat myší, joystickem nebo kurzorovými klávesami + insert. Jednoduchost zpracování skutečně odpovídá osmistovce, ale možná právě v tom je síla této hry.
Nemáte-li tedy chuť a čas na třítýdenní hraní dungeonového bludiště, zkuste Kennedy Approach. Je to příjemná změna.
PRO: nápad, hratelnost, jednoduchost.
**********************************
Dalším dílkem je hra, která opět připomíná časy staré dobré osmistovky. Nazývá se MIG 29 SOVIET FIGHTER. Schválně jestli uhodnete, o co se jedná? Ano, je to střílečka. Ano, letíte letadlem. Ano, letadlo vidíte zezadu. Ano, letadlo by se mohlo jmenovat jakkoli. Ano, sestřelujete vše co vidíte. Ano, sbíráte palivo a munici. Tak jste to uhodli. Obyčejná střílečka. Zajímavé na ní je snad jen to, že bojujete za ty "špatné". Tedy za rusáky. Žádný Maverick, žádný Ice. Žádný Top Gun. Grafika nic moc, spíše nic. Ze země tanky, ze vzduchu stíhačky, sem tam vrtulník. Hudba a zvukové efekty také nejsou zrovna v super kvalitě. Můžete přepínat čtyři typy zbraní, po překonání určité vzdálenosti se mění pozadí a letíte nad mořem. Místo tanků lodě a jinak je to stejné. Prostě taková půlhodinová oddechovka. Nečekejte od toho nic víc, ale také nic míň.
PROTI: minimální grafika, jednoduchost.
PRO: solidní hratelnost.
PROTI: grafika, zvuky, nulový nápad.
VANYE - Draconix